DO YOURSELF A BOOK
Bylo by poučné napsat historii vzestupu a úpadku Do yourself a book. Tato novinka knižního trhu se stala předmětem tak úporných polemik, že zastřely samotný předmět sporu. I příčiny, proč tento záměr zkrachoval, jsou dodnes nejasné. Nikdo se také nepokusil o průzkum názoru veřejnosti v tomto ohledu - snad je to dobře. Možná že veřejnost, která o osudu této akce rozhodla, sama nevěděla, co dělá.
Tento vynález už visel ve vzduchu dobrých dvacet let a můžeme pouze vyjádřit podiv, že nebyl uskutečněn dříve. Pamatuji první exempláře této ,,románové skládanky". Byla to krabice formátu větší knížky obsahující návod, seznam a sadu "stavebních prvků". Prvky byly papírové proužky různě široké, potištěné úryvky prózy. Každý proužek měl na okraji dírky, používané v knihařství, a několik číslic, vytištěných různými barvami. Když se všechny proužky složily podle základního, černého očíslování, vznikl výchozí text, který obvykle sestával alespoň ze dvou děl světové literatury, patřičně zkrácených. Kdyby skládačka sloužila pouze k takovéto rekonstrukci, neměla by význam ani obchodní hodnotu. Ta spočívala v možnosti přeskupovat pořadí prvků. Návod uváděl obvykle několik modelů přeskupení, k nimž se vztahovaly barevné číslice na okrajích. Tento nápad si dal patentovat "Universal", který sáhl po knihách, u nichž skončila doba trvání autorského práva. Byla to díla klasiků - Balzaca, Tolstého, Dostojevského - přiměřeně zkrácená anonymními pracovníky nakladatelství. Vynálezci nepochybně adresovali tuto směs jistému druhu lidí, kterým snad dělá potěšení deformovat a předělávat arcidíla (spíše ovšem jejich primitivní verze). Dostaneš do ruky Zločin a trest, Vojnu a mír a můžeš si dělat s postavami, co se ti zlíbí, Nataša se může spustit před svatbou i po ní, Svidrigajlov se může oženit s Raskolnikovovou sestrou a ten zase - uniknout spravedlnosti a odjet se Soňou do Švýcarska, Anna Kareninová muže nepodvede s Vronským, ale se sluhou atd. Kritika jednomyslně zaútočila na takové vandalství; nakladatel se bránil, jak nejlépe uměl, ba dokonce dosti obratně.
Návod přiložený ke skládačce tvrdil, že takto je možno se naučit pravidlům kompoziční výstavby díla ("výborné pro začínající spisovatele!"), že lze soubor použít jako psychologický projekční test ("pověz mi, cos udělal s Aglájou z Idiota, a já ti povím, jaký jsi"), jedním slovem, že je to "trenažér" pro kandidáty literatury a zábava pro každého jejího milovníka.
Nebylo nesnadné se přesvědčit, že nakladatele vedly mnohem méně šlechetné úmysly. World Books varovaly majitele před použitím "nevhodných" kombinací. Šlo o přeskupení úryvků textu, které dávalo opačný význam scénám, původně bílým jako padlý sníh: vložením jedné věty začal nabývat nevinný rozhovor dvou žen lesbického významu, dokonce bylo možno dojít i k tomu, že se v ctihodných Dickensových rodinách pěstovalo krvesmilstvo - co si kdo přeje. "Výstraha" byla, pochopitelně, jako pobídka k činnosti samozřejmě stylizována tak, aby nikdo nemohl vydavatele obvinit z porušení morálky. Neboť, jak v návodu bylo uvedeno, dělat takové věci je nepatřičné…
Rozlícený bezmocností (z právního hlediska nebyla tato věc napadnutelná, o to se nakladatelé postarali), známý kritik Ralph Summers tehdy napsal: "Takže tedy soudobá pornografie už nedostačuje. Musí se obdobně znetvořit všechno, co bylo dříve vytvořeno, ne proto, aby tato díla byla oproštěna od nečistých úmyslů, ale právě naopak, aby do nich se vkládalo něco, co se jim příčí. Tato ubohá náhražka černé mše, kterou si každý může za čtyři dolary odsloužit doma v ústraní na bezbranném těle zavražděných klasiků, je věru nestoudností."
Záhy se ukázalo, že Summers ve své Kasandřině věštbě poněkud nadsadil: skládačky nešly na odbyt tak dobře, jak nakladatelé předpokládali. Zanedlouho byla připravena nová varianta "stavebnice" - kniha s čistými listy, potaženými monomolekulární magnetickou fólií stejně jako proužky s texty, které se na stránky mohly vlastnoručně přikládat. Díky tom…
