Bikiny (James Patterson)

Kapitola 36.

Henri převlečený za Charlieho Rollinse obědval v Písečném baru, prvotřídní hotelové restauraci vedle pláže. Nad hlavou mu zářily žluté slunečníky a při pohledu na mládež pobíhající po schodech z pláže s opálenými, lesknoucími se těly se neubránil myšlence, kdo je krásnější – zdali ti chlapci, anebo dívky. Číšnice přinesla Henrimu tekutý cukr do ledového čaje a košík se sýrovými chlebovými tyčinkami a řekla, že salát donesou vzápětí. Potěšeně přikývl a prohlásil, že se mu ten výhled moc líbí a nikde na světě by nebyl raději. Číšník odtáhl židli od vedlejšího stolu, aby se k němu mohla posadit pohledná mladá žena. Měla černé, nakrátko ostříhané vlasy a na sobě bílý vršek od bikin a žluté kraťasy. Henri moc dobře věděl, kdo se skrývá za slunečními brýlemi značky Maui Jim.

Když odložila jídelní lístek, řekl: „Vy jste Julia, že? Julia Winklerová.“

Vzhlédla. „Promiňte. My se známe?“

„Já znám vás,“ řekl a zvedl fotoaparát na znamení, že je tady služebně. „Jste tu také pracovně?“

„Byla jsem,“ odpověděla. „Fotografování včera skončilo. Zítra se vracím do L. A.“

„Aha, tak to byla ta práce pro Sporting Life?“

Smutně přikývla. „Čekám tady a doufám… Bydlela jsem s Kim McDanielsovou v jednom pokoji.“

„Ona se vrátí,“ ujistil ji Henri laskavě.

„Proč myslíte?“

„Mám pocit, že si prostě jen udělala volno. To se někdy stává.“

„Když jste takový jasnovidec, tak mi tedy povězte, kde je.“

„Je mimo dosah mých vibrací, ale ve vás čtu naprosto jasně.“

„Hm, a na co tedy myslím?“

„Že jste smutná a trochu osamělá a ráda byste poobědvala s někým, kdo by vám dokázal vyvolat na tváři úsměv.“

Julia se zasmála, Henri mávl na číšníka a požádal ho, aby prostřel slečně Winklerové u jeho stolu. Krásná dívka si sedla vedle něho, aby oba viděli na moře.

„Jsem Charlie,“ řekl a podal jí ruku. „Rollins.“

„Ahoj, Charlie Rollinsi. Co si dáme k obědu?“

„Grilované kuře se salátem a dietní kolu. A ještě něco. Myslíte si, že byste tu ráda ještě jeden den zůstala, protože o vaši kočku se stará sousedka a tady je tak krásně, takže proč pospíchat domů?“

Julia se zasmála. „Ta kočka se jmenuje Bruno a je to rotvajler.“

„Já to věděl,“ utrousil Henri a pohodlně se opřel, když mu číšnice přinesla salát a zeptala se Julie, co si dá – grilované kuře a mai-tai.

„I kdybych měla v úmyslu zůstat tu ještě jednu noc, s fotografy nikdy nerandím,“ řekla a pohlédla na kameru ležící na stole objektivem k ní.

„Zvu vás snad na rande?“

„Chystáte se na to.“

Jejich úsměvy se změnily ve smích a pak Rollins řekl: „No dobře, máte pravdu. Chci si vás vyfotit, aby si chlapi v Loxahatchee nemysleli, že jsem si to vymyslel.“

„Dobře, ale sundejte si brýle, Charlie. Chci vidět vaše oči.“

„Ukažte mi svoje a pak uvidíte ty mé.“