Dallas 63 (Stephen King)

5

Stále chybělo několik minut do půl sedmé, ale našel jsem si v telefonním seznamu Ala a bez váhání vyťukal jeho číslo. Zvedl to při prvním zazvonění a jeho hlas připomínal spíš štěkot psa než lidskou řeč.

„Hele, kamaráde, vy jste teda ranní ptáče.“

„Musím vám něco ukázat. Slohovou práci jednoho studenta. Dokonce víte, kdo ji napsal. Tedy měl byste, máte jeho fotku na své stěně slávy.“

Zakašlal a pak řekl; „Na tý stěně slávy mám spoustu fotek, kamaráde. Myslím, že je tam možná i jedna s Frankem Anicettim někdy z doby, kdy se konala první slavnost Moxie. Takže mi trochu napovězte.“

„Radši vám to ukážu. Můžu k vám zajet?“

„Jestli mě můžete navléct do županu, můžete přijet. Ale musím se vás zeptat rovnou, když jste se na to přes noc vyspal. Rozhodl jste se?“

„Myslím, že nejdřív si musím udělat ještě jiný výlet do minulosti.“ Zavěsil jsem dřív, než mi mohl položit další otázky.