Kapitola IX
KONCOVKA
– 1 –
Tato místnost byla větší.
Ve skutečnosti to až do minulého týdne byla kaple Dílny, která však už svému účelu nesloužila. O rychlosti její přestavby bylo možno soudit už podle toho, jak rychle kapitán prosadil Hockstetterův požadavek. Nová kaple – nejen další zbytečná místnost, ale opravdová kaple – se stavěla na východním konci areálu. Předběžně se zbytek testů s Charlie McGeeovou měl konat právě tady.
Obklady z napodobeniny dřeva a dřevěné lavice odstranili. Podlahu a stěny izolovali azbestem, který vypadal jako ocelová kožešina. Potom ji zakryli tlustými plechy z kalené oceli. Prostor hlavní lodi, v němž býval oltář, oddělili příčkou. Instalovali tam Hockstetterovy kontrolní přístroje a terminál počítače. Toto všechno udělali během jediného týdne. Práce začaly pouhé čtyři dny před tím, kdy Herman Pynchot takovým hrozným způsobem ukončil svůj život.
Teď, ve dvě hodiny odpoledne, jednoho z prvních říjnových dnů, se uprostřed dlouhé místnosti tyčila stěna ze škvárových kvádrů. Vlevo od ní se nacházela obrovská nádrž na vodu. V nádrži hluboké dva yardy se nacházely dva tisíce liber ledu. Před nádrží stála Charlie McGeeová. V modré džínové šatové sukni a v bíle a černě pruhovaných podkolenkách vypadala jako ze škatulky. Plavé vlasy stažené nad ušima jí splývaly až na lopatky.
„V pořádku, Charlie,“ zazněl Hockstetterův hlas z interkomu. Jako všechno ostatní, i interkom byl instalován až na poslední chvíli a přenos zvuku byl nekvalitní a slabý. „Jsme připraveni, můžeš začít.“
Kamery zachycovaly všechno v barvě. Na těchto záběrech se malá, drobná dívčí hlava mírně sklání a několik vteřin se neděje vůbec nic. Na záběru vlevo dole jsou v rámečku číslice digitálního záznamu teploty. Náhle se číslice začínají měnit ze sedmdesátky na osmdesátku a potom na devadesátku. Potom skáčí tak rychle, až se mění v červenou čmouhu. Snímač elektrického teploměru je umístěn ve středu, mezi škvárovými kvádry stěny.
Dál film běží zpomaleně. Je to jediný způsob, jak zachytit celý průběh akce. Pro lidi, kteří ji sledovali průzory z olovnatého skla z pozorovatelny, se všechno odehrálo rychlostí výstřelu.
Při značném zpomalení se začíná ze stěny ze škvárových kvádrů kouřit. Malé částice malty a betonu líně odskakují jako zrnka kukuřice při výrobě popcornu. Potom je vidět, že malta, která držela tvárnice pohromadě, se začíná drolit ve směru ze středu k okrajům, a roztéká se jak horká melasa. Sprcha úlomků, potom se sypou celá mračna škváry a tvárnice horkem vybuchují. Digitální snímač teploty se zastavil na sedmi tisících stupňů. Ne však proto, že by teplota přestala stoupat, ale proto, že snímač už dál měřit nedokáže.
Kolem testovací místnosti, bývalé kaple, je rozmístěno osm mohutných, vysokovýkonných chladících zařízení od firmy Kelvinator, která dovnitř vhánějí ledový vzduch. Všech osm zařízení se uvedlo do činnosti, jakmile teplota všude v místnosti přesáhla pětadevadesát stupňů Fahrenheita, plus minus 5 stupňů. Charlie se podařilo přesně soustředit proud energie, který z ní prýštil, do jediného bodu, ale každý, kdo si už někdy spálil ruku na horkém držadle pánve ví, že i takzvané nevodivé předměty dokážou vést teplo, je-li tepla příliš.
Se všemi osmi průmyslovými chladícími zařízeními v provozu by teplota v místnosti byla minus patnáct stupňů. Přístroje však ukazují neustále se zvyšující teplotu, nejprve stovku, potom sto pět i sto sedm. Pot stékající po tvářích pozorovatelů však nemá na svědomí už jen vedro.
Teď ani není potřeba mimořádného zpomalení, aby bylo zřetelně vidět, co se děje. Jedna věc je však jistá: ať už tvárnice praskají na povrchu nebo zevnitř, nikdo nemůže pochybovat, že ve skutečnosti hoří. Tyto tvárnice hoří stejně rychle jako noviny hozené do krbu. Učebnice fyziky nás už na základní škole učí, že hořet může cokoliv, je-li teplota dost vysoká. Jedna věc je však takovou informaci číst v učebnici, a něco docela jiného je vidět, jak hoří – modrým a žlutým plamenem – škvárová tvárnic…
