Devátý soud (James Patterson)

Kapitola 91

PETE ČISTIL U TELEVIZE PISTOLI a sledoval sám sebe, jak si v nákupním centru kupuje mobil.

To video běželo poslední půlhodinu ve všech zprávách a reportér CNN teď říkal: „Zdroje blízké FBI potvrdily, že je tento muž podezřelý z nedávných vražd v parkovacích garážích ve městě. Jeho jméno ještě nebylo zveřejněno, a pokud toho muže znáte nebo potkáte, nepřibližujte se k němu. Byl označen za ozbrojeného a velmi nebezpečného…“

„No pěkně děkuju,“ utrousil Pete, když šrouboval tlumič na hlaveň beretty. Zastrčil si pistoli za kalhoty a vyšel ven do garáže. Tašku s nejnutnějšími věcmi měl už v kufru spolu s lékárničkou a lahví vody.

Nasedl do auta, dálkovým ovládáním vytáhl vrata garáže a okamžitě uslyšel hukot rotoru vrtulníku. Neměl ponětí, jestli ta helikoptéra patří FBI, nebo nějaké zpravodajské stanici, ale v každém případě jeho posádka věděla, kdo je on, a šla po něm.

Musel se uchýlit k plánu B. A ten byl zatraceně dobrý.

Pete stáhl vrata garáže. Vystoupil z auta, vzal z vysoké police polystyrénový chladicí box a odnesl ho do domu. Odmontoval zvonek a zručně přepojil dráty. Rozbušky byly v malé krabičce přelepené izolepou a označené SPONKY NA PAPÍR, která ležela vzadu v zásuvce s nejrůznějšími krámy. Hodil zvonek a jednu rozbušku do chladicího boxu, vyšel na chodník a postavil ho vedle schránky na dopisy.

Zpátky v domě dal Pete ostatní rozbušky do kartonové krabice, zakryl je starými novinami, vynesl krabici na zadní verandu a nechal ji hned za zadními dveřmi.

Vrátil se do obývacího pokoje a vyhlédl mezi závěsy. Před cestou k domu parkovalo černé SUV a několik dalších se sjíždělo ze všech stran do ulice. Už nebylo pochyb. Federálové.

Pete roztáhl závěsy, aby na něho bylo dobře vidět, a dal jim tak najevo, že on vidí je. Pak zvedl miminko z postýlky. „Jdeme, páchnoucí bombo.“

Stevie vykřikl a zakroutil se Peteovi v náručí, tak s ním Pete zaklepal a okřikl ho. Z kuchyňské linky vzal krabici džusu a pytlík Cheerios. Pak zamířil průchodem z domu do garáže a nastoupil do auta s páchnoucí bombou na klíně.

Pete si představil zběsilou komunikaci v éteru mezi týmy v jednotlivých SUV a velitelským stanovištěm, které už tou dobou muselo být zbudováno asi blok daleko. Zatímco čekal v temnotě garáže a nepřátelské jednotky se shromažďovaly okolo jeho domu, zabloudil kapitán Pete ve vzpomínkách několik let zpátky ke dni, kdy se svými podřízenými cestoval nedaleko Hadithy.

Byl to den, kdy byl zavražděn jediný člověk, na němž mu v životě záleželo.