První musí zemřít (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 60

 

NÁSLEDUJÍCÍHO RÁNA nás čekal vzkaz od detektiva McBrida, že nás bude čekat v Sharpově kanceláři v Síni slávy.

Něco se našlo na záznamu videokamer.

Ve skromně zařízené konferenční místnosti seděl před televizní obrazovkou velitel bezpečnosti, McBride a pár jeho kolegů z oddělení vražd.

„Nejdřív,“ začal Sharp důležitě vysvětlovat, „jsme jen náhodně pouštěli záznam členům obou rodin a zastavovali ho, jakmile se jim zdálo, že někoho neznají. Váš portrét nám pak pomohl zúžit výběr.“

Stiskl tlačítko na dálkovém ovládám. „První záběry, které uvidíte, jsou od hlavního vchodu.“

Na obrazovce se objevil obvyklý černobílý obraz bezpečnostních kamer. Náhle po ní začali přecházet svatební hosté, většinou oblečení jako rokové hvězdy. Jeden vypadal jako Elton John a jeho společnice si pořídila účes ve stylu Cyndi Laupeové. Zahlédla jsem tam Chucka Berryho, Michaela Jacksona, několik Madonn a Elvisů.

Sharp zrychlil přehrávání. Několik párů přijelo v tradičních večerních šatech. Za nimi se do dveří protlačil muž, který zjevně odvracel tvář od kamer.

„Tady!“ vyhrkl Sharp.

Byl to on! Srdce se mi divoce rozbušilo. Ten parchant!

Jeho podobnost s naším portrétem byla až strašidelná. Muž, který o kamerách zřejmě věděl, kolem nich rychle proběhl. Možná si místo obhlédl už dříve. Ať to bylo jakkoliv, udělal všechno proto, aby co nejrychleji zmizel v davu.

Hruď mi sevřel vztek. „Můžete to vrátit a přiblížit?“ požádala jsem Sharpa. „Chci vidět jeho obličej.“

Pozvedl ovladač a hlava muže na obrazovce se zvětšila.

Vstala jsem. Dívala jsem se na nezřetelný záběr vrahovy tváře.

Oči a jasné rysy chyběly. Byla to jen linie jeho profilu. Vystouplá brada se stínem bradky.

Ani na okamžik jsem nezapochybovala, že je to on. Neznala jsem jeho jméno, neviděla mu pořádně do obličeje, ale před sebou jsem měla představu, kterou jsme si vytvořily s Claire.

„To je to nejlepší, co máme?“ zeptal se Raleigh.

Jeden z techniků odpověděl: „Možná by to šlo vylepšit na počítači, ale tohle je zatím všechno, co se nám z toho podařilo dostat.“

„Ještě se na to podíváme,“ řekl Sharp.

Přetočil film o kus dál a zastavil u záběru hlavního sálu. Byl schopný zaostřit na několik mužů ve smokingu na okraji davu. Když však obraz zvětšil, začal být zrnitý až na hranici rozlišitelnosti.

„Úmyslně se vyhýbal kamerám,“ pošeptala jsem Raleighovi. „Věděl, kde jsou.“

„Pustili jsme tohle oběma rodinám,“ řekl Sharp. „Nikdo ho nedokázal identifikovat. Je možné, že to není on. Ale vzhledem kvaši kresbě…“

„Je to on,“ prohlásila jsem pevně. Oči mě pálily od neostrého obrazu. Zároveň jsem si byla jistá, že se dívám na záhadného milence Kathy Voskuhlové.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024