Čtyři slepé myšky (James Patterson)

Kapitola 56

Byla skoro půlnoc a já s Jamillou jsme byli až po krk ve třpytivé vodě horského bazénu, ze kterého byl výhled na vzdálený Phoenix a poušť. Nad námi se klenulo hvězdné nebe. Z Phoenixu odstartoval tryskáč a já si vzpomněl na onu tragédii ve Světovém obchodním centru. Napadlo mě, jestli se někdo z nás dokáže ještě podívat na letadlo bez těchto myšlenek.

„Nejradši bych tu zůstala pořád,“ řekla. „Je to tady nádherný. Ta pouštní obloha je fantastická.“

Přitiskl jsem Jam k sobě a cítil na hrudi její silné srdce. Pouštní vzduch byl chladný a v bazénu bylo tím pádem o to lépe.

„Taky se mi odtud nechce,“ pošeptal jsem jí do ucha.

„Tak proč děláme to, co děláme? Proč bydlíme ve velkoměstech a honíme vrahy? Pracujeme od nevidím do nevidím za pár šupů? To jsme tak posedlí vraždami?“

Pohlédl jsem do jejích hlubokých hnědých očí. Přesně tyhle otázky jsem si kladl už mnohokrát a v posledních několika měsících ještě častěji. „Když pracujeme, připadá nám to normální. Ale teď zrovna ne.“

„Myslíš, že bys toho někdy dokázal nechat? Obejít se bez toho adrenalinu? Bez pocitu, že děláš něco, na čem záleží? Já bych to asi nedovedla, Alexi.“

Už jsem se Jamille svěřil, že nejspíš odejdu od policie. Přikývla a řekla, že to chápe, ale já jsem si nebyl jistý, jestli je to opravdu tak. Kolikrát už stála tváří v tvář vrahovi? Zemřel jí už parťák?

„Mám pocit,“ řekla, „že kolem toho chodíme jako okolo horké kaše. Co si myslíš o nás dvou, Alexi? Existuje nějaká naděje pro dva ostřílené poldy?“

Usmál jsem se. „Myslím, že si zatím vedeme moc dobře. Ale to je samozřejmě jenom můj názor.“

„Souhlasím s tebou,“ usmála se Jamilla. „Ještě je brzo dělat nějaké závěry. Ale je nám spolu dobře, ne? Celý den jsem si ani nevzpomněla, že jsem detektiv. Až teď.“

Políbil jsem ji na rty. „Ani já ne. A musím přiznat, že být s tebou je mnohem lepší, než řešit vraždy.“

„Opravdu, Alexi?“ Zakřenila se a přitiskla se ke mně. „Takže ti to takhle vyhovuje? Mně tedy ano. To zatím stačí. Hrozně se mi tady líbí. Je to krásný večer. A věřím ti, Alexi.“

Nemohl jsem víc souhlasit.

Chvilku před půlnocí.

V bazénu na úbočí kopce s výhledem na Phoenix a rozlehlou poušť.

„Také ti věřím,“ řekl jsem právě v okamžiku, kdy nám nad hlavami přelétal velký tryskáč společnosti American Airlines.