Kapitola 117
JEŠTĚ JEDEN CÍL, ještě jeden protivník a pak to všechno skončí. Osm úžasných let hry, osm let odplaty, osm let nenávisti. Nemohl si dovolit prohrát. Už ukázal Bayerovi a Highsmithovi, zač je toho loket, a teď ukáže i Whiteheadovi, kdo je lepší.
Shafer se hlučně prodíral hustým porostem a pak přebrodil po pás hlubokou, smrdutou bažinu. Voda byla nepříjemně teplá a olejově zelený povlak na hladině na dva prsty silný.
Snažil se nemyslet na bahno nebo hmyz a hady, kteří v něm mohli bydlet. Za svých dnů a nocí v Asii se už brodil v horším hnusu. Upíral oči na drahý plážový dům Jamese Whiteheada. Už jen jedna smrt, jen jeden Jezdec.
Byl v tom domě už dříve a dobře ho znal. Za bažinou byl další úsek hustého porostu, pak plot a upravený Whiteheadův pozemek. Věděl, že Whitehead nepředpokládá, že by mohl projít přes bažinu. Byl ale chytřejší než ostatní. Vraždil celá léta v Karibiku a neudělal jedinou chybu, která by ho prozradila policii. Válka mu také pomohl v záležitosti Christine Johnsonové, a udělal to výborně. Byla to záhada uvnitř záhady, to vše uvnitř té složité hry.
Shafer na okamžik ztratil kontakt s realitou – kde je, kdo je, co musí udělat.
Ne, tohle bylo děsivé – malý výpadek v tu nejnevhodnější dobu. Ironicky to byl Whitehead, který ho jako první seznámil v Asii s povzbuzujícími léky a sedativy.
Shafer se brodil bažinou a doufal, že tam nebude vody nad hlavu. Nebylo. Dostal se ven a přelezl plot. Pokračoval přes trávník.
Byl posedlý touhou zabít Jamese Whiteheada. Chtěl ho mučit – ale kde na to najít čas? Whitehead byl jeho první instruktor v Thajsku a pak na Filipínách. Měl největší podíl na tom, že se z Shafera stal zabiják. To Whitehead byl za to všechno zodpovědný.
V domě byla tma, ale Shafer věřil, že Válka je uvnitř.
Náhle z domu zazněl výstřel. Určitě Válka.
Shafer začal kličkovat jako pěšák při útoku. Srdce mu divoce bušilo. Realita se kolem něj míhala v podivných útržcích. Přemýšlel, jestli má Whitehead zbraň s nočním hledím a jak dobrý střelec vlastně je.
Jestli byl někdy v bitvě.
Je vyděšený? Nebo ho ta akce vzrušuje?
Došlo mu, že dveře domu jsou zamčené, Válka se krčí uvnitř a čeká, až na něj bude moci vypálit ze zálohy. Nikdy ale sám tuhle špinavou práci nedělal; nikdo z nich – ani Whitehead, ani Bayer, ani Highsmith. Používali k tomu Smrt a ta si teď přišla pro ně. Kdyby nesouhlasili se setkáním na Jamajce, došel by si pro každého zvlášť.
Shafer vyrazil tryskem k domu. Uvnitř práskl výstřel a proletěla kolem něj kulka. Nezasáhla ho. Protože byl tak dobrý? Nebo Whitehead špatný?
Shafer si zakryl oběma rukama obličej a proskočil velkým oknem lodžie. Okenní sklo se roztříštilo na tisíce kousků. Byl uvnitř!
Válka byl někde blízko. Kde je jeho nepřítel? Jak dobrý je James Whitehead? Týhle otázky se mu honily hlavou. Někde v domě zaštěkal pes.
Shafer dopadl na dlaždice a narazil si nohu o těžký stůl, ale hned vstal. Nic. V místnosti nikdo nebyl.
Venku před domem uslyšel hlasy. Byla tam policie! Jako vždycky se mu snažila zkazit zábavu.
Pak uviděl Válku, jak se snaží utéct. Vysoký, štíhlý, delší černé vlasy. Ztratil nervy jako první. Mířil k domovním dveřím, ze všech lidí hledal pomoc zrovna u policie.
„Nedokážeš to, Whiteheade. Stůj! Nenechám tě utéct! Zůstaň ve hře.“
Whitehead si zjevně uvědomil, že se k domovním dveřím nedostane. Otočil se ke schodišti a Shafer ho v těsném závěsu následoval. Válka se rychle obrátil a znovu vystřelil.
Shafer uhodil do vypínače na zdi a světlo v chodbě se rozsvítilo.
„Přišla si pro tebe Smrt! Nastal tvůj čas. Podívej se na mě! Podívej se na Smrt!“ křičel.
Whitehead běžel dál a Shafer ho chladnokrevně střelil do zadku. Byla to velká rána a Whitehead ječel jako píchnuté prase. Zamotal se a skutálel ze schodiště. Při pádu se udeřil do obličeje o kovové zábradlí.
Svíjel se u paty schodiště, kde ho Shafer střelil znovu, tentokrát mezi nohy. Válka znovu zařval. Pak začal sténat a kvílet.
Shafer stál triumfálně nad ním. „Tak ty si myslíš,…
