Výprava třetí čili draci pravděpodobnosti
Trurl s Klapaciusem byli žáky proslulého Kerebrona z Umpapílie, který přednášel obecnou teorii draků plných čtyřicet sedm let na vysoké škole nulity. Je dobře známo, že draci neexistují. Laikovi toto jednoduché konstatování ovšem postačí, nemůže však uspokojit vědce. Vysoká škola nulity se totiž tím, co existuje, vůbec nezabývá: banalita bytí byly tolikrát prokázána, že je zhola zbytečné se dál o tom šířit. Geinální Kerebron se s problémem potýkal metodami analytickými a odhalil tři druhy draků: mytické, chimérické a čistě hypotetické. Všechny, abychom tak řekli, neexistují, leč každý druh neexistuje odlišným způsobem. První dva, odobrníky zazývané minus-šarkani a antidraci, mají mnohem ménězajímavé nejsoucno než hypotetiční draci odborně zvaní smoky. Podle drakoligického paradoxu, totiž jakmile se dva smoci hypersdruží (což v dračí algebře zhruba odpovídá početnímu úkonu násobení) vznikne minismok o kvantitě 0,6. Odborníci byli rozděleni na dva tábory, které se přely o to, zda tento dílčí drak začíná od hlavy či od ohonu. Trurl a Klapacius mají zásluhu, že prokázali mylnost obou názorů. Uplatnili v tomto odvětví počet pravděpodobnosti jako první a vytvořili statistiku drakoniky, z níž vyplývá, že smok je termodynamicky nemožný pouze ve smyslu probability, podobně jako klekánice, skřítkové, jezinky, divoženky a hejkalové. Z obecné teorie nepravděpodobnosti oba teoretici odvodii koeficienty pro hejkání, jezinkovatost, skřítkování atd. Podle této rovnice je nutno čekat na spontánní manifestaci průměrného draka alespoň šestnáct kvintokvadriliónů heptiliónů let. Jinými slovy, celý problém by zůstal pouhou matematickou kuriozitou, nebýt známého kutilského nadšení konstruktora Trurla. Umanul si totiž, že tu záhadu prozkoumá empiricky. Protože šlo o jev s extrémní hodnotou nepravděpodobnosti, vynezl zesilovač počtu pravděpodobnosti; začal s experimenty nejprve ve sklepě svého domu a potom na speciálním zkušebním poli, „líhni šarkanů“, kterou financovala akademie. Dodnes se bohužel najdou nedouci, kteří o obecné teorii pravděpodobnosti nemají potuchy a ptají se, proč Trurl zpravděpodobnil smoka, ne však šotka či skřítka. Těmto nezasvěcencům stačí prostě říct, že smok je pravděpodobnější než skřítek. Trurl by nepochybně ve svých pokusech se zesilovačem pokračoval, kdyby ho už první experiment neodradil od dalších - první materializovaný smok se hned chystal k tomu, že si na Trurlovi pochutná. Naštěstí tu byl jeho přítel Klapacius, který zesilovač honem vypnul, načež se drak rozplynul. Řada učenců potom pokusy se smokotronem opakovala, ale protože nezachovali chladnou rozvahu a postrádali zkušenosti, velký počet vylíhlých smoků unikl na svobodu, poté když je zle pochroumal. Teprve potom se ukázalo, že ty odporné obludy existují docela jiným způsobem než třeba skříně, stoly či židle - jakmile smoci začnou jednou existovat, vyznačují se v podstatě velice značnou prvděpodobností. Jakmile se na takového smoka uspořádá hon nadto s nadháňkou a lovci se zbraní připravenou k výstřelu se přiblíží k němu na dosah, ucítí pouze typický dračí puch a spatří spálenou mýtinu: sotvaže totiž smok pozná, že je v úzkých, vyklouzne z reálného prostoru do jiné konfigurace. Toto ohyzdné a neobyčejně tupé zvíře je k tomu vedeno čistě instinktem. Omezenci, kteří nemohou pochopit, jak se to děje, se nejednou rozezleně domáhají toho, aby se jim taková konfigurace ukázala, nevědí titiž, že elektrony - o jejichž existenci se neodváží zapochybovat nikdo, kdo není na hlavu padlý - se také pohybují jedině v konfiguraci a jejich rychlost a poloha jsou pouhými pravděpodobnostními výroky. Zarytý zabedněnec spíš ovšem uvěří v draky než v elektrony: elektron, přinejmenším jako jedinec, se vás nepokouší schlamstnout k obědu.
Jeden Trurlův kolega, jistý Harboriseus Kyber, první kvantoval draka; odhalil částici nazvanou drakon, kterou kalibrují počítače smoků; navíc také určil koordináty dračího ocasu a málem za to zaplatil …
