První musí zemřít (James Patterson)

Kapitola 42

TOHO VEČERA si Claire Washburnová vzala do ložnice šálek čaje, zavřela za sebou potichu dveře a znovu se rozplakala. „Sakra, Lindsay,“ mumlala si. „Mohlas mi víc věřit.“

Potřebovala být sama. Celý večer nebyla ve své kůži. Každé pondělí, kdy chodila na koncerty vážné hudby, vařil Edmund. Ten večer uvařil jejich oblíbené jídlo, kuře s kapary a octem. Večer se však nevydařil a byla to její vina.

Hlavou se jí honila jedna myšlenka. Byla lékařka, ale při své práci se zabývala jen smrtí. Nikdy nezachránila život. Byla lékařka, která nikdy neléčila.

Šla do šatny a oblékla si flanelové pyžamo. Pak si v koupelně pečlivě umyla svůj hladký hnědý obličej. Pohlédla do zrcadla.

Nebyla krásná, alespoň ne podle běžných měřítek. Byla jako koule, pas jí splýval s boky. Dokonce i její ruce – zručné, zkušené ruce, zvyklé zacházet celý den s přesnými nástroji – byly tlusté a měkké.

Jak říkal její manžel, jediné místo, kde byla lehká jako peříčko, byl taneční parket.

Přesto se ani v nejmenším nepodceňovala. Dokázala se vypracovat z převážně černošské čtvrti na místo policejní lékařky. Byla milována a naučila se lásku dávat. Měla všechno, co si od života přála.

Nebylo to fér. Lindsay byla její nejlepší přítelkyně a teď byl její život v nebezpečí. Nemohla o tom uvažovat profesionálně, z pohledu lékaře, který nemoc a smrt chápe jako nevyhnutelné součásti života.

Lékařka, která neumí léčit.

Když Edmund umyl s chlapci nádobí, přišel za ní. Posadil se vedle ní na postel.

„Není ti dobře, viď, kočičko,“ řekl a položil jí ruku kolem ramen. „Pokaždé, když se před devátou schováš do ložnice, poznám, že na tebe něco leze.“

Zavrtěla hlavou. „Nic na mě neleze, Edmunde.“

„Tak co v tom je? Ten absurdní případ?“

„Jde o Lindsay. Včera jsem ji svezla z Napy. Svěřila se mi s hroznou novinou. Je moc nemocná. Trpí vzácnou poruchou krvetvorby, jistým druhem anémie. Říká se tomu Negliho aplastická anémie.“

„Je to vážné?“

Claire smutně pokývala hlavou. „Zatraceně vážné.“

„Proboha,“ zamumlal Edmund. „Chudinka Lindsay.“ Vzal ji za ruku a chvilku tam seděli beze slova.

Nakonec promluvila Claire. „Jsem lékařka. Vidím smrt každý den. Znám všechny symptomy a následky. Ale neumím léčit.“

„Léčíš v jednom kuse,“ řekl Edmund. „Léčíš mě každý den našeho společného života. Ale jsou okamžiky, kdy ani všechna tvoje láska a inteligence nemohou nic změnit.“

Opřela se o něj a usmála se. „Na chlápka, který jenom mlátí do bubnů, jsi docela chytrý. Co tedy můžeme dělat?“

„Jen tohle,“ řekl a pevně ji objal.

Dlouho tak seděli a Claire věděla, že ji považuje za nejkrásnější ženu na světě. Pomohlo jí to.