Jak Erb Transformátor Bleďocha přemohl
Mocný král Boludar miloval všemožné rarity a sbíral je po celý svůj život. Nejednou kvůli nim zapomenul i na důležité státnické povinnosti. Ve své sbírce hodin měl hodiny tančící, zářící i oblačné. Vlastnil rovněž preparované tvory z nejvzdálenějších zákoutí vesmíru a mezi nimi, v samostatném sále pod skleněným zvonem, bytost nejvzácnější, jménem Homos Antropos, podivně bledou, dvounohou, s očními důlky v hlavě, bohužel však prázdnými. Král do nich nechal vsadit dva broušené rubíny a od té doby Homos zíral rudými zraky. Když se Boludar přiopil, zval do tohoto sálu své nejvznešenější hosty a tuto maškaru jim předváděl.
Jednou král hostil elektrověda tak starého, že mu v krystalech rozum stářím už trošku přeskakoval, stále však tento elektrověd jménem Halazon představoval studnici veškeré galaktické moudrosti. Říkalo se, že umí navlékat fotony na nitky a vytvářet tak náhrdelníky z čiré záře, ba dokonce i to, že ví, jak ulovit živého Antropose. Král znal jeho slabůstku a neprodleně přikázal otevřít sklepy. Elektrověd neodmítl doušek a mnohokrát si přihnul z leydenské láhve. Když se mu po celém těle rozběhly blahé proudy, prozradil králi ono strašlivé tajemství a slíbil, že mu přivede živého Antropose, vládce jednoho středohvězdného kmene. Cenu určil vysokou: tolik briliantů velikosti pěsti, kolik bude Antropos vážit, král však ani nemrkl.
Halazon se tedy vydal na cestu a král se svým rádcům pochlubil očekávaným přírůstkem. Svůj záměr stejně nemohl utajit, protože nechal v zámecké zahradě mezi nejkrásnějšími vzrostlými krystaly zbudovat klec z tlustých železných prutů. Na dvořany padl děs. Když zjistili, že král neustoupí, pozvali do zámku dva učené homology, které král srdečně přijal; byl totiž velice zvědav, zda mu tito učenci, jménem Salamid a Thaladon, sdělí o bledé bytosti něco, co dosud neví.
"Opravdu je Homos měkčí než vosk?" otázal se král hned, jak mu učenci složili náležitý hold a povstali z pokleku.
"Ano, Vaše Veličenstvo," odvětili svorně.
"A je pravdou i to, že škvírou, kterou má v dolní části tváře, může vydávat různé zvuky?"
"Ano, Výsosti. Do stejného otvoru Homos strká různé věci a potom pohybuje spodní částí hlavy, zavěšené na horní části, tím ony věci rozmělní a nakonec je vsune do svého nitra."
"O tomto podivném zvyku jsem už slyšel," přikývl král. "Povězte mi však, učení mudrci, proč tak činí."
"O tom existují čtyři teorie, Veličenstvo," odpověděli homologové. "Podle první to dělá proto, aby se zbavil vzteku, kterým je přeplněn. Podle druhé ze záliby v ničení, které pokládá za největší potěšení. Podle třetí z chtivosti, protože by nejraději všechno pohltil, podle čtvrté..."
"Dobrá, dobrá," přerušil ho král. "A opravdu je udělán z vody, a přesto je stejně neprůhledný jako onen exemplář v mé sbírce?"
"I to je pravda. On má, náš pane, uvnitř těla spoustu slizkých trubiček, v nichž cirkulují různé vody, žluté, perlové, avšak nejvíc je červených, které přenášejí strašlivý jed, nazývaný oxygen neboli kyslík. Tento plyn všechno, čeho se tkne, obrací v rez nebo plamen. Proto i Homos vyhlíží žlutě, perlově a růžově. Přesto, Vaše Veličenstvo, pokorně prosíme, abys zanechal svého záměru přivézt živého Homose, mocí a zlomyslností se mu totiž žádná bytost nevyrovná..."
"To mi musíte vysvětlit podrobněji," přikázal král a předstíral, že je ochoten poslechnout radu učenců. Ve skutečnosti však chtěl pouze ukojit svou nesmírnou zvědavost.
"Bytosti, mezi které patří Homos, se nazývají třaslavci, náš pane. Náležejí k nim silikoni a proteidi. Ti první mají konzistenci tužší a říká se jim proto sraženci či tuháci, druzí jsou řidší a u různých autorů nesou rozličná jména, například tučnivci u Tricephala Arboridského a konečně Analcimander je pojmenoval třesouni klihoocí..."
"Mají opravdu slizké i oči?" zeptal se král Boludar.
"Zajisté. Tyto bytosti, zdánlivě slabé a tak křehké, že postačí pád z výše šedesáti stop, aby se rozmázly v červenou kaši, představují svou vrozenou…
