Čtvrtý v pořadí (James Patterson)

Kapitola 140

SLEDOVALA JSEM MELISSIN POHLED ke dveřím nalevo od postele.

Ty se pomalu otevřely a do ložnice strnule vstoupil muž s vytřeštěnýma očima pod brýlemi potřísněnými krví.

Dobře jsem si ho prohlédla, když se ke mně blížil: černé tričko nasáklé krví, v levé ruce opasek se stříbrnou sponou, v pravé lovecký nůž.

Myšlenky se mi rozběhly kupředu. Nesoustředila jsem se na to, kde je nůž teď, ale kde se ocitne v příštím okamžiku.

„Odhoď zbraň!“ křikla jsem na něj. „Okamžitě, nebo střelím!“

Na mužově tváři se objevil pochmurný úsměv, děsivý výraz člověka, který je připravený zemřít. Dál se ke mně blížil s krvavým nožem namířeným na mé břicho.

Soustředila jsem se jen na to, co se mi zdálo nezbytné pro mou záchranu. Bylo toho příliš, co bych měla sledovat, co bych měla mít pod kontrolou.

Za sebou jsem měla nezajištěnou Carolee.

Muž s nožem to věděl také. Ohrnul horní ret.

„V-v-vstaň!“ řekl. „Dostaneme ji.“

Přemýšlela jsem, co se stane, když na něj vystřelím. Byl ani ne tři metry daleko.

I kdybych ho zasáhla přímo do hrudníku, i kdybych mu zastavila srdce, byl moc blízko.

A stále se přibližoval.

Zamířila jsem, položila ukazováček na spoušť a v té chvíli vyskočila Melissa Farleyová z postele a rozběhla se ke dveřím koupelny.

„Ne!“ křikla jsem na ni. „Zůstaňte, kde jste.“

„Musím za svým manželem!“

Vůbec jsem neslyšela, že se za mnou otevřely dveře.

Neslyšela jsem, že někdo vstoupil do místnosti.

A náhle byla tady.

„Bobby, ne!“ vyjekla Allison.

A na jednu dlouhou vteřinu se všechno zastavilo.