Kapitola 88
OKOLO SEDMÉ VEČER se technici z policejní laboratoře snažili vytěžit maximum z povolení k prohlídce Bookerovy dodávky. Mozek týmu Brett Feller a jeho svalnatý asistent Ray Bates rozebrali modré vozidlo na hromadu součástek. A na spodní straně zadní sedačky našli Cesťákovu tašku připevněnou gumovým popruhem.
Ti dva mladíci ještě neskončili. Rozebírali karosérii a sundávali kola v naději, že padnou na ukryté drogy nebo zbraň, ale když jsme s Conklinem otevřeli ten hnědý kožený vak ve vojenském stylu a podívali se dovnitř, řekla jsem: „Můžete skončit, chlapci. Tohle je ono.“
Vyndávala jsem z tašky jednotlivé předměty, Conklin je kladl na stůl a Feller, statný čtyřiadvacetiletý mladík s náznakem obsesivně kompulzivní poruchy a touhou stát se skutečný Gilem Grissomem všechno pečlivě rovnal a fotografoval.
Srdce mi při tom divoce bušilo a byla jsem upřímně překvapená svým vzrušením.
V uplynulých týdnech jsem se o Cesťáka Ježíše střídavě zajímala a střídavě mi byl lhostejný. Nejprve jsem ho odepsala jako jednoho z desítek bezdomovců, kteří jsou zabíjeni každý rok při sporech o místo na spaní nebo pro pár loků alkoholu.
Když pak Cindy tvrdila, že je jeho smrt každému lhostejná, mně rozhodně nebyla.
Pak se ukázalo, že Cesťák Ježíš byl drogový dealer, a já opět ztratila zájem. A teď, když se Cesťák proměnil v dravce bez svědomí, jsem jím byla úplně posedlá.
Kdo toho chlapa zlikvidoval?
Co se dozvíme z těchhle věcí?
Otevřít Cesťákovu tašku bylo jako probudit se na Boží hod ráno a zjistit, že Santa nechal pod stromečkem celý kufr.
Vytáhla jsem notebook a dělala si poznámky o tom, co jsme zjistili.
Předměty jedna až čtrnáct byly všehochuť: plesnivý sendvič v igelitovém sáčku, několik svazků bankovek různých hodnot sepnutých gumičkami – vypadalo to na víc než dva tisíce dolarů.
Byla tam ošoupaná Bible se jménem Rodneyho Bookera na prvním listu a něco, co vypadalo jako největší úlovek: půl tuctu sáčků s třpytivým bílým práškem – víc než sto padesát gramů krystalického pervitinu.
Ale skutečný zájem vzbudil předmět číslo patnáct: kožené pouzdro asi třináctkrát dvacet centimetrů, takové, do kterého si cestující dávají letenky a pasy.
Conklin pouzdro otevřel, vyndal jeho obsah, rozložil papíry a držel je v rukou, jako by to byly svitky od Mrtvého moře. Když je můj parťák rozložil na stole, Feller dokumenty vyfotografoval a já je nahlas pojmenovala.
„Servisní knížka dodávky. Záznamy o výměnách oleje a promazání, dvě stě sedmdesát sedm tisíc tři sta čtyřicet čtyři kilometrů najeto. Něco, co vypadá na vítězný tiket z loterie, pět z osmi čísel, datovaný den předtím, než se našlo Cesťákovo tělo.“
Zaznamenala jsem si několik dokladů o vkladech dohromady více než tří tisíc dolarů za období tří dnů a účtenky z restaurací s rychlým občerstvením.
Ale když technik Bates našel hluboko v panelu dveří Cesťákovu peněženku, její výbušný obsah málem zbořil zdi laboratoře.
