Druhá šance (James Patterson)

Kapitola 112

Pospíchala jsem nahoru. Nejprve ze všeho jsem zavolala profesoru Stasicovi z Mountain View. Dovolala jsem se jen do jeho hlasové schránky. Nechala jsem mu tam urgentní vzkaz, aby mi zavolal.

Naklepala jsem do počítače jméno Francis L. Coombs. Objevil se záznam o zločinu jeho otce, ale o synovi nic. Neměl žádný škraloup v trestním rejstříku.

Cítila jsem, že jestli je ten chlapec dost chladnokrevný, aby dokázal spáchat tak strašné zločiny, musel už někdy přijít do konfliktu se zákonem. Otevřela jsem si databázi mladistvých zločinců. Tyto záznamy byly neveřejné, nemohly být použity u soudu, ale my k nim měli přístup. Po několika vteřinách se na monitoru objevila rozsáhlá složka. Vyvalila jsem překvapeně oči.

Rusty Coombs překročil zákon nejméně sedmkrát od svých třinácti let.

V roce 1992 stál před soudem pro mladistvé, protože střílel ze vzduchovky na psa svého souseda.

Rok poté byl obžalován, že zabil husu ve veřejném parku.

V patnácti letech byl spolu se svým kamarádem obviněn, že nastříkal antisemitské slogany na synagogu.

Byl podezřelý z toho, že házel láhve od piva do okna svého souseda. Postižený byl černoch.

Jako člen školního gangu se účastnil rasově motivovaných útoků na černochy, Latinoameričany a Asiaty.

Nevěřila jsem vlastním očím. Nakonec jsem si zavolala Jacobiho a seznámila ho s tím, co jsem zjistila. Se škraloupy v minulosti Rustyho Coombse. Jeho jménem na střelecké trofeji. Ukradenou dodávkou v Mountain View, nedaleko od Palo Alta.

„Tak to vypadá, že od tý doby, co jsem se na Stanford hlásil já, dost slevili u přijímaček,“ odfrkl si Jacobi.

„Nedělej si legraci, Warrene. Prosím. Co si o tom myslíš? Nezačínám už z toho všeho bláznit?“

„Tvoje teorie není tak bláznivá, aby nám nestála za to toho kluka navštívit,“ řekl.

Mohli jsme udělat ještě pár věcí, abychom si byli jistější. Mohli jsme počkat na výsledek srovnání DNA Coombse staršího s tkání pod nehty Estelle Chipmanové. To by ale chvíli trvalo. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím jsem si byla jistá, že Rusty Coombs je člověk, kterého hledáme.

Mozek mi pracoval na plné obrátky. Náhle mnou otřáslo další poznání. „Proboha, Warrene… ta bílá křída…11

Jacobi se ke mně naklonil a přimhouřil oči. „Co je s ní?“

„Ten bílý prášek, který našel Clapper u dvou obětí.“ Vybavila jsem si obrázek Rustyho Coombse, jeho pihovatou tvář a široká ramena útočníka v propocené mikině. Ztělesnění mladíka, který uspěl navzdory svému původu.

„Pamatuješ, kde jsme se s ním setkali?“

„Jasně, v tělocvičně Stanfordu.“

„Zvedal činky. A co používají vzpěrači, aby jim neklouzaly ruce?“ Vstala jsem. Před očima jsem viděla Rustyho Coombse, jak si mne silné, bílé ruce.

„Používají křídu,“ zamumlal Jacobi.