Kapitola 96
BROYLES toho z Jacobiho při křížovém výslechu moc nedostal. Jacobi odpovídal jen ano a ne a nedal se vyvést z míry, když ho Broyles obvinil, že dělal špatně svou práci a neřídil se předpisy sanfranciské policie.
„Udělal jsem to nejlepší, co se pro ty děti udělat dalo, a jsem rád, že váš klient neměl lepší mušku,“ řekl Jacobi. „Jinak bych byl mrtvý, místo abych si tady s vámi povídal.“
Když bylo přelíčení kvůli obědu odročeno, našla jsem si tiché místo v koutě ve druhém patře mezi automatem na kolu a stěnou a zavolala Joeovi. Bylo to naše virtuální objetí přes tři časová pásma. Nejméně pětkrát se mi omluvil, že nemůže být se mnou v San Francisku – měl plné ruce práce s velkým vyšetřováním jakési hrozby, která se týkala letišť od Bostonu po Miami.
Ukousla jsem si ze suchého šunkového sendviče, napila se kávy z automatu, a když přelíčení pokračovalo, zaujala jsem své místo vedle Yuki.
Pak nadešel obávaný okamžik. Yuki mě povolala na svědeckou lavici. Když jsem se posadila, stoupla si přede mě tak, abych neviděla na Cabotovi, a věnovala mi vřelý úsměv.
„Poručíku Boxerová, domníváte se, že je nutné řídit se policejními předpisy?“
„Ano.“
„Byla jste již zmíněného večera opilá?“
„Ne. Večeřela jsem s přáteli. Předtím, než mi zavolal Jacobi, jsem vypila dvě skleničky.“
„Byla jste ve službě?“
„Ne.“
„Není proti předpisům pít mimo službu, že ne?“
„Není.“
„Když jste nastoupila do auta k inspektoru Jacobimu, vrátila jste se oficiálně do služby.“
„Ano. Ale jsem si jistá, že mé schopnosti nebyly nijak narušeny. Na tom trvám.“
„Řekla byste o sobě, že jste ‚předpisová‘ policistka?“
„Ano, ale předpisy nepokrývají všechny možnosti. Někdy musíte zvládnout netypickou situaci a řídit se při tom vlastním rozumem.“
Na Yukiinu žádost jsem převyprávěla události toho večera až k okamžiku, kdy jsme s Jacobim vypáčili dveře auta a vysvobodili z něj sourozence Cabotovy.
„Udělala jsem chybu, protože ty děti vypadaly tak zuboženě. Bylo mi jich líto.“
„Proč jste je litovala?“
„Obě plakaly. A Sam krvácel, zvracel a žadonil.“
„Můžete to upřesnit?“
„Říkal: ‚Prosím, neříkejte to otci. Zabil by mě.‘“
„Co jste tedy udělali?“
„Jak už vypověděl inspektor Jacobi, museli jsme je dostat ven z auta. Hrozilo nebezpečí, že vybuchne nádrž.
Vrátila jsem zbraň do pouzdra, abych mohla chytit dveře auta, a spolu s inspektorem Jacobim jsme je dostali ven.“
„Pokračujte, poručíku.“
„Když už byly děti venku z auta, měla jsem Sáře nasadit pouta. Místo toho jsem se k ní chovala jako k oběti ošklivé autonehody. Když jsem ji požádala o řidičský průkaz, vytáhla z kapsy u bundy pistoli a střelila mě do ramene a do stehna. Padla jsem k zemi.“
„Kde byl inspektor Jacobi, když vás Sára postřelila?“
„Inspektor Jacobi volal záchranku.“
„Kde měl zbraň?“
„V pouzdře.“
„Jste si tím jistá?“
„Ano. Telefonoval. Pistoli měl v pouzdře. Vykřikla jsem ‚Má zbraň‘ těsně před tím, než po mně Sára vystřelila. Viděla jsem, jak se Jacobi otáčí. V tu chvíli na něj vypálil Sam Cabot – a zasáhl ho dvakrát.“
„Víte jistě, že jste tohle všechno viděla, poručíku? Neztratila jste vědomí?“
„Ne. Byla jsem celou dobu při vědomí.“
„Ztratil vědomí inspektor Jacobi?“
„Ano. Myslela jsem, že je mrtvý. Viděla jsem, jak ho Sam Cabot kopl do hlavy, a on se nebránil. Ani se nepohnul.“
„Viděla jste, jak Sam Cabot kopl inspektora Jacobiho do hlavy. Pokračujte, prosím.“
„Možná si mysleli, že jsem mrtvá, protože se zdálo, že na mě úplně zapomněli.“
„Námitka. Svědek se dopouští spekulace.“
„Vyhovuje se.“
„Vypovídejte jen o tom, co jste viděla, slyšela nebo dělala,“ připomněla mi Yuki. „Vedete si skvěle.“
Sklonila jsem hlavu a snažila se soustředit.
„Slyšela jsem, jak Sára říká Samovi, že by měli zmizet,“ řekla jsem. „Vytáhla jsem pistoli z pouzdra a vyzvala Sára, aby odhodila zbraň. Nazvala mě děvkou a znovu na mě několikrát vystřelila. Pak jsem palbu opětovala.“
„Co se stalo potom?“
„Sára padla k zemi a Sam začal křičet, že jsem mu zabila sestru. Opět jsem požadovala, a…
