Pošta od Mary (James Patterson)

Kapitola 81

Komu: agriner@latimes.cz

Od: Mary Smithová

Komu: Tomu, kdo bude další

Už jsme se viděly, Vy a já. Co na to řeknete? Pamatujete? Já ano.

Dala jste mi onehdy autogram a oplývala jste energií a šarmem. Zdála jste se být tak dosažitelná, tak všední. Neprozradím Vám, kde jsme se setkaly, ale stejně byste si na to nevzpomněla. Pověděla jsem Vám, že mám moc ráda Vaše filmy, a Vy jste se usmála, jako bych vůbec nic neřekla. To mi připomnělo, jak moc jsem pro lidi jako Vy neviditelná.

Nebylo to však poprvé, co jste se dívala skrz mě. Nevšimla jste si mě včera v pečovatelské službě ani dneska v tělocvičně. Ale to mě nijak nepřekvapilo.

Zdá se, že jsem po všech stránkách Vaším protikladem. Není tohle náhodou stopa?

Vás zná každý a mě nikdo. Já nejsem slavná nebo krásná jako filmová hvězda. Nemám dokonalou pletf a úžasný úsměv. Podle všeho jste lepší matka, než byla Patsy Bennettová, lepší herečka než Antonia Schifmanová, lepší manželka než Marti LowensteinBellová a rozhodně jste slavnější než nadějná Suzie Cartoulisová.

Jste jednou z těch, o kterých se dá říct, že „mají všechno“, a vsadím se, že to dobře víte, i když na to občas zapomenete.

Mám jen jedno, co vy nemáte. Vím všechno. Vím, že v poledne ode dneška za dva dny budete mrtvá. Budete mít v hlavě kulku a Vaši tvář nikdo nepozná, dokonce ani Vaše krásné děti, ani obdivovatelé, kteří stojí fronty na Vaše filmy.

Ale když jsme se setkaly, nic z toho jsem Vám neřekla.

Jen jsem se usmála, skoro se uklonila, a poděkovala Vám za to, jaká jste. Odešla jsem s vědomím, že až se příště uvidíme, bude to úplně jiné.

Příště nebudu neviditelná, to Vám slibuji.

A já své sliby plním – jen se zeptejte Arnolda Grinera.