Černý tygr (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 14

ALE JÁ TO TAKHLE NEMOHL NECHAT a také nenechal.

Na široké, skoro prázdné chodbě před konferenční místností jsem zavolal na Ala Tunneyho, než se stačil vypařit. „Hej, Ale! Chtěl jsem se tě zeptat, jak se má Trish a děti.“ Zvedl jsem ruku ke svému doprovodu po budově. „Bude to jenom chvilka.“

Když jsem k Alovi zamířil, vrhl na mě znechucený pohled. Věděl jsem, že má manželku, ale pokud jsem nebyl jasnovidec, nejspíš se nejmenovala Trish.

Nechodil jsem kolem horké kaše. „Ty něco víš, jinak bys na té schůzce nebyl. Stejně jako Dana. Vy dva jste byli na tom místě činu. Pomoz mi. Řekni mi aspoň něco, Ale.“

„Nemůžu, Alexi. Tenhle případ je ještě ožehavější, než si umíš představit. Slyšel jsi mého šéfa. Tohle sahá až na vrchol naší skupiny. Podílí se na tom Steve Miliard. Věř mi, vyšetřování opravdu probíhá. Bereme to velice vážně.“

„Eric Dana mě nezná a Steven Miliard také ne, ale ty ano. Víš, co dokážu. Přece jsem ti to už předvedl, ne?“ Nad námi visel v chodbě velký znak agentury. Udělal jsem krok stranou, aby se na něj Tunney nedíval.

„Moc vtipné,“ řekl.

„No tak, Ale. Už zemřely dvě rodiny. To pro tebe nic neznamená?“

Pak Tunney řekl něco velice zvláštního. „Ne tolik, jak by sis myslel. Jsou i jiná monstra.“

Můj doprovod na mě zavolal z křižovatky chodeb. „Detektive Crossi? Tudy?“

„Ještě moment.“ Obrátil jsem se zpátky k Tunneymu. „Ellie Coxová byla moje přítelkyně. Nicole Coxové bylo třináct. Claře šest. Jamesovi deset. A ty čtyři Ahmedovy děti? Všem bylo pod dvanáct. A ony jen tak neumřely, Ale. Vrazi jim usekli hlavy. Ten, kdo to udělal, nemá daleko k Hannibalu Lecterovi, jenomže je skutečný.“

„Znám ten případ zpaměti,“ řekl. „Rozumím ti.“

„Ty máš děti, co? Já mám tři. Damona, Jannii a Aliho. Kolik ty?“

„Proboha.“ Tunney potřásl hlavou. „Tys za ta léta nějak přitvrdil.“

„Nepřitvrdil, Ale. Jenom se snažím vyřešit několik strašných vražd. Něco mi říká, že by stopa mohla vést do Afriky. Je to tak?“

Poznal jsem, že se mi chystá něco prozradit. Položil jsem mu ruku na rameno a trochu ztišil hlas. „Nechci z tebe vytáhnout žádná hluboká tajemství agentury. Mluvím o existující policejní záležitosti v mé jurisdikci. Aspoň prozatím.“

Tunney na okamžik sklopil zrak k dlažicím na podlaze, pak pohlédl na doprovod a znovu na podlahu. Aniž by zvedl oči, řekl: „Mluví se o nějaké chystané dohodě. Máme to od FBI. Odpočívadlo u dálnice v Chantilly, Virginie. Mohl by to být váš člověk. Je ve tvé pravomoci se do toho vložit.“

„O jakou dohodu se jedná?“

Tunney neodpověděl. Podal mi ruku s úsměvem tak širokým, aby ho doprovod nepřehlédl. Zesílil hlas. „Moc rád jsem tě viděl, Alexi. A pozdravuj ode mě Bree. Jak jsem říkal, znám ten případ zpaměti. Je to hrozná tragédie. Někdo zabil tvoji přítelkyni. A pamatuj si prosím, že jsme stále na straně spravedlnosti, nehledě na to, co sis možná přečetl nebo viděl v kině.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024