KAPITOLA 14
„KDO JE TA ŽENA?“ zeptal jsem se potichu, když jsme přišli k nezvyklé policejní skupině, „multijurisdikčnímu zmatku“, jak to nazval Nick Ruskin.
Mrtvá žena byla bílá. Tou dobou už se toho o ní nedalo říct moc dalšího. Po ptačích a zvířecích hodech už skoro nevypadala ani jako člověk. Nehleděly na nás strnulé oči, ale jen tmavé oční důlky jako vypálená znamení. Neměla obličej, kůže a tkáň zmizely.
„Kdo jsou sakra tihle dva?“ zeptal se Ruskina jeden z agentů FBI, obtloustlá blondýna po třicítce se silnými rudými rty a velkým zahnutým nosem. Byla stejně ošklivá jako nepříjemná. Aspoň nás ušetřila thymolinových úsměvů FBI nebo jejich proslulého „vřelého“ potřesení rukou.
Nick Ruskin s ní jednal příkře. Poprvé si tím získal mé sympatie. „Tohle je detektiv Alex Cross a jeho partner John Sampson. Přijeli sem z D. C. Neteř detektiva Crosse zmizela z Dukeovy univerzity. Jmenuje se Naomi Crossová. Tohle je zvláštní pověřený agent Joyce Kinneyová,“ představil nám agentku.
Agentka Kinneyová se zamračila. „No, tak tohle vaše neteř určitě není,“ prohlásila.
„Ocenila bych, kdybyste se oba vrátili k autům. Udělejte to, prosím.“ Cítila potřebu pokračovat. „Nemáte v tomhle případu žádné pravomoci a ani právo tady být.“
„Jak vám řekl detektiv Ruskin, moje neteř zmizela,“ promluvil jsem tiše, ale pevně ke zvláštní agentce Joyce Kinneyové. „To je veškerá pravomoc, kterou potřebuji. Nepřijeli jsme sem, abychom obdivovali kožený interiér a palubní desku sporťáku detektiva Ruskina.“
Asi třicetiletý světlovlasý muž se širokými rameny se rychle postavil vedle své nadřízené. „Myslím, že jste všichni slyšeli zvláštní agentku Kinneyovou. Ocenil bych, kdybyste teď odešli,“ oznámil. Za jiných okolností by jeho přehnaná reakce mohla být zábavná. Ne v tuhle chvíli. Ne na místě tohoto masakru.
„Nepodaří se vám nás zastavit,“ řekl Sampson světlovlasému agentovi svým nejhlubším a nejvýhružnějším hlasem. „Vám ne. Ne vašim fešákům.“
„To je v pořádku, Marku,“ obrátila se agentka Kinneyová k mladšímu kolegovi. „Tohle vyřídíme později.“ Agent Mark se otočil s podobným výrazem, jaký nám věnovala jeho nadřízená. Ruskin a Sikes se smáli jeho porážce.
Bylo nám dovoleno zůstat s FBI a místní policií na místě činu. Krásky a zvíře. Vzpomněl jsem si na výraz, který použil Ruskin v autě, když jsem se ptal, jestli připouštějí souvislost zmizení Naomi s tímhle případem. „Jo, mámě ji tam taky,“ řekl. Visela tahle mrtvá žena také na jejich nástěnce?
Bylo vedro a vlhko a tělo se rychle rozkládalo. Hodně ho také poškodila lesní zvířata a já doufal, že byla mrtvá dříve, než se objevila. Obával jsem se, že spíš ne.
Všiml jsem si neobvyklé polohy těla. Ležela na zádech. Zdálo se, že má obě paže vykloubené, nejspíš tím, jak se snažila vyvléknout z koženého pásku, který ji poutal ke stromku za ní. Něco tak hrozného jsem nikdy neviděl ani na ulicích Washingtonu, ani nikde jinde. Skoro jsem už nedokázal cítit úlevu, že to není Naomi.
Konečně se mi podařilo promluvit si s jedním mužem z týmu patologa FBI. Znal mého přítele z FBI Kyla Craiga, který pracoval v Quantieu ve Virginii. Svěřil mi, že Kyle má v téhle oblasti chatu.
„Tenhle parchant je fakt mazanej, když nic jinýho.“ Bylo vidět, že rád mluví. „Na žádný z obětí, který jsem prohlížel, nenechal chlupy z přirození, sperma, dokonce ani stopy potu. Dost pochybuju, že tady najdeme něco, co by nám dalo profil jeho DNA. Víme aspoň, že ji nesnědl on.“
„Souloží se svými oběťmi?“ zeptal jsem se agenta dřív, než mohl začít se svými zkušenostmi s kanibalismem.
„Jo, souloží. Někdo to dělal, a opakovaně. Ve vaginách je spousta modřin a odřenin. Chlapec je dobře vybavenej, nebo používá něco velkýho na simulaci sexu. Ale musí si na to brát ochranu, nebo je nějak očistit. Zatím žádný chlupy, žádný stopy tělesnejch tekutin. Náš entomolog už nasbíral svoje vzorky. Bude nám moct říct přesnej čas smrti.“
„Tohle by mohla být Bette Anne Ryersonová,“ prohodil jeden ze šedovlasých agentů FBI, který stál na doslech. „J…
