thriller

  / Když jsem dorazila domů, našla jsem otce, jak hraje solitair. / Zavrtěla jsem hlavou a zamířila do kuchyně, kde jsem si vzala z lednice pivo. Pak jsem se posadila do křesla proti němu. / Otce vzhlédl. Možná ucítil naléhavost v mém pohledu. „Ahoj, Lindsay.“ / „Tak jsem přemýšlela, tati… o tom, jak jsi odešel…“ / Nepřestal obracet na stole karty. „Musíme se o tom bavit právě teď?“ / Nespustila jsem z něj oči.…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Muž usazený v mém oblíbeném koženém křesle sledoval můj obličej, zatímco jsem se zoufale snažil dát dohromady všechny dílky skládačky. Vzpomínal jsem na ten den na Maui, kdy zmizeli McDanielsovi a já s Eddiem Keolou jsme se snažili najít Marka – řidiče, který neexistoval. Vzpomínal jsem, jak mi poté, co se v hotelové posteli na Lana’i našlo tělo Julie Winklerové, Amanda pomáhala najít fotografa jménem…

Více
  • 22. 3. 2024

jeli jsme po celý den a část noci, střídali se za volantem a snažili se nahnat čas. Cestou mi Moses řekl, že je typickým představitelem většiny místních lidí – ne Jednotné revoluční fronty a už vůbec ne Tygra a jeho zabijáků. / „V Africe je spousta dobrejch lidí – a není nikdo, kdo by jim pomohl bojovat proti těm ďáblům,“ řekl. / Ani ne půl hodiny východně od Monrovie jsme projeli kolem posledního billboardu a…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Charles si oblékl černou přiléhavou kombinézu a těsné vysoké černé boty z lakované kůže. V uších měl jednoduché diamantové náušnice a v nose zlatý cvoček. Opovržlivě se zahleděl do obecenstva. Několik nepříjemných okamžiků se rozhlížel pohledem plným nenávisti a pohrdání. / Nejméně dvakrát jsem měl pocit, že se dívá přímo na Jamillu a mě. Ona cítila totéž. / „Jo, taky na tebe koukáme,… / …

Více
  • 22. 3. 2024

STRNULÁ HRŮZOU JSEM POSLOUCHALA, jak bylo datum procesu stanoveno na dobu za dva týdny. Všichni povstali, když soudkyně odcházela z místnosti, a pak mě obklopil dav. Na jeho okrajích jsem zahlédla modré uniformy a vyhýbavé pohledy a pak se mi před obličejem objevil trs mikrofonů. Stále jsem držela Mickeyho za ruku. / Měli jsme dosáhnout zamítnutí žaloby. / Měli jsme vyhrát. / Mickey mi pomohl vstát a pak se začal přede mnou…

Více
  • 22. 3. 2024

Děvčátko v červených elastických kalhotách a v zelené blůzce z umělého hedvábí. Plavé vlasy až po ramena. Už dávno mělo být v posteli, nepochybně je odkázáno samo na sebe. Je však na jednom z těch mála míst, kde se děvčátko odkázané samo na sebe může zdržovat po půlnoci, aniž by budilo pozornost. Míjí lidi, ale ve skutečnosti si ho nikdo nevšímá. Kdyby plakalo, ujal by se ho strážník, zeptal by se,…

Více
  • 22. 3. 2024

7 / Vrátil jsem se k benzince a v jedné ruce jsem pohupoval čerstvě naloženým zavazadlem a v druhé kufříkem. V roce 2011, odkud jsem přišel, bylo teprve odpoledne, ale já se cítil strašně unavený. Mezi servisem a přilehlým parkovištěm stála telefonní budka. Vešel jsem dovnitř, zavřel dveře a přečetl si nad staromódním telefonem na mince ručně psaný nápis: NEZAPOMEŇTE, HOVORNÉ JE TEĎ ZA DESETNÍK DÍKY „MA“…

Více
  • 22. 3. 2024

„A teď jsou naši soutěžící v oddělených kabinkách.“ / – Jack Barry / Jednadvacet / Půl čtvrté ráno. / Rayi Garratymu to připadalo jako nejdelší minuta celého jeho života. Byl odliv, pokles vody, čas, kdy moře ustupuje a nechává za sebou kluzké nánosy bahna pokryté roztroušenými řasami, zrezlými plechovkami od piva, zetlelými pánskými ochrannými prostředky, rozbitými lahvemi, potopenými plováky a kostrami v… / …

Více
  • 22. 3. 2024

  / Křídla Eldorada, běloboký gumy / vozím se jak v nebi, to moje holka umí, / po smrti mě, kámo, nech v mým Cadillaku, / ve věčným míru spočinem spolu na smetáku. / Bruce Springsteen /   / Brad Jeffries, náš předák na stavbě, měl něco přes čtyřicet, plešatěl, byl statný, věčně spálený sluncem. S oblibou řval – zvlášť když jsme se opožďovali za plánem – ale byl to docela slušný člověk. Chtěl jsem za ním…

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Do ringu vošiel moderátor vo fraku a s kilom pomády na vlasoch, stiahol mikrofón na striebornej šnúre a vyvolal mená boxerov hlasom jarmočného vyvolávača. Zaznela hymna. / Muži si zložili klobúky a položili si dlane na srdcia. Cítil som, ako to moje prudko bije, minimálne stodvadsať úderov za minútu, možno aj viac. Bola tu klimatizácia, ale chrbát a podpazušia som mal vlhké od potu. / Okolo ringu prešlo dievča v plavkách…

Více
  • 22. 3. 2024

Bylo jich šest. Jefferson roznesl kávu a odešel. Nevyptával se, co tu dělají. Nic mu do toho nebylo. / U stěny postávali dva seržanti SAS, Newson a Sinclair. Měli na sobě smetanové teplákové soupravy a sportovní boty. Oba měli na pásku kolem boků ledvinku, přesně takovou, v jaké si výletníci obyčejně nosí na pláž cigarety a opalovací krém. V těch jejich ale rozhodně žádný krém nebyl. / Poručík Haverstock se do…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Timothy Hanson přistupoval k životním problémům vždycky klidně a uměřeně. Pyšnil se tím, že právě tento přístup, s nímž si navykl nejprve klidně rozebrat situaci, pak zvolit nejpříznivější alternativu a nakonec se vší rozhodností sledovat zvolený cíl, mu ve středních letech, kdy byl na samém vrcholu života, zajistil bohatství a postavení, jemuž se teď těšil. / Když se za ním onoho jasného dubnového…

Více
  • 22. 3. 2024

Uprchlík /   / V New Yorku v té době existoval charitativní spolek jménem Refugee Watch. Jeho členové se prohlašovali za „znepokojené občany“, avšak nezaujatí pozorovatelé je někdy označovali za „naivní lidumily“. / Aniž jej o to někdo žádal, spolek se ujal úkolu zabývat se případy nejrůznějších jedinců, jež moře vyplavilo na břehy Spojených států a kteří hodlali vzít doslova nápis na podstavci Sochy…

Více
  • 22. 3. 2024

Prezident seděl nevěřícně za stolem a zíral na telefon před sebou. Pak přesunul pohled na Garreta a tiše se zeptal: „Slyšels to? On mi zavěsil!“ / „Ten chlap je snad idiot. Ten ve Washingtonu nevydrží dlouho. Nenech se tím rozladit, Koslowski se o něj postará.“ Garret vstal a vydal se ke dveřím. „Budu hned zpátky, jen si pro něco skočím do kanceláře. Marku, postarej se, ať zavolá Dreyera a Hamptona. Jime,… / …

Více
  • 22. 3. 2024

„Jak jsi na to sakra přišel?“ zeptal se Nash, sotva vyšli ze zasedací místnosti výboru. Kennedyová ještě zůstala uvnitř a vedla soukromý rozhovor s několika senátory. Rapp se usmál, vzpomněl si na poznámky od Lonsdaleové a řekl: „Prostě mě to napadlo.“ / „Bylo to geniální. Vážně geniální. Nikdy jsem neviděl Ogdenovou takhle rozhozenou.“ / „Vlastně mi sama nahrála na smeč.“ / „Možná by opravdu mohla…

Více
  • 22. 3. 2024