Bikiny (James Patterson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 63.

 

Henri strávil třídenní víkend v hotelu Sheraton na losangeleském letišti, kde se nepoznán pohyboval mezi ostatními cestujícími obchodníky. Využil čas k tomu, aby si znovu přečetl Hawkinsovy romány a všechny novinové články, které Ben kdy napsal. Nakoupil si zásoby a cvičně zajel do Venice Beach do ulice, kde Ben bydlel, přímo za rohem čtvrti Malé Tokyo. V pondělí těsně po páté odpoledne vyjel Henri v pronajatém autě na dálnici 105. Žluté betonové zdi lemující osmiproudou silnici osvětlovalo zlaté světlo. Místy se po nich plazily popínavé výhonky červených a fialových bugenvileí nebo je pokrývaly grafity jihoamerického gangu, které dodávaly losangeleské dálnici karibskou atmosféru, alespoň tedy v jeho očích.

Henri odbočil na silnici 110 a pokračoval hustým provozem do Alamedy, hlavní tepny vedoucí do srdce velkoměsta. Byla dopravní špička, ale Henrimu to nevadilo. Nespěchal. Byl soustředěný a myslel jen na to, jaký v posledních třech týdnech shromáždil materiál na drama, které by mu mohlo změnit život, a skvělé finále. Jeho plán stál na Benu Hawkinsovi, novináři, spisovateli a bývalém detektivovi. Henri ho promýšlel už od onoho večera na Maui před hotelem Wailea Princess, kdy Ben natáhl ruku, aby se dotkl Barbary McDanielsové.

Henri zastavil na červenou, a když naskočila zelená, odbočil doprava do Traction Street – uličky poblíž kolejí dráhy Union Pacific vedoucí podél řeky Los Angeles. V závěsu Za otlučeným SUV projížděl Henri Benovou čtvrtí plnou hipsterských restaurací a obchodů se starým oblečením, dokud nenašel místo k zaparkování za osmiposchoďovým bílým cihlovým domem, kde Ben bydlel. Henri vystoupil z auta, otevřel kufr a vyndal z tašky sportovní bundu. Za pásek u kalhot zastrčil pistoli, zapnul si bundu a uhrábl si dozadu vlasy s hnědostříbrnými prameny. Pak znovu nasedl do auta, naladil stanici s dobrou hudbou a strávil asi dvacet minut pozorováním chodců procházejících tou příjemnou ulicí. Poslouchal Beethovena a Mozarta, dokud nespatřil muže, na kterého čekal.

Ben měl na sobě kalhoty značky Dockers a košili s krátkým rukávem a v pravé ruce nesl odřený kožený kufřík. Vstoupil do restaurace zvané Ay Caramba a Henri trpělivě počkal, dokud nevyšel ven s mexickou specialitou v igelitové tašce. Henri vystoupil z auta, zamkl ho a sledoval Bena po Traction Street nahoru po krátkém schodišti, na jehož konci Ben vsunul klíč do zámku. Henri zavolal: „Promiňte, jste pan Hawkins?“ Ben se otočil s výrazem mírné ostražitosti ve tváři. Henri se usmál, vyhrnul si přední část bundy a ukázal Benovi zbraň.

„Nechci vám ublížit.“

Ben promluvil hlasem, v němž bylo stále slyšet poldu.

„Mám u sebe osmatřicet dolarů. Vezměte si je. Peněženka je v zadní kapse.“

„Vy mě nepoznáváte, viďte?“

„Měl bych?“

„Považujte mne za svého kmotra, Bene,“ řekl Henri a trochu změnil hlas. „Učiním vám nabídku…“

„…kterou nemohu odmítnout? Vím, kdo jste. Marco.“

„Správně. A teď byste mne měl pozvat dál, příteli. Musíme si promluvit.“

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024