Tanec smrti (James Patterson)

Kniha čtvrtá
POKUS A OMYL

Kapitola 78

DOBYVATEL SLEDOVAL její práci na High Street už skoro šest týdnů. Stala se jeho posedlostí, ženou jeho snů. Věděl o ní všechno, co potřeboval. Cítil –věděl – že se začíná chovat jako Shafer. Vždyť ostatní na tom byli stejně, ne?

Ta dívka se jmenovala Noreen Anne a před dlouhou dobou – přesně před třemi lety – přijela do Londýna z irského Corku se snem stát se modelkou na světové úrovni.

Bylo jí tehdy sedmnáct, měřila skoro metr sedmdesát pět, byla štíhlá, blond a podle všech mužů v jejím okolí byla její tvář jako stvořená pro obálky módních časopisů nebo dokonce pro filmové plátno.

Co tedy dělala v půl druhé v noci na High Street? Přemýšlela o tom, zatímco se koketně usmívala a občas zamávala na muže zírající z pomalu projíždějících aut, která kroužila po High Street, DeVere Gardens a Exhibition Road.

Tehdy si o ní mysleli, že je hezká, to ano –jenom ne dost hezká pro obálky britských a amerických časopisů, a ne dost dobrá, aby se mohla stát manželkou nebo aspoň milenkou.

No, přinejmenším měla plán, o kterém si myslela, že je dobrý. Od chvíle, kdy začala šlapat ulici, si Noreen Anne už našetřila skoro dva tisíce liber. Ještě tak tři tisíce a bude se moci vrátit do Irska. Tam si otevře malý kosmetický salon, protože už poznala tajemství krásy a věděla toho hodně o marných snech.

A tak jsem zatím tady před hotelem Kensington Palace, pomyslela si, a mrzne mi můj hezkej zadek.

„Promiňte, slečno,“ zaslechla a rychle se otočila. Neslyšela nikoho přicházet.

„Nemohl jsem si nevšimnout, že tady stojíte. Jste neobyčejně krásná. Ale to vy jistě víte, že?“

Jakmile Noreen Anne spatřila, kdo ji oslovil, ulevilo se jí. Tenhle jí nemohl ublížit, ani kdyby chtěl. Ona by ublížila jemu, kdyby na to přišlo.

Byl starý, mezi šedesáti a sedmdesáti, nechutně tlustý a seděl na vozíku.

A tak s ním šla – s Dobyvatelem.

To všechno byla součást hry.