Celá e-kniha Christina ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
15. Fotbalové strasti
Zkouším zvládnout ságo,
hraju to, co cítím,
k tomu piju skotskou
celou noc
a umřu za volantem.
Steely Dan
Začala škola a týden nebo čtrnáct dní se celkem nic nedělo. Arnie nezjistil, že jsem byl v garáži, a já byl rád. Myslím, že by tu zprávu nepřijal zrovna s pochopením. Darnell držel jazyk za zuby, jak slíbil (nejspíš z vlastních důvodů). Michaelovi jsem zavolal jednou odpoledne po škole, když jsem věděl, že Arnie bude v garáži. Pověděl jsem mu, že Arnie něco na autě udělal, ale že ještě zdaleka nebude moct vyjet na silnici. Pověděl jsem mu, že podle mého názoru se tam Arnie spíš jenom tak ometá. Michael přivítal tyto noviny se směsicí úlevy a překvapení a tím to skončilo… na chvíli.
Arnieho jsem občas zahlédl a hned se mi zase ztratil. Vídal jsem ho na chodbách a měli jsme tři společné hodiny a občas po škole nebo o víkendu se u nás zastavil. Ale u Darnella byl mnohem častěji než u nás a v pátek večer chodil vždycky na Philly Plains – závodní dráhu – s tím Darnellovým tupým pomocníkem Jimmym Sykesem. Jezdili tam ve sporťácích a tahačích, hlavně Camarech a Mustanzích s vysazenými skly a namontovanými mřížemi. Vyváželi je na Darnellových odtahových autech a vraceli se s čerstvými vraky na vrakoviště.
Někdy v té době si Arnie zranil záda. Nebylo to vážné – aspoň to tvrdil – ale moje matka si skoro okamžitě všimla, že s ním něco není v pořádku. Zastavil se u nás jednou v neděli, abychom se dívali na Phillies, kteří se toho roku dopracovali k jisté slávě, a během třetí směny Arnie vstal, aby nám každému nalil sklenici pomerančového džusu. Moje matka seděla na pohovce s tátou, četla si knihu. Zvedla hlavu, když se Arnie vracel, a řekla: „Ty kulháš, Arnie.“
Měl jsem dojem, že se Arniemu na tváři rozhostil tak na dvě vteřiny překvapivý, nečekaný výraz – kradmý, skoro provinilý. Možná jsem se spletl. Pokud takový výraz měl, o vteřinu později ho ztratil.
„Asi jsem si včera večer na Plains namohl záda,“ řekl a podal mi džus. „Jimmy Sykes pustil poslední křáp, co jsme nakládali, ještě než byl úplně na plošině. Už jsem viděl, jak sjíždí zpátky a pak se tam oba plácáme další dvě hodiny a snažíme se ho znovu dostat nahoru. Takže jsem do něho strčil. Asi jsem to neměl dělat.“
Připadalo mi to jako hodně pracné vysvětlení obyčejného nepatrného kulhání, ale v tom jsem se také mohl mýlit.
„Musíš si dávat na záda větší pozor,“ pravila máma přísně. „Bůh…“
„Mami, mohli bychom se zase dívat na zápas?“ zeptal jsem se.
„… ti dal jenom jedny,“ dokončila.
„Ano, paní Guilderová,“ řekl Arnie poslušně.
Ledabylým krokem vešla Elaine. „Je tam ještě trocha džusu, nebo jste ho vy dva zabedněnci všechen vypili?“
„No tak, dej mi pokoj!“ zaječel jsem. Na hřišti došlo k nějaké diskusi a mně uniklo, o co jde.
„Nekřič na svou sestru, Dennisi,“ zamumlal otec z hlubin časopisu Hobby, který četl.
„Zbyla ho spousta, Ellie,“ uklidnil ji Arnie.
„Arnie, někdy mi připadáš téměř lidský,“ řekla mu Elaine. Odplula do kuchyně.
„Téměř lidský, Dennisi,“ zašeptal mi Arnie a očividně měl slzy vděčnosti na krajíčku. „Slyšel jsi to? Téměř lidskýýý!“
Možná za to může jenom zpětný pohled – nebo fantazie – že mi jeho humor připadal nucený, neskutečný, jenom jako zástěrka. Ať to byla vzpomínka falešná nebo pravdivá, téma jeho zad ustoupilo do pozadí, i když kulhal celý podzim.
Mě pořád něco zaměstnávalo. S vedoucí fanynek jsem se rozešel, ale obvykle jsem vždycky našel nějakou, s kterou jsem si v sobotu večer mohl vyrazit… pokud jsem nebyl příliš unavený z věčného fotbalu.
Trenér Puffer nebyl darebák jako Will Darnell, ale taky žádný lumen; jako půlka trenérů na středních školách v malých městech v Americe založil své tréninky na technice zesnulého Vincea Lombardiho, jehož hlavním pravidlem bylo, že výhra není všechno, ale že je to to jediné. Byli byste překvapení, kolik lidí, kteří by měli mít o věci pojem, tomuhle nebetyčnému kecu věří.
Po brigádě u bratrů Carsonů se mi pořádně zpevnilo tělo a myslím, že bych sezónou v poh…
