Nedostatek důkazů (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 61

BYLA TO VÝZNAMNÁ, ale také špatná zpráva. Nebo aspoň mohla být.

Pokud byly informace od Měny Sunderlandové správné – a proč by nebyly? – nešlo pouze o sérii znásilnění. Byl to případ sériových vražd. V myšlenkách jsem se náhle přenesl k Mariině vraždě a tehdejším útokům násilníka. Pokusil jsem se pustit Marii zatím z hlavy. Probereme si jeden případ po druhém.

Hned po rozhovoru s Měnou jsem si zapsal všechno, co jsem si pamatoval, zatímco mě Sampson odvážel domů. On sám si dělal poznámky už při výslechu. To, že si dám známá fakta na papír, mi někdy pomůže srovnat si myšlenky.

Můj předběžný portrét násilníka získával čím dál ostřejší rysy. Dát na první dojem – nešlo právě o tohle v bestselleru Tajemství první vteřiny? Ty fotografie, které Měna popsala – a další podobné suvenýry – byly v případech sériových vražd samozřejmě běžné. Pomáhaly pachateli překonat prostoje mezi útoky. Tenhle jim navíc našel nové použití – s jejich pomocí hrůzou paralyzoval své žijící oběti.

Když jsme projížděli Southeast, porušil Sampson konečně mlčení v autě. „Alexi, chci, abys pracoval na tomhle případu oficiálně,“ řekl. „Přidej se k nám. Dělej na tom se mnou. Jako konzultant, nebo jak tomu budeš chtít říkat.“

Podíval jsem se na něho. „Myslel jsem, že na mě budeš naštvaný, že jsem to před chvíli vzal za tebe.“

Pokrčil rameny. „Ani náhodou. S výsledky nepolemizuju. Kromě toho už v tom přece jedeš, ne? Klidně bys za to mohl dostávat zaplaceno. Teď, když už ses do toho případu namočil, už to nemůžeš vzdát.“

Zavrtěl jsem hlavou a zamračil se, ale jen proto, že měl pravdu. Ucítil jsem v hlavě povědomé bzučení – moje myšlenky se samovolně začaly upínat na ten případ. To je jeden z důvodů, proč jsem v téhle práci dobrý, ale také důvod, proč se na vyšetřování nemohu podílet jen tak napůl.

„Co mám říct Naně?“ zeptal jsem se ho, což byl asi můj způsob jak říct, dobře, beru to.

„Pověz jí, že tě ten případ potřebuje. Že tě hlavně potřebuje Sampson.“

Odbočil vpravo do Fifth Street a před námi se objevil můj dům. „Ale radši si rychle něco vymysli. Okamžitě to vycítí. Pozná ti to na očích.“

„Nechceš jít dál?“

„Hezkej pokus.“ Zastavil u chodníku a nechal motor běžet.

„Tak já jdu,“ řekl jsem. „Popřej mi hodně štěstí s Nanou.“

„Hele, chlape, nikdo netvrdí, že práce policajta není nebezpečná.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024