Černý tygr (James Patterson)

Kapitola 11

VŠICHNI TAM VĚDĚLI, že je zle, ale nikdo netušil jak moc.

Tmavozelená skříňová dodávka zabrzdila s kvílením pneumatik před malou mešitou Masjid Al-Shura ve Washingtonu. Na chodníku před vchodem se tísnilo více než sto padesát mírumilovných věřících.

Jakmile Ghedi Ahmed spatřil ozbrojence vystupující z dodávky, uviděl jejich šedé kapuce, černé masky přes obličeje a řvavé sluneční brýle, bylo mu jasné, že si přišli pro něho. Byli to jenom kluci – ale Tygrovi kluci.

První výstřely šly do vzduchu. Pouhé varování. Lidé začali ječet a cpát se zpátky do mešity.

Další si lehli na chodník a snažili se svými těly co nejlépe krýt děti.

S rukama vysoko nad hlavou se Ghedi Ahmed rozhodl vzdálit od své rodiny. Lépe umřít sám než je vzít s sebou, pomyslel si a třásl se při tom jako list.

Nedostal se daleko, když uslyšel vykřiknout svou ženu Azizu, a uvědomil si, jak strašnou udělal chybu: „Ghedi! Ghedi!“ Otočil se a uviděl, jak ji útočníci odnášejí a házejí do čekající dodávky. A pak – jeho děti! Unášeli i jeho děti! Všechny čtyři vlekli do auta.

Ghedi se rozběhl zpátky a začal křičet hlasitěji než kdokoli v davu, dokonce i Aziza.

Odvážný muž z kongregace se na jednoho z únosců rozmáchl pěstí. Chlapec vykřikl „Pse!“ a střelil muže do obličeje. Pak vypálil znovu na bezvládné tělo umírajícího ležící na chodníku.

Další kulka srazila postarší ženu, právě když se protahoval kolem ní.

Hned nato dostal zásah do nohy a upadl. Dva kluci ho zvedli a hodili do dodávky k jeho rodině. „Děti! Naše děti ne!“ vzlykala Aziza. „Kam nás vezete?“ křikl Ghedi na únosce. „Kam?“ „Za Alláhem,“ odpověděl řidič, Tygr osobně.