Černý tygr (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 85

DŽANDŽAVÍD!

Teď už jsem je viděl. Na koních k nám ujížděl asi tucet ozbrojených vrahů.

V tetelícím se vzduchu bylo těžké přesně je spočítat, ale při jejich rychlosti nebyl ani čas se o to pokoušet.

Dvě z žen – jedna s děckem zoufale se držícím její haleny -ještě vypřahaly osla patřícího celé komunitě. „Odveďte je odsud!“ křikl jsem na Adanne. „Běžte s nimi.

Prosím, Adanne.“ „Je tu ještě jedna zbraň?“ zavolala.

‚„Ne,“ odpověděl Emmanuel. „Právě teď je vaší zbraní vzdálenost. Běžte, proboha! Odveďte je zpátky do tábora.“ Na Emmanuelovi a mně bylo útočníky zadržet. Zaujali jsme postavení za opuštěným dvoukolákem. Spíš než jako úkryt mohl posloužit jen jako opora pro zbraň.

Jedinou naší výhodou bylo, že jsme stáli na pevné zemi, zatímco oni budou střílet ze sedel.

Teď už jsem je viděl v hledí – jedenáct zabijáků, vousatých mužů v pytlovitých maskáčích mávajících kalašnikovy. Blížili se na dostřel. První výstřely přišly od nich.

Napravo i nalevo od nás se zvedly malé gejzíry písku. Netrefili se, ale i tak byli nebezpečně přesní. Nebyli to žádní amatéři. Pokřikovali na nás hrozby a bylo vidět, že si jsou jistí výsledkem. Proč by ne? Bylo jich jedenáct na dva. „Teď?“ zeptal jsem se konečně Emmanuela.

„Teď!“ křikl.

Vypálili jsme čtyři kulky a dvě zasáhly cíl. Dva ozbrojenci se zhroutili v sedlech jako loutky s přestřiženými lanky a spadli na zem. Jeden z nich uvízl pod svým koněm a zdálo se, že má zlomený vaz.

Když jsem stiskl znovu spoušť, došlo mi jedno: Teď se všechno změnilo. Zabil jsem v Africe prvního člověka.

Uslyšel jsem za sebou výkřik a sevřel se mi žaludek. Jedna z prchajících žen byla zasažena – buď zbloudilou, nebo dobře mířenou kulkou.

Adanne to nebyla, jak jsem zjistil rychlým pohledem přes rameno.

Ta se krčila u země a snažila se zvednout zraněnou ženu, která se svíjela v písku. Měla zraněnou paži. Jenom.

Než jsem se obrátil zpátky k útočníkům, dva z nich se zastavili. Právě seskakovali z koní – ne aby pomohli svým spolubojovníkům, ale aby na nás mohli lépe namířit.

Ostatní se rychle blížili. Teď už byli možná padesát metrů daleko.

Emmanuel a já jsme reagovali stejně. Rychle jsme vypálili na vedoucí jezdce a pak na ty dva na zemi. Během půl minuty padli další tři ozbrojenci Džandžavídu.

Potom se Emmanuel svalil na zem a začal se svíjet bolestí.

A zbytek Džandžavídu byl už skoro u nás.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024