science fiction

Jeden robot, který se měl vydat na dalekou a nebezpečnou cestu, se doslechl o užitečném zařízení, které jeho vynálezce nazval elektronický přítel. Usoudil, že mu bude líp se společníkem, i kdyby jím měl být pouhý přístroj, vypravil se tedy za vynálezcem a požádal ho o bližší informace. / „Jak si přeješ,“ odvětil vynálezce. (Vězte, že v pohádkách si všichni tykají, dokonce ani drakům se nevyká, pouze králové používají množné číslo.) Po těch slovech v…

Více
  • 13. 5. 2023

Dvacátý den cesty.Kosmokrator s vypnutými motory letí jako nové nebeské těleso okolo Slunce a stíhá Venuši, jejíž fáze, měnící se jako čtvrti Měsíce, je už možno pozorovat pouhým okem. Avšak tento let si vůbec neuvědomujeme. Nedíváme-li se na televisor, mohli bychom se domnívat, že raketa leží nehybně na zemi. Po celé hodiny se procházím ústřední chodbou sem a tam, probíhám všemi galeriemi a průchody v skladištních prostorách a zase se vracím dol…

Více
  • 13. 5. 2023

ZAČÍNALI UŽ PLANETĚ PŘIVYKAT – její neměnné pouštní tvářnosti s nepatrnými šmouhami rozplývajících se oblak, mezi nimiž i ve dne prosvítaly hvězdy. Šumotu písku pod nohama a pod koly vozů, červenému slunci, jehož paprsky byly mnohem jemnější než na Zemi, takže na holé kůži bylo místo tepla cítit jen jeho němou přítomnost. Ráno vyjížděly skupiny do terénu, každá svým směrem, energoboty mizely kolébavě jako nemotorné loďky mezi dunami, a když se pr…

Více
  • 13. 5. 2023

Spěšně jsem složil Gibarianovy poznámky a strčil si je do kapsy. Přistoupil jsem pomalu ke skříni a nahlédl dovnitř – kombinézy a šatstvo byly namačkány do jednoho kouta, jako kdyby byl ve skříni někdo stál. Zpod hromady papíru na dně čouhal růžek obálky. Zvedl jsem ji. Byla adresována mně. Se sevřeným hrdlem jsem obálku roztrhl a musel jsem se přemoci, abych rozložil malý lístek, který byl uvnitř. / Gibarian na, něj napsal svým pravidelným, neobyče…

Více
  • 13. 5. 2023

Zřejmě nastala polední přestávka – důstojníci, úředníci, sekretářky, všichni se tlačili u výtahů. Vmísil jsem se do největší skupiny. Po chvíli jsem už sjížděl dolů – co nejdál od tohoto proklatého místa, co nejdál… / Oběd byl spíše skromný: bramborová polévka s nočky, tuhá pečeně, vodnatý kompot a čaj černý jako bota, zato bez chuti. Nikdo se neptal po penězích ani nepředkládal účet. U stolů se naštěstí nemluvilo. Dokonce ani nikdo nepopřál nikomu …

Více
  • 13. 5. 2023

Ten případ byl založen ad acta. Pracovala na něm policie, Sureté a nakonec kontrašpionáž. Materiál odpočívá v archívu, bude ho tam pěkných pár kilo. Tak tedy začínám. Hlavní osobou je Dieudonné Proque. Proque je jméno, které nezní francouzsky. Předtím se jmenoval Procke a byl to německý žid, který jako kluk emigroval s rodiči do Francie, bylo to za Hitlera, v roce tisíc devět set třicet sedm. Rodiče pocházeli ze střední měšťanské vrstvy, až od na…

Více
  • 13. 5. 2023

Z deseti následujících přistání mi zbyly vzpomínky nesouvislé a nepříjemné. Třetí průzkum trval nejdéle, tři hodiny, přestože jsem se dostal přímo do centra regulérní bitvy vedené roboty, kteří se podobali předpotopním ještěrům. Byli bojem tak zaujati, že si mě nevšimli, když jsem bílý jako anděl, jenže bez křídel, slétl na bitevní pole v aureole plamene. Ještě v letu jsem pochopil, proč i tato krajina vypadala z rakety jako pustá. Byli pokryti o…

Více
  • 13. 5. 2023

[III] / Ležel naznak. Tma se hemžila záblesky, které se mu tvořily před očima. Pratt šel na záď rakety. Ano? Docházel mu kyslík. Ti dva mu nemohli pomoci. A co Momssen? Proč neodpovídal? Třeba už byl mrtev? Ne, Simon ho slyšel. Musel být někde nablízku – za stěnou. Za stěnou? To by znamenalo, že v místnosti, kde byl Momssen, byl vzduch. Jinak by nebyl nic slyšel. Co slyšel? Kroky? Proč ho volali? Proč neodpovídal? / Hlasy agónie, rozdělené na tečky a č…

Více
  • 13. 5. 2023

III / 1. Kalenušan: Kolegové, došla nová hlášení z terénu. Poslouchejte! Na severní polokouli nastal prudký vzrůst blahobytu. Jsou četné oběti. Prognostický ústav varuje před dalším nebezpečným růstem životní úrovně. Anebo tady: Pracovníci ministerstva rozkoše objevili při poslední razii v lesích osadu, jejíž obyvatelé se živili kořínky. Podle vlastních slov utekli před civilizací, protože jim bylo tak dobře, že to už nemohli vydržet. Co vy na to? / 2…

Více
  • 13. 5. 2023

Siderální operace jako jevy astronomických měřítek se s ohledem na uvolňovanou energii nemohou stát pro pozorovatele stejně pronikavým a otřesným zážitkem jako povodeň nebo tajfun. Už pouhé zemětřesení, událost ve hvězdném měřítku submikroskopická, se vymyká z rozsahu vnímání lidských smyslů. Opravdovou hrůzu stejně jako nesmírné nadšení vzbuzují v lidech události, které nejsou ani příliš gigantické, ani příliš nepatrné. Nikdo nemůže zkoumat hvěz…

Více
  • 13. 5. 2023

Jednou za onoho času sestrojil konstruktor Trurl osmipatrový myslící stroj. Natřel ho bílou barvou a rohy pomaloval modrofialově, načež poodstoupil, prohlédl si své dílo a přikreslil několik klikatých čar na přední stěnu. Tam, kde by se asi dalo tušit čelo, přidal pár oranžových puntíků. Byl nadmíru spokojen sám se sebou, a pohvizduje si veselou melodii, položil stroji obvyklou zkušební otázku, kolik je dvakrtá dva? / Stroj se dal do chodu. Elektron…

Více
  • 13. 5. 2023

RIEN DU TOUT, OU LA CONSÉQUENCE / (Ed. du Midi) /   / Nic, aneb důslednost není jenom knižním debutem paní Solange Marriotové, ale i prvním literárním dílem, které dospělo k hranicím spisovatelských možností. Není to žádné veledílo krásna; pokud je to nutné, nazval bych je arcidílem poctivosti. Právě totiž nezbytnost poctivosti je oním červem, který nám dnes ohlodává celou literaturu. Jejím největším trápením je totiž pocit studu, že není možné být s…

Více
  • 13. 5. 2023

„Sakra, už je to tady!“ / První výstřel zaduněl pod klenutým stropem ztrácejícím se v neproniknutelné tmě. Následovala ohlušující salva dalších a ozvěna mi zavibrovala lebkou. / V tom okamžiku byl úkryt za mramorovým sloupem tím nejútulnějším místem na světě. Nechtělo se mi odtamtud až bolestně. Musel jsem. Kopanec nenávisti a strachu mne vymrštil z podřepu. Jen tyto dva poslední lidské pocity mě drží pohromadě a já je za to nesnáším. / Noci osvětlovanou…

Více
  • 13. 5. 2023

Spínací skříňky jsou všechny stejné, jen dráty mívají různou barvu. / „Modrý, nebo červený?“ položil jsem hamletovskou otázku všech akčních filmů. / Vzápětí už jsem věděl, že modrý to není. / Molo se roztřáslo pod Wriesovými skoky. / „Že by červený?“ / Zajiskřilo se a teplý motor okamžitě chytil. Teď kde to má zpátečku. / Wries doskočil na příď, meč v rukou. / „Aha,“ pochopil jsem značky u páky s oleštěnou rukojetí, přeřadil z N na R a dorval plynové madlo k pře…

Více
  • 13. 5. 2023

“Ahoj Mazlíku,” zmohl jsem se. / Neodpověděla. Hlavu držela, jako by pozorovala něco za svým levým ramenem, zplihlé mastné vlasy do voskového obličeje, přes který se krabatěla síť oteklých jizev. Neměla černé brýle, tak bylo vidět, jak má víčka hluboko zapadlá v prázdných důlcích. I na víčkách měla jizvy, jak ji… jak ji… Na sobě měla tepláky s vytahanými koleny, velký vyrudlý župan a růžové pantofle s chlupatými bambulemi. / Mimoděk jsem vstal, i H…

Více
  • 13. 5. 2023