Sedmé nebe (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Pátá část
PALČIVÁ TOUHA

 

Kapitola 100

JESTŘÁB A HOLOUBEK nechali auto za rohem obrovského viktoriánského domu v Pacific Heights – největšího ve čtvrti impozantních sídel za mnoho milionů dolarů, které měly všechny úžasný výhled na zátoku.

Jejich vyhlédnutý dům byl působivý, ale také přitažlivý, tak americký, až to bylo symbolické – a zároveň zcela nedosažitelný pro kohokoli, kromě těch nejbohatších.

Dva mladí muži vzhlédli k vitrážovým oknům, věžičkám a starým stromům obklopujícím dům a oddělujícím ho od prostor pro služebnictvo nad garáží a sousedy za zahradou. Na webových stránkách realitní agentury si prostudovali plány a znali každý kout každého poschodí. Byli připravení, plní očekávání – a přesto opatrní.

Měla to být jejich nejlepší a zároveň poslední vražda. Získají zde krásné vzpomínky, zanechají navštívenku a vytratí se, stáhnou se zpět do svých životů. Ale tahle noc nikdy nebude zapomenuta. Celé týdny se udrží na titulních stránkách novin, budou se o ní natáčet filmy. Vlastně si byli jistí, že lidé budou mluvit o tomto zločinu až do příštího století.

„Vypadám dobře?“ zeptal se Holoubek.

Jestřáb zvedl Holoubkovi límec a prohlédl si ho od hlavy k patě.

„Skvěle, kámo. Naprosto dokonale.“

Ty taky, chlape,“ řekl Holoubek.

Propletli předloktí v římském pozdravu jako Charlton Heston a Stephen Boyd v Ben Hurovi. „Ubi fumus,“ řekl Jestřáb. „Ibi ignis,“ odpověděl Holoubek. Kde je kouř, tam je oheň.

Holoubek pevně obtočil zlatou fólii kolem láhve Cointreau a pak se oba chlapci vydali bok po boku po dlouhém chodníku dlážděném kameny k přední verandě. Na skle v domovních dveřích byla nalepená cedule: „Lidem od tisku: Nechte nás prosím na pokoji.“

Jestřáb zazvonil.

Cink cink.

V obývacím pokoji za oknem s malými tabulkami viděl šedovlasého muže a sledoval jeho siluetu, zatímco ta slavná postava kráčela domem a cestou ke dveřím rozsvěcela světla v každém pokoji.

A pak se dveře otevřely.

„Vy jste ti chlapci, co volali?“ zeptal se Connor Campion. „Ano, pane,“ řekl Holoubek. „A jak se jmenujete?“

„Mně můžete prozatím říkat Holoubek a tohle je Jestřáb. Musíme být opatrní. To, co víme, by nás mohlo stát život.“

„Musíte nám důvěřovat,“ ozval se Jestřáb. „Jak jsem řekl do telefonu, jsme Michaelovi přátelé a máme nějaké informace. Už nemůžeme dál mlčet.“

Connor Campion si je oba zkoumavě prohlédl a usoudil, že možná jenom žvaní, ale třeba… snad mu povědí něco, co by potřeboval vědět. Samozřejmě chtěli peníze.

Otevřel dveře dokořán a pozval je dovnitř.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024