Tanec smrti (James Patterson)

Kapitola 39

DLOUHO JSEM ČEKAL, až se znovu zamiluju, ale to čekání se mi vyplatilo. Jakmile jsme vstoupili do domu, pevně jsem Christine objal. Začal jsem ji hladit v pase a na bocích; pak jsem jí přejel rukama po ňadrech a ramenou a dotkl se křehkých kostí jejího obličeje. Rádi jsme to dělali pomalu, nebylo proč spěchat. Políbil jsem ji na rty a lehce ji poškrábal na zádech a ramenou. Přitáhl jsem si ji ještě blíž.

„Tak něžně se mě dotýkáš,“ pošeptala mi do ucha. „Tohle bych dokázala dělat celou noc. Takhle se k tobě tisknout. Dal by sis trochu vína nebo něco jiného? Dám ti všechno, co mám.“

„Miluju tě,“ řekl jsem jí a nepřestával ji hladit po zádech. „Budeme to dělat pořád. O tom nepochybuj.“

„A já miluju tebe,“ odpověděla a pak jsem zaslechl, jak zadržela dech. „Tak buď prosím tě opatrný, Alexi. V práci.“

„Dobře, budu. Ale ne dnes v noci,“ řekl jsem.

Christine se usmála. „Dneska v noci ne. Dnes v noci můžeme žít nebezpečně. Na policajta jsi opravdu fešák.“

„Nebo na mezinárodního zloděje klenotů.“

Zvedl jsem ji a nesl chodbou do ložnice. „Hmm. Taky silák,“ pochválila mě. Když jsme procházeli kolem vypínače, rozsvítila světlo na chodbě. Položil jsem ji na postel.

„Co takhle výlet?“ navrhl jsem. „Potřebuju odtud vypadnout.“

„To zní dobře. Ano – než začne škola. Kamkoliv. Vezmi me od toho všeho pryč.“

Její pokoj voněl čerstvými květinami. Na nočním stolku stály růžové a rudé růže. Má vášeň pro květiny a zahradničení.

„Tys tohle celou dobu plánovala, že?“ zeptal jsem se. „Je to past. Ty zákeřnice.“

„Promýšlela jsem to celý den,“ přiznala a úlevně si povzdychla. „Celý den jsem myslela na to, jak budu s tebou – v mé kanceláři, na chodbách, na školním dvoře a v autě cestou do restaurace. Celý den me pronásledovaly erotické představy.“

„Doufám, že naživo nezklamu.“

„Tak toho se vůbec nebojím.“

Jediným pohybem jsem jí sundal hedvábnou blůzu. Ústa jsem přitiskl k její krajkové podprsence. Měla na sobě koženou sukni, kterou jsem nesundal, jen jemně vyhrnul. Klekl jsem si a políbil jí kotníky, nárty a pomalu postupoval nahoru po nohou. Masírovala mi krk, záda a ramena.

„Že ale jsi dneska večer nebezpečný,“ zašeptala. „To je dobře.“

„Léčba sexem.“

„Ano, prosím. Postarejte se o mě, doktore.“

Přitlačila na má ramena a ještě víc na krk. Oba jsme rychle dýchali. Pohnula se proti mně a rozevřela nohy.

Vnikl jsem do ní. Pálila jako oheň. Pružiny postele se rozezpívaly a čelo začalo narážet do zdi.

Odhrnula vlasy na stranu za jedno ucho. Vzrušoval mě i ten pohyb, kterým to udělala.

„To je krása. Ach Alexi, nepřestávej, nepřestávej, nepřestávej,“ šeptala.

Poslechl jsem ji a miloval každý okamžik, a jednu chvíli mě dokonce napadlo, jestli jsme nepočali dítě.