thriller

  / KDYŽ JSEM DOŠEL k prošlapaným dřevěným schodům, objevila se ve dveřích stará žena s umaštěnými šedými vlasy. Oči měla podlité krví. / „Pojďte se mnou,“ hekla. „Pojďte. Ten kvér nebudete potřebovat.“ / Poprvé za tu dlouhou dobu jsem si dovolil pocítit záblesk naděje, ačkoliv jsem pro to neměl žádný jiný důvod než pochybnou fámu. / Blaženost? Má to něco společného se štěstím? Mohla by to být…

Více
  • 22. 3. 2024

ZÍSKAT DŮKAZ TRVALO ELLII dva dny. / Bylo to jako podívat se na obraz z jiného úhlu nebo obrátit hranol vzhůru nohama. Každý tah štětce vypadal jinak, každý paprsek se jinak lámal. Věděla, že tohle je zásadní okamžik ve vyšetřování. Musela si být jistá. / Nejdřív nahlédla do složky týkající se vraždy Liz Strattonové a sebevraždy osobního strážce. Obsahovala i zprávu o vražedné zbrani. Jak se Lawson domníval,…

Více
  • 22. 3. 2024

  / CHVÍLI PO DESÁTÉ jsme se Sampsonem projížděli zatáčkami ulice na okraji Chapel Hill. Měli jsme za sebou perný den. / Zvečera jsem vzal Sampsona na setkání se Sethem Samuelem Taylorem. Mluvili jsme také se Sethovým bývalým učitelem, doktorem Louisem Freedem. Seznámil jsem doktora Freeda se svou teorií o „mizejícím domě“, souhlasil, že mi pomůže s jedním důležitým výzkumem, který by mohl pomoci jeho nalezení.

Více
  • 22. 3. 2024

TĚSNĚ PO PŮLNOCI jsem seděla na kuchyňské stoličce a dívala se, jak dává Joe vařit těstoviny. Joe je velký, skvělý chlap, přes metr osmdesát vysoký, s tmavými vlasy a jasně modrýma očima. Stál u sporáku v modrých boxerkách, vlasy měl rozcuchané a obličej pomačkaný od spánku. Vypadal trochu jako můj manžel a miloval mě. A já jeho také. / Proto se Joe před nedávnem přestěhoval z Washingtonu do San Franciska,…

Více
  • 22. 3. 2024

Prolog / VÝLETNÍK /   / BUDOUCÍ VRAH Fred Brinkley se svalí na modrou čalouněnou lavičku na horní palubě trajektu. Listopadové slunce svítí z nebe jako velký bílý koláč, zatímco katamarán prořezává vlny Sanfranciského zálivu, a Fred Brinkley se dívá přímo do něj. / Padne na něj stín a dětský hlas se zeptá: „Pane, mohl byste nás vyfotit?“ / Fred zavrtí hlavou – ne, ne, ne – a cítí v sobě vztek stočený jako…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Posuňkem jsem naznačil Kylovi a Betsey, že si hlídku beru na starost sám. Dostal jsem ho rychle a s minimálním hlukem. Tvrdě jsem ho udeřil do zátylku pažbou pistole. Ozvalo se křupnutí a únosce se svalil k zemi. Nevydal ani hlásku. Bylo to příliš snadné. Jak to? / Betsey přeběhla v podřepu ke mně. Zašeptala: „Co je tohle za pozorovatele? Vždycky byli tak opatrní.“ / Z lesa za námi se vynořilo půl tuctu agentů.…

Více
  • 22. 3. 2024

O ČTYŘICET MINUT POZDĚJI už jsme stáli před číslem 17 na Pelican Drive. Byl to modrý omšelý dům v řadě sobě podobných několik bloků od kampusu. Ulici blokovala dvě policejní auta. Poblíž parkovala dodávka zásahové jednotky SWAT. Nevěděla jsem, co mohu čekat, ale nechtěla jsem nic riskovat. / Pod bundami s nápisem POLICIE jsme všichni měli oblečené neprůstřelné vesty. Bylo tři čtvrtě na dvanáct. Policie v…

Více
  • 22. 3. 2024

DUPL NA PLYN, jako by na tom závisel život jeho chlapců. A nejspíš to tak bylo. Maggione byl právě ten druh zbabělce, který by svému nepříteli vyvraždil rodinu. Vystrčil berettu z okna a snažil se zamířit. Věděl, že to bude těžká rána s nejistým výsledkem. / Zabiják sprintoval přes hřiště. Sullivan odhadl, že musel být zamlada slušný atlet. A nejspíš to nebylo tak dlouho. / Michael junior vše sledoval ze schodů…

Více
  • 22. 3. 2024

CINDY SE POSADILA KE STOLU naproti právníkovi, zády k oknu. Rozhlédla se po výstavce zarámovaných fotografií na skřínce vpravo: bratři Pincusové se svými pohlednými manželkami a odrostlými dcerami. Neil Pincus stiskl tlačítko na telefonu a řekl svému bratrovi: „Ale, ber prosím moje hovory. Bude to trvat jenom pár minut.“ / Pak se obrátil k Cindy: „Co pro vás mohu udělat?“ / „Máte tady v okolí dobrou pověst.“ / …

Více
  • 22. 3. 2024

Když Kramer vstal, aby provedl křížový výslech doktora Chena, Yuki se začala rozhlížet kolem, až nakonec objevila doktora Garzu tři řady před sebou. Ten parchant. / Právě vstal ze svého místa a cestou ke dveřím si odhrnoval z čela černé vlasy. Yuki zrudla. / Kam ten parchant jde? Vrať se, Garzo. Tohle si musíš poslechnout! / Yuki se postavila, s omluvou se znovu protáhla kolem řady kolen, šlapala lidem na palce a tloukla…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Brzy přišel čas oběda a Mary byla celá nešťastná, když zjistila, že má v peněžence jen dvanáct dolarů a nějaké drobné. Ona i děti se budou muset spokojit s jednou malou pizzou a kolou pro všechny. / „Je na tom něco zelenýho,“ postěžovala si Ashley, když Mary položila jídlo na stůl. / „Nemá to žádnou chuť,“ řekla. Otřela kousky oregana ubrouskem. „Tak. Všechno zelené je pryč.“ / „Je to i pod sejrem.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / K JENKSOVU DOMU jsem jela s Chrisem Raleighem. Cestou jsme skoro nepromluvili. Na místě na nás už čekal Charlie Clapper a jeho tým techniků. Jejich úkolem bylo prohledat dům a okolí, jakmile Jenkse zatkneme. / Zazvonili jsme. Každou vteřinou čekání bušilo mé srdce hlasitěji. Pro tyhle okamžiky stálo za to být policistkou. / Dveře otevřela tatáž hospodyně. Při pohledu na naši sešlost vytřeštila vyděšeně oči. / …

Více
  • 22. 3. 2024

ROZBĚHLA JSEM SE PO SVAHU ke druhému patru, oběhla roh a uviděla Tracchia s Jacobim, jak se potýkají s velkým chlapem v džínách a tričku. Ten muž byl lamželezo, útočící býk překypující adrenalinem. Setřásl Tracchia i Jacobiho, jako by to byli malí podvraťáci, a řítil se dál nahoru po rampě k místu činu. Vypadalo to, že proběhne přímo skrz mě. / Jacobi zařval: „Stůj!“ Pak vytáhl z pouzdra na opasku taser.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Když jsem dorazila domů, našla jsem otce, jak hraje solitair. / Zavrtěla jsem hlavou a zamířila do kuchyně, kde jsem si vzala z lednice pivo. Pak jsem se posadila do křesla proti němu. / Otce vzhlédl. Možná ucítil naléhavost v mém pohledu. „Ahoj, Lindsay.“ / „Tak jsem přemýšlela, tati… o tom, jak jsi odešel…“ / Nepřestal obracet na stole karty. „Musíme se o tom bavit právě teď?“ / Nespustila jsem z něj oči.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Měl jsem pocit, že jsme se ve West Pointu přiblížili čemusi důležitému, a to něco mohl být plukovník Handler. V jeho očích se objevilo cosi zvláštního v okamžiku, kdy se téma hovoru stočilo k Vietnamu. Možná tam ty vraždy začaly. / Plukovník rezervoval stůl v jedné, jak říkal, „mimořádně zastrčené“ italské restauraci I1 Cenacolo v Newburghu. Jeli jsme tam po Storm King Highway, pobřežní dálnici s…

Více
  • 22. 3. 2024