Každý třetí den (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 81

V ÚSTŘEDÍ CIVILNÍ OBRANY zazněl hlasitý výkřik. Jeden z mužů poslouchajících policejní frekvence si strhl z hlavy sluchátka. „V Rincón Centru právě vybuchla bomba!“

Obrátila jsem se ke Claire s pocitem, že se hroutí celý svět. Rincón Center byl jedním z nejpozoruhodnějších míst ve městě a nacházel se v srdci finanční čtvrti plné vládních agentur, kanceláří velkých podniků a bytů. Kolik lidí asi právě zemřelo?

Nečekala jsem na policejní zprávy ohlašující rozsah škod a počet obětí. Vyběhla jsem z ústředí s Claire v těsném závěsu. Skočily jsme do její služební dodávky. Trvalo nám asi čtvrt hodiny, než jsme se dostaly do centra a našly si cestu v zácpě aut, požárních vozů a davů čumilů obklopujících postiženou oblast.

Zprávy v rádiu říkaly, že bomba vybuchla v atriu, které bylo kolem poledne plné lidí.

Nechaly jsme dodávku stát na rohu ulic Beale a Folsom a daly se do běhu. Na vzdálenost několika bloků jsme viděly dým stoupající z místa katastrofy. Cestou k vchodu ze Steuart Street jsme proběhly kolem restaurace Červený herink a hotelů Harbor Court a Y.

„Lindsay, tohle je špatné, moc špatné,“ sténala Claire.

První věc, která mě zasáhla, byl štiplavý pach korditu. Vchodové dveře rozbila tlaková vlna na kousky. Na chodníku před nimi seděli kašlající a krvácející lidé, pořezaní od střepů a snažící se dostat z plic kouř. To nejhorší nás však čekalo uvnitř.

Zhluboka jsem se nadechla. „Jdeme. Buď opatrná, Claire.“

Všechno pokrývaly horké černé saze. Kouř mě pálil v hrudi. Policie se snažila udělat trochu místa. Hasiči likvidovali sporadická ohniska požáru.

Claire poklekla k ženě, jež měla popálený obličej a křičela, že nevidí. Protáhla jsem se kolem nich dál do nitra budovy. Několik těl leželo ve středu atria poblíž Sloupu deště, který stále lil vodu do jezírka v podlaze. Co to ti lidé udělali? Takhle má podle nich vypadat válka?

Zkušení policisté štěkali povely do vysílaček, ale viděla jsem, že někteří mladší jen postávali kolem a snažili se zadržet slzy.

Ve středu atria mi zrak padl na hromadu třísek a roztavených drátů – zbytky něčeho, co vypadalo jako piáno. Všimla jsem si, že vedle něj klečí Niko Magitakos od pyrotechniků. Ve tváři měl výraz, na který nikdy nezapomenu.

Protlačila jsem se k němu.

„Epicentrum výbuchu,“ řekl a hodil kus ohořelého dřeva na trosky piána. „Ti všiví parchanti. Lidé tady právě seděli u oběda.“

Nebyla jsem odborník na bomby, ale i já jsem viděla, že stojíme ve středu kruhu, po jehož obvodu se povalo valy zničené lavičky, stromy a mrtvá těla odmrštěná výbuchem.

„Dva svědci říkají, že viděli dobře oblečeného černocha, který nechal pod piánem kufřík a pak zmizel. Řekl bych, že jde o stejnou práci jako u Lightowerova domu. Cé čtyřka, elektronicky odpálená. Možná telefonem.“

Přiběhla žena v bundě pyrotechniků a v ruce držela kousek koženého kufříku.

„Označte to,“ přikázal jí Niko. „Kdyby se vám podařilo najít držadlo, možná by na něm byly otisky.“

„Počkejte,“ zastavila jsem ji, když se obrátila k odchodu. To, co našla, byl široký kožený popruh, takový, který bývá připevněný k vrchní části kufříku a zapíná se na sponu. Byl na něm monogram, dvě zlatá písmena. AS.

Sevřel se mi žaludek. Pohrávali si s námi. Vysmívali se nám. Samozřejmě jsem věděla, co ta dvě písmena znamenají.

AS. August Spies.

Zazvonil mi mobil. Okamžitě jsem po něm sáhla. Byla to Cindy.

„Jsi tam, Lindsay?“ ptala se. „Jsi v pořádku?“

„Jsem tady. Co se děje?“

„Přihlásili se k tomu bombovému útoku,“ řekla. „Někdo zavolal do redakce a představil se jako August Spies. Řekl: ‚Další tři dny, pak o sobě dáme znovu vědět!‘ A dodal, že tohle byla jen zkouška.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024