Kapitola 83
Celou noc jsme zůstali na hlídce před hotelem William Simon. Neoficiálně. Coombs zatím nevyšel ven. Věděla jsem, kde je. Teď jsem musela přijít na to jak ho usvědčit.
Toho rána se Jill vrátila do práce. Zašla jsem za ní do kanceláře, abych ji informovala, co je v případu nového. Jakmile jsem vystoupila z výtahu v osmém patře, narazila jsem do Claire, která měla zřejmě stejný cíl.
„Zdravím. Jak to jde?“ zeptala se.
„Mám velkou novinu,“ vyhrkla jsem hned netrpělivě. „Pojď…“
Zaklepaly jsme na Jilliny dveře a našly ji za jejím stolem. Stohy dokumentů vytvářely dojem, že nepromeškala jediný den. Jakmile nás spatřila, její modré oči ožily, ale když vstala, aby nás přivítala, zdálo se, že se pohybuje poloviční rychlostí než obvykle.
„Posaď se,“ vybídla jsem ji. Došla jsem k ní a objala ji. „Musíš se šetřit.“
„Jsem v pořádku,“ řekla. „Podbřišek mám trochu ztuhlý, srdce trochu zlomené. Ale jsem tady. Práce je teď pro mě to nejlepší.“
„Jsi si opravdu jistá, že je to rozumné?“ zeptala se Claire.
„Naprosto,“ opáčila Jill. „Klid, doktorko, nic mi není. Takže mě prosím nepřesvědčuj o opaku. Jestli mi vy dvě chcete pomoct, vysypte, co je nového.“
Pohlédly jsme na ni trochu skepticky. Pak jsem jim sdělila tu velkou novinu. „Myslím, že jsme ho našli.“
„Koho?“ zeptala se Jill.
„Chiméru.“
Claire na mě vyvalila oči. Pak je na okamžik zavřela jako při modlitbě a s úlevou vydechla.
Jill si mě obdivně změřila. „Páni, vy jste se ale neflákali, co jsem tady nebyla.“
Položily mi ty správné otázky a já na ně odpověděla. Když jsem jim řekla jméno, Jill zamumlala: „Coombs… O tom jsme se učili na právech…“ Pak se rozzářila. „Frank Coombs. Zabil nějakého kluka.“
„Jseš si jistá, že je to on?“ zeptala se Claire. Pořád ještě měla na krku obvaz.
„Doufám,“ řekla jsem. Pak jsem dodala s naprostou jistotou: „Jo, jsem si jistá, že je to on.“
„Už jste ho zatkli?“ chtěla vědět Claire. „Můžu ho navštívit v cele? Máme doma jednu baseballovou pálku, kterou bych ráda vyzkoušela.“
„Ještě ne. Je zalezlý v jednom špinavém hotýlku. Máme ho pod čtyřiadvacetihodinovým dozorem.“
Obrátila jsem se k Jill. „Co ty na to, prokurátorko? Chci si ho podat.“
Trochu nejistě se posadila na kraj svého stolu. „Tak jo, pověz mi přesně, co máš.“
Probrala jsem s ní každou indicii: spojitost mezi obětmi, Coombsovu pověst střelce, jeho dokumentovanou zášť vůči černochům, jak DZS zpečetili jeho osud. Pochybnost v její tváři však sílila každým mým slovem.
„Podívej, Jill,“ zvedla jsem ruku. „Vzal si osmatřicítku od vysloužilého policisty a Mercer byl zabit osmatřicítkou. Tři z obětí byly přímo spjaty s jeho minulostí. Mám jednoho člověka v San Quentinu, který tvrdí, že ho slyšel vyhrožovat pomstou.“
„Ta osmatřicítka nestačí, Lindsay. Máš důkaz, že to byla tatáž zbraň?“
„Ne, ale Jill, Tasha Catchingsová byla zabita ve stejné čtvrti, kde skončila před dvaceti lety Coombsova kariéra.“
Přerušila mě. „A co nějaký svědek, který by ho viděl na místě činu? Aspoň jeden svědek, Lindsay?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Otisky nebo kus oblečení. Něco, co by ho dávalo do souvislosti s těmi vraždami?“
Nešťastně jsem si povzdechla. „Ne.“
„Ty nepřímé důkazy ho usvědčují, Jill,“ vložila se do toho Claire. „Coombs je zrůda. Nemůžeme ho nechat na svobodě.“
Jill si nás obě změřila pohledem. Byla to skoro zase ta stará kamarádka. „Myslíte, že nechci dostat toho parchanta stejně jako vy? Myslíte, že si nepamatuju, jak blízko se dostal ke Claire? Ale nemáme zbraň a motiv není nic moc. Nikdo nemůže dosvědčit, že by se objevil poblíž jediného místa činu. Když ho zatknete a nepodaří se vám ho usvědčit, ztratíte ho navždy.“
„Coombs je Chiméra, zlato,“ řekla jsem. „Vím, že to nemám ještě celé po kupě, ale mám motiv a vím, co ho spojuje se třemi z obětí. A taky svědectví, které potvrzuje jeho úmysly.“
„Svědectví kriminálníka,“ podotkla Jill. „Něčemu takovému se porota vysměje.“
Vstala, přistoupila k nám a položila Claire a objala nás kolem ramen. „Podívej, Claire, vím, žes měla …
