Už samo dunění kulometu je v uzavřené prostoře zničující. O protiletadlovém střelivu nemluvě.
Podél pravé zdi se krčili čtyři muži - mířili na mě.
“Čirá sebeobrana,” řekl Ten druhý.
Krátký pohyb mého ukazováku rozpoutal peklo - malý pohyb pro člověka, velký pohyb pro lidstvo. Čtvero těl se rozprsklo na krvavé cáry.
* * * * *
Poldové kryjící se ve dveřích kanceláří a na konci chodby se nenechali zaskočit a kulky z heckler-kochů jen bzučely.
Znovu tedy malý pohyb pro člověka.
Na kulometu je skvělé, že se musíte krýt za fakt tlustou zdí, aby vám to bylo k něčemu platné - a Red Baronovi nevadí ani hodně nevýhodné úhly dopadů střel. Ze stěn odletovaly kusy cihel a z policajtů za nimi kusy masa.
“Ema má maso, máma má mísu,” řekl Ten druhý, když jsem se dostřílel až k záchodům a na chodbu vyhřezla půlka porcelánové toalety. Ze dvou dalších dveří vylétly čtyři heckler-kochy, a když jsem kolem nich probíhal, černé hlavy tam (moudře) stály s rukama vzhůru. Odkopl jsem zbraně dopředu, odkud ale několik neodbytných troubů pořád pokoušelo osud - naštěstí mne v kotoučích prachu nebylo vidět, ale projektilů kolem létalo vážně hodně.
Doposavad jsem na sebe nechtěl upíří akcelerací zbytečně upozorňovat, teď se nedalo jinak - podle zvuku už to nebyly jen samopaly, ale i nějaké útočné pušky - kulka odražená od zdi mi roztrhla bundu na rameni a druhá prolétla předloktím.
“Jauvajs!”
Použil jsem taktiku, které Rozmetal říkával smršť - dá se to, jen když jsou na zemi kachlíky: Skrčil jsem se a začal to brát tak, aby střely kousek před koncem chodby narážely do podlahy.
* * * * *
K dunění zbraní se přidalo skutečně odporné vytí rotujících projektilů a ostré hvízdání keramických střepin - funguje to jako granáty.
Nebo spíš jako sněžná fréza, poněkud jsem poopravil názor, když jsem doběhl na konec chodby. Až budou na pohřbu zásahové jednotky střílet čestné salvy, na náboje padne půl národního důchodu.
To je tak, když někdo neposlouchá, co říkám.
* * * * *
Přeskákal jsem kaluže krve a vyběhl na ulici.
* * * * *
Policajti mají jednu velkou nevýhodu - je jich hodně. Takže se jen rojili, a dokonce jsem zahlédl i čelo obrněného transportéru - podle všeho mne někdo poznal i přes paruku, takže se rozhodli nic nepodcenit. Obrněnec navíc stál ve směru, kterým potřebuju odejít. Skrčil jsem se za červenou škodovku a mrkl na stav nábojového pásu - mělo by to stačit.
* * * * *
“Tak jo.”
Vystartoval jsem prostředkem ulice a střílel jako útočící messerschmitt. Poldové nemohli vidět, kde přesně jsem, tak trochu zpanikařili a začali to brát plošně.
Auta vybuchovala, skla se rozstřikovala, pruhy dlažebních kostek skákaly do výšky, všude kouř, jiskry od odražených střel, rachot, hvízdání...
Největší starost mi dělal transportér – termosystému zřejmě nedělalo problémy sledovat rozžhavený kulomet v mých rukou, a ve věžičce bylo něco snad ještě účinnějšího než Red Baron. Těžké střely létaly s hlubokým vytím, a to tak blízko, že mi rezonovaly kosti a svědila špička nosu.
Nedalo se jinak: vyskočil jsem na střechu nějakého vyššího auta a kulky z Red Barona začaly na pancíř dopadat pod značně příznivějším úhlem než předtím. Nevýhoda byla, že jsem musel zastavit a takhle nahoře jsem byl trochu nezdravě na očích.
Místo lesklých kouřících čmouh se na pancíři objevily díry; hlaveň kulometu zběsile zatančila, zametla vlastní řady a ztichla namířená do mraků.
Dávka do vlastních řad (zad) byla sice účinná, ale i tak dost poldů zbylo. Dost.
* * * * *
Rána z brokovnice mi vykousla kus lýtka velký jako pěst - šlo to z boku, zleva. Jak jsem se otáčel po střelci, dvě kulky z pistole mi prolétly břichem - pro změnu zprava.
Střelec s brokovnicí strašně pomalu trhl předpažbím: k sobě - od sebe. Rotující oranžová nábojnice opisovala líné kouřové spirály. Stiskl jsem spoušť: Jedna rána, druhá rána a břichem mi prolétla třetí kulka z pistole - vytrhla z mé krásné bundy dlouhý cár.
Chlap už zvedal brokovnici k rameni - dru…
