Sedmé nebe (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Druhá část
HABEAS CORPUS
(Předložte tělo)

 

Kapitola 33

YUKI SE PROTLAČILA davem reportérů a kameramanů, kteří ji obklopili, jakmile vystoupila z auta. Posunula si řemen kabelky výš na rameno, pevně sevřela kufřík, a když se pustila po ulici, lidé z médií vyrazili za ní a vykřikovali otázky, jak podle ní bude probíhat proces a jestli nechce učinit nějaké prohlášení.

„Teď ne, lidi,“ řekla. „Nechci nechat soud čekat.“ Sklonila hlavu, obešla roh a uviděla karavanu televizních dodávek zaparkovaných v Bryant Street; místní zpravodajci, týmy z kabelovek a celostátních kanálů – ti všichni dorazili, aby informovali o procesu s Junií Moonovou.

Naskočila zelená a Yuki přešla ulici uvnitř shluku reportérů. Zamířila k Budově spravedlnosti a ještě hustšímu davu, jenž se shromáždil nad úpatím žulového schodiště. Len Parisi jí řekl, že se o média postará, ale teď právě trčel v zácpě na dálnici, kde se převrátila cisterna s naftou, zablokovala všechny pruhy a způsobila řetězovou havárii aut, která dostala na kluzké vozovce smyk.

Parisi netušil, kdy dorazí k soudu, a tak s ním Yuki půl hodiny znovu probírala svou úvodní řeč po telefonu, což ji zdrželo. S pohledem upřeným před sebe vyšla po schodech a reportérům u těžkých dveří ze skla a oceli řekla: „Teď s vámi nemohu mluvit, je mi líto.“ A pak se rozčílila, když jí dveře nešly otevřít.

Reportér stanice KRON jí pomohl, mrkl na ni a řekl: „Uvidíme se později, Yuki.“

Yuki hodila kufřík a kabelku na pult ochranky, prošla detektorem kovu, přijala od justiční stráže přání hodně štěstí a rychle vyběhla po schodech do prvního patra.

Soudní síň obložená nazlátlým dubovým dřevem byla plná lidí. Yuki se posadila za stůl obžaloby a vyměnila si pohledy se svým zástupcem Nickym Gainesem. Potil se a vypadal stejně nervózně jako ona.

„Kde je Červený pes?“ zeptal se.

„Trčí v zácpě.“

Soudní sluha utišil hluk v síni zvoláním „Všichni povstaňte!“ Dveřmi za soudní stolicí vešel do sálu soudce Bruce Bendinger a posadil se na své místo mezi vlajkou USA a kalifornským praporem.

Bendingerovi bylo šedesát, měl šedé vlasy a zotavoval se po náhradě kolenního kloubu. Límeček košile vyčnívající nad talárem byl růžový a proužkovaná kravata jasně ultramarínová. Yuki si povšimla Bendingerova naježeného obočí a pomyslela si, že obvykle klidný soudce vypadá už před začátkem procesu trochu podrážděně. Přiřkla to bolavému kolenu.

Yuki jedním uchem poslouchala, jak Bendinger instruuje porotu. Využila té příležitosti a vrhla kradmý pohled na působivou, neúprosnou obhájkyni Junie Moonové, L. Dianu Davisovou.

Davisové bylo přes padesát a měla dvacetiletou praxi v ochraňování zneužívaných a nespravedlivě obviněných žen. Toho rána se dostavila v jednom ze svých proslulých červených kostýmů doplněném jasnou rtěnkou a výraznými šperky, s krátkými šedými vlasy vyčesanými do pevných vln. Vypadala připravená na svůj okamžik slávy a Yuki ani na okamžik nezapochybovala, že se jí ho dostane – detailních záběrů televizních kamer a trsů mikrofonů při každé přestávce.

A v tom okamžiku si uvědomila, že to není jenom tlak procesu a spalující zájem médií, co ji tolik znervózňuje; byla to také Junie Moonová, která seděla vedle své obhájkyně a vypadala tak nevinně a zranitelně ve svém smetanovém kostýmku s krajkovým límečkem, že byla skoro průsvitná.

„Jste připravená, slečno Castellanová?“ uslyšela Yuki soudce.

„Ano, Vaše ctihodnosti,“ odpověděla. Odstrčila židli od stolu, přistoupila k řečnickému pultu, zkontrolovala, že má zapnutý knoflík na saku a po zádech jí přeběhl mráz, když ucítila, jak se na ni upínají dvě stovky očí. Na okamžik se zarazila.

Usmála se na porotce a pak spustila nejdůležitější úvodní řeč své kariéry.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024