Lemova kosmická groteska
Je tomu již pětatřicet let, kdy student medicíny, lvovský rodák Stanisław Lem (12. 9. 1921) přesídlil se svými rodiči do Krakova a katovickém týdeníku Nový svět dobrodružství debutoval románem Člověk z Marsu (1946). Lem se stal skutečným zakladatelem vědeckofantastického žánru v polské literatuře a zároveň jeho světově uznávaným novátorem. Nikdy nebyl módním katastrofistou ani bezvýhradným obdivovatelem neomezených možností technické civilizace. Jeho čtenáře omračuje šíře odborných znalostí z oblasti exaktních a společenských věd i pronikavá znalost problémů dnešního člověka a světa, na jejichž základě Lem konstruuje obraz budoucích civilizací a mezilidských vztahů, které nebudou zbaveny bolestných konfliktů vyplývajících z biologické, psychické a společenské podstaty člověka. Lem věří v schopnosti a možnosti člověka, a proto je logické, že ho přepadají obavy o budoucí osudy a vývoj lidstva, které by mohlo dospět k sebezničení.
Lem není jen autorem napínavých, filozoficky prohloubených románů, povídek a dramat vědeckofantastického typu, který tento dosud převážně konzumní čtenářský žánr pozvedl na vysokou intelektuální a uměleckou úroveň. Je rovněž tvůrcem specifické kosmické grotesky, která od počátečních humorných a satirických akcentů dospěla přes ponuré tóny až k hyperbolickému komediálnímu zobrazení dnešních vad lidstva v absurdních rozměrech budoucích, technicky dokonalejších civilizací. Lem se svobodně pohybuje v nejrůznějších oblastech vědy a techniky, zvládá problémy teoretické fyziky, teorie informace, filozofie, psychologie, sociologie a etiky. Proto je též spolupracovníkem vědeckých časopisů a účastníkem mezinárodních kongresů, dostalo se mu četných poct, mezi nimiž vyniká čestný doktorát Vratislavské techniky (1981).
Od mladistvě přímočarých populárních románů Astronauti a K mrakům Magallanovýmvede cesta k jeho vrcholnému dílu Solaris (1961, česky 1972), kde setkání člověka s kosmickou prázdnotou a neznámou, nepochopitelnou inteligencí vyvolává zamyšlení nad základní otázkou, čím je věda a technika v hiearchii lidských hodnot, nakolik může změnit náš osud, jaké jsou trvalé hodnoty schopné zajistit šťastný život člověka a lidstva. Neméně závažnými otázkami zabývá se Lem ve svých vědeckých a filozofických úvahách a esejích, shrnutých např. ve svazcích Summa technologiae (1964), Fantastika a futurologie (1970), Rozpravy a črty (1975) aj. Ve všech jeho dílech, ať už je to pronikavý román s tematikou druhé světové války a prvních poválečných let Nepromarněný čas (1955, česky 1959), kafkovsky tajemný a detailně realistický autobiografický román o lvovském dětství Vysoký zámek (1966), deteknivní romány Vyšetřování(1959, česky 1972) a Zápisník nalezený ve vaně (1961), „téměř současný“ román Rýma(1976, česky 1978), který ukazuje mezinárodní terorismus jako jedno z velkých nebezpečí, ohrožujících lidstvo, či ve všech vrcholných dílech vědeckofantastického žánru v jeho poloze „vážné“ i groteskní, všude se manifestuje neopakovatelná spisovatelská osobnost Stanisława Lema, jenž vždy nerozlučně propojuje problematiku současnou a futurologickou. Ve všech jeho dílech o budoucnosti cítíme naléhavě naši přítomnost a v dílech ze současnosti je v každém okamžiku obsaženo směřování do budoucnosti. Tato univerzální humanistická perespektiva přispívá k nedělitelné jednotě Lemova díla, odpovídající nedělitelné jednotě, homogenitě světa a lidské historie.
V myslích Lemových čtenářů žijí psychologicky pravdivě vykreslené postavy vědců i astronautů, kteří jsou odvážní, vytrvalí, rozhodní, jsou vedeni neuhasitelnou touhou po poznání a vyzařuje z nich teplo lidského kamarádství. Jejich představitelem může být realisticky uvažující pragmatik a pohotový praktik Pirx (Příběhy pilota Pirxe, 1968, česky 1978), ale je jím též hrdina a vypravěč mnohokrát rozšiřovaných a nově vydávaných Hvězdných deníků Ijon Tichý, jakýsi kosmický Baron Prášil a Gulliver v jedné osobě, který na svých cestách všehomírem a návštěvác…
