Joachim Fersengeld
PERICALYPSIS
(Éditions de minuti, Paris)
Joachim Fersengeld je Němec, který svou Perikalypsu napsal nizozemsky (kterýžto jazyk, jak uvádí v předmluvě, skoro nezná) a vydal ji ve Francii, odedávna proslulé špatnými tiskovými korekturami. Pisatel těchto řádků ostatně nizozemsky také neumí, ale podle titulu knihy, anglického úvodu a nečetných srozumitelných výrazů v textu došel k názoru, že by recenzi přece jen svedl.
Joachim Fersengeld neprahne po tom být intelektuálem v době, kdy jím může být každý. Rovněž nechce být považován za literáta; hodnotná tvorba je možná tehdy, když se setkává s odporem látky či lidí, jimž je výtvor určen. Vzhledem k tomu, že po zániku církevních a cenzurních zákazů lze říci všechno, čili cokoli, a jelikož vnímaví posluchači, bojící se slov, vzali za své, lze cokoli a komukoli vykřičet - literatura a veškeré její humanistické příbuzenstvo se proměnily v mrtvoly, jejichž postupný rozklad nejbližší příbuzní vytrvale tají. Proto je zapotřebí pro tvorbu hledat nové, volné prostory, kde se lze setkat s odporem, navozujícím situace nebezpečí a rizika, takto vedoucí k vážnosti a odpovědnosti.
Takovým oborem, takovou činností může dnes být jedině prorokování. Protože prorok, čili ten, kdo předem ví, že nebude ani vyslyšen ani pochopen či akceptován, musí a priori přivolit k tomu, že zůstane němý. A němým je rovněž ten, kdo mlčí, stejně jako Němec, který po anglickém úvodu promlouvá nizozemsky k Francouzům. Proto se také Fersengeld řídí vlastními zásadami. Naše mocná civilizace usiluje produkovat výrobky s minimální životností v obalech s životností maximální. Výrobek s krátkou životností musí být záhy nahrazen novým, což prospívá prodeji, leč obal s dlouhou životností naopak znesnadňuje jeho stažení z trhu - to ovšem napomáhá dalšímu organizačnímu a technickému rozvoji. Zatímco si se sériovým zmetkem poradí odběratelé sami, na likvidaci obalů jsou nezbytné speciální programy na ochranu proti znečištění, asanační zařízení, koordinované plánování, čistírenské průmyslové kombináty a tak podobně. Kdysi se dalo spoléhat na to, že množství odpadu zůstane na přijatelné úrovni díky působení přírodních sil, jako jsou déšť a vítr, řeky a zemětřesení. Dříve se odpadky splachovaly a rozpouštěly, nyní se však samy proměnily ve výměty civilizace. Řeky jsou otrávené, ovzduší spaluje oči a plíce, s plastickými obaly si pro jejich elastičnost neporadí ani zemětřesení. Normální krajina tudíž vypadá jako civilizační skládka, jenom přírodní rezervace jsou dosud čestnou výjimkou.
V té krajině vytvořené z obalů, které ze sebe svlékly výrobky, se čile hemží davy, zabývající se jak konzumací vybaleného zboží, tak i posledního přirozeného produktu, jímž je sex. Nicméně i tomu se dostalo příslušných obalů, neboť oblečení, divadla, květiny a rtěnky nejsou ničím jiným než reklamním balením. Civilizace je tudíž obdivuhodná pouze v jednotlivých fragmentech, právě tak jako je obdivuhodná preciznost srdce, ledvin, jater či plic organismu - a třebaže je činnost těchto orgánů dokonalá, činnost těla složeného z těch dokonalých součástí postrádá smysl, protože jde o tělo šílence.
Tentýž proces, jak hlásá prorok, probíhá rovněž v oblasti duševních hodnot, neboť roztočený obludný stroj civilizace se stal mechanickou dojičkou múz. Rozkotává knihovny, zaplavuje knihkupectví a novinové stánky a konsternuje televizní obrazovky, natřásaje se pýchou nad nadbytkem, jehož pouhá početní síla znamená spolehlivou zkázu. Existuje-li na Sahaře čtyřicet zrníček písku, na jejichž nalezení závisí záchrana světa, pak se nenajdou právě tak, jako nebude nalezeno čtyřicet dávno již napsaných spásných děl, která utonula nenávratně v moři makulatury. A ta díla byla zcela určitě napsána, jak se za to zaručuje statistika plodů ducha Joachimem Fersengeldem v jazyce nizozemském matematicky zdůvodněná - čemuž recenzent přikládá víru, ani jeden z těchto jazyků neznaje. Leč ještě dříve než napojíme duše těmito objevy, zahltíme je smetím, …
