Záludné vlny (James Patterson)

Kapitola 14

DÍVAL JSEM SE dost dlouho, abych viděl, jak do blikající dodávky nakládají nosítka. Zahlédl jsem Tessinu ruku, jak visí zpod plachty zakrývající tělo. Na zápěstí se kývaly ty tři zlaté náramky.

Zacouval jsem zpátky do davu s pocitem, že se mi hrudník rozlétne na kusy. Dokázal jsem myslet jen na to, jak jsem od ní před několika hodinami odešel…

Musel jsem odtamtud zmizet. Všude kolem byla policie. Bál jsem se, že hledají i mě.

Dostal jsem se k autu právě ve chvíli, kdy jsem se celý roztřásl. Pak se mi obrátil žaludek a pozvracel jsem něčí pečlivě zastřižený trávník.

Tess byla mrtvá.

Jak se to mohlo stát? Před chvílí jsem od ní odešel. Strávil jsem s ní nejbáječnější odpoledne svého života. Ta recepční říkala, že byla zavražděna. Jak? Proč? Kdo by Tess zabíjel?

Jako ve snách jsem si začal přehrávat všechno, co se stalo od okamžiku, kdy jsme se seznámili. Jak jsme se dohodli, že se znovu setkáme; jak vybouchla akce v Domě u oceánu.

Ty dvě události spolu nesouvisely. Byla to jen strašná shoda náhod. Cítil jsem, jak vší silou potlačuji slzy.

Dlouho jsem to však nevydržel a hráz se nakonec protrhla.

Sklonil jsem hlavu a jen tak tam seděl, obličej mokrý od slz. Po chvíli mi došlo, že musím odjet. Mohl mě poznat někdo, kdo mě tam viděl odpoledne. Ta blonďatá recepční! Nemohl jsem jít jen tak na policii a očistit se, ne po tom, co se stalo večer. Rozjel jsem se, aniž bych věděl kam. Prostě pryč.