Černý tygr (James Patterson)

Kapitola 115

v konzulátu se něco dělo. Něco velkého a od pohledu nebezpečného. Na ulicích před hlavní bránou se tísnily stovky lidí. Vlastně to vypadalo na dva oddělené davy. Polovina se řadila do fronty, jako by se chtěla dostat dovnitř. Druhá půlka, na opačné straně betonové bariéry, demonstrovala proti Spojeným státům.

Viděl jsem ručně psané transparenty, na kterých stálo USA ZAPLATÍ. NAŠI LIDÉ, NAŠE PRAVIDLA a ŽÁDNÍ DALŠÍ AMERIČANÉ.

I z dálky jsem poznal, že je to situace, která se může každým okamžikem zvrhnout v násilí. Nechtěl jsem čekat, až se to stane.

Zašel jsem za roh a zdravým ramenem jsem si začal razit cestu davem. Lidé na obou stranách mě chytali – buď proto, že jsem předbíhal, nebo možná proto, že jsem vypadal jako Američan. Křik na ulici přehlušoval ostatní zvuky.

Jeden chlap mě popadl za košili a roztrhl mi ji na celých zádech, než jsem mu srazil ruku.

Na košili mi nezáleželo. Vlastně už na ničem. Opět mě napadlo, proč jsem ještě naživu. Protože si mysleli, že jsem od CIA? Protože jsem měl přátele ve Washingtonu? Nebo snad proto, že konečně uvěřili, že jsem polda?

Prodral jsem se k hlavní bráně. Bosý a špinavý, bez pasu, jímž bych se mohl prokázat, jsem oznámil mariňákovi s dvojitou bradou, který mi zahradil cestu, že se jmenuji Alex Cross, jsem Američan a musím ihned mluvit s velvyslancem.

Na mariňáka to neudělalo žádný dojem. „Unesli mě. Jsem americký policista,“ řekl jsem mu. „Právě jsem byl svědkem vraždy.“ Mariňák jen zamumlal koutkem úst: „Vezměte si číslo.“