Šestý cíl (James Patterson)

Kapitola 29

ZROVNA JSEM SE VRÁTILA s Conklinem do místnosti mužstva po chmurném dopoledni stráveném vyšetřováním brutální střelby z kolemjedoucího auta, když na nás Jacobi mávl, abychom přišli do jeho kanceláře.

Přešli jsme po šedém linoleu do proskleného boxu a posadili se. Conklin na kraj skříně, kde sedával Jacobi, a já na židli vedle jeho stolu. Rozhlédla jsem se kolem, jak se v mé bývalé kanceláři zabydlel.

Stále jsem si snažila zvyknout na ten zvrat událostí. Zavrtěla jsem hlavou nad nepořádkem, který tam stačil nadělat ani ne za čtrnáct dní. Na podlaze a parapetu se hromadily staré noviny, z odpadkového koše bylo cítit zbytky jídla.

„Ty jsi ale prase, Jacobi,“ řekla jsem. „A myslím to doslova.“

Zasmál se, což v posledních několika dnech dělal mnohem častěji než v uplynulých dvou letech, a přestože to zabolelo moje ego, byla jsem ráda, že už nemusí funět do kopců. Byl to výborný polda, dokázal zvládnout nezvládnutelné a já cítila, že ho mám ještě radši než dřív.

Jacobi zakašlal a řekl: „Máme tady únos.“

„A proč zrovna my?“ zeptal se Conklin.

„Oddělení závažných trestných činů na tom pár hodin dělalo, ale pak se objevil svědek a teď to vypadá na vraždu,“ vysvětlil Jacobi. „Budeme spolupracovat s poručíkem Macklinem.“

Ozvalo se zahučení, jak Jacobi zapnul počítač, kterému se dřív, než dostal nový odznak, důsledně vyhýbal. Vyhrabal z nepořádku na stole cédéčko a nemotorně ho vložil do mechaniky.

„Pětiletá holčička šla v devět ráno do parku se svou chůvou, když je někdo unesl. Chůva se jmenuje Paola Ricciová, pochází z italské Cremony a je tady na pracovní vízum. To dítě je Madison Tylerová,“ dostali jsme základní informace.

„Dcera Tylerových z Chroniclu?“ zeptala jsem se.

„Jo. Její otec je Henry Tyler.“

„Říkal jsi, že máme svědka toho únosu?“

„Přesně tak, Boxerová. Nějaká žena věnčila psa, než šla do práce, a uviděla postavu v šedém vystupovat z černého minivanu před parkem Alta Plaza ve Scott Street.“

„Co myslíš tou postavou?“ zeptal se Conklin.

„Ví jenom, že to byla postava v šedém kabátu. Nevšimla si, jestli to byl muž, nebo žena, protože k ní ten člověk stál zády a ona se na něj podívala jen letmo. Nedokáže identifikovat ani to auto. Prý se to seběhlo moc rychle.“

„A co z toho dělá možnou vraždu?“ chtěla jsem vědět.

„Svědkyně řekla, že uslyšela ránu, jakmile to auto vyjelo do Divisadero Street. Pak uviděla, jak na zadní sklo minivanu cákla krev.“