science fiction

Vyprávěl jsem vám o některých dobrých lidech a o některých zkažených lidech a teď nadešel čas, abych vám vyprávěl o jednom skutečně špatném člověku. Nebude se vám líbit, ale je třeba, abyste ho znali. Stručně jsem se o něm zmínil, když jsem mluvil o teroristech, ale nebyl jsem k němu spravedlivý. Určitě bych k němu byl rád spravedlivý –hodně spravedlivý, nejlépe při jeho dopadení– ale to se nestalo. Bohužel. / Jmenoval se Beaupre Heimat a kdysi byl …

Více
  • 13. 5. 2023

Lodní mozek Fénixe opravdu vařil výborně. Růžoví garnáti chutnali jako čerstvě vylovení z moře. Po nich přišlo na řadu fritto misto, taky výtečné, pak jemně kořeněné rizoto a nakonec fíky s krémem jako dezert. Všechno to bylo báječné. Anebo nám to možná jen připadalo báječné, protože jsme si všichni oddechli, když se ukázalo, že cesta sem nebyla zbytečná. / Jediné, co jsem při večeři postrádala, bylo víno. K jídlu se podávaly jen kapsle s džusem z t…

Více
  • 13. 5. 2023

Ze všech možných míst na světě, kam mohli Arkadije Bora unést, byl plovoucí hotel Hermes tím něj absurdnějším. Jak je to všechno směšné! Nejprve ho chytí KGB. Pak ho unesou ti neurvalí domorodci, kteří si říkají Kamehameha Korps, a transportují ho k vojenské kontrarozvědce do Fort Shafter. Vypadá to, že Korps pracují s rozvědkou ruku v ruce. A nakonec přijde dlouhý noční let v jedné z těch protivných nemotorných vojenských helikoptér a on, ta žen…

Více
  • 13. 5. 2023

Cochenour s Dorrie byli moje asi padesátá nebo šedesátá výprava na výkopech, takže mě nijak nepřekvapovalo, že měli chuť makat jako kuliové. Vůbec nezáleželo na tom, že ze začátku byli líní a znudění, ale postupně dostali objevitelskou horečku a naplno se pustili do pátráni po něčem, co kdysi patřívalo úplně neznámým vetřelcům a zůstalo tam po nich z doby, kdy na Zemi lidem nejbližší tvorové byli malé divoké bestie s dozadu ubíhajícím čelem, kter…

Více
  • 13. 5. 2023

Bylo ráno 15. června a Guye Burckhardta probudil jeho vlastní křik ze sna. / Byl to obludný a nepochopitelný sen, s výbuchy, stíny postav, které nepatřily lidem a z jejichž každého slova šel děs. / Otřásl se a otevřel oči. / Za okny ložnice kvílel giganticky zesílený hlas. / Burckhardt doklopýtal k oknu a vyhlédl ven. Bylo chladno, vůbec neodpovídající datu v kalendáři, ale hodící se spíše k říjnu než k červnu. Ulice vypadala docela normálně — kromě rozhlaso…

Více
  • 13. 5. 2023

Timothy Clary nedostal ke svým devátým narozeninám žádný dort. Strávil je celé v čekárně terminálu TWA na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku, kde chvílemi spal a chvílemi plakal vyčerpáním či strachem. Jediné, co měl k jídlu, bylo okoralé dánské pečivo z jídelního vozíku. Nebylo ho však mnoho a on se strašně styděl, protože si pomočil kalhoty. Třikrát. Dostat se k toaletám přes na zemi poskládaná těla uprchlíků bylo téměř nemožné. V prostoru …

Více
  • 13. 5. 2023

Právě jsem poslal sekretářku pro pohárek kávy, a ona mi přinesla coca-colu s citrónovým džusem. / Vlastně jí ani nemohu nic vytýkat. Komu na světě se ostatně dá co vytýkat, kromě mne samého? Hazel je u mě zaměstnána patnáct let a bývala to výborná sekretářka, perfektní písařka, betonová pevnost proti lidem, které jsem nechtěl přijmout, a královna mezi ženami, když šlo o to dovědět se na dámské toaletě nějaké ty klepy. Teď to má ovšem většinu času v …

Více
  • 13. 5. 2023

Vesmír pěkně stárl a Wan-To se jeho stáří hodně blížil. Nicméně tu byl jistý uklidňující rys, protože čím byl Wan-To starší, tím déle mu trvalo zestárnout ještě víc. / Nebylo to kvůli relativistickému efektu časové dilatace. / Nemělo to nic společného s rychlostí jeho pohybu. Byla to pouze záležitost zásoby energie. Wan-To držel hladovou dietu a ta ho velmi zpomalila. / Když byl Wan-To mladý nebo ve středním věku – nebo dokonce ještě dříve, řekněme když d…

Více
  • 13. 5. 2023

Batmanovy entrechaty / Pojednou, k překvapení všech, zbývalo sotva devět dnů. / Otec Kayman se třásl zimou před církevním kondominiem a čekal na odvoz do institutu. V minulých dvou týdnech se velice silně zhoršily zásoby pohonných hmot díky válkám na Středním východě a tomu, že bojovníci za nezávislost Skotska vyhodili do vzduchu ropovody ze Severního moře. Samotný projekt měl absolutní priority ve všem, co potřeboval, i když některá raketová podzemní …

Více
  • 13. 5. 2023

KONEČNĚ K ZEMI / Od chvíle, kdy Neználek přijel se svými přáteli do Kosmického městečka, uběhlo teprve pár dní. Ráno co ráno chodíval do zahrady a procházíval se tam v houštině červené řepy, mrkve, okurek, rajských jablíček a melounů nebo kolem vysokánských stébel obří pšenice, žita nebo ovsa. / “Tady je to skoro jako u nás v Kvítečkově,“ liboval si, „až na to, že to v Kvítečkově bylo lepší. Jako by tu přece jenom něco chybělo.“ / Jednou se Neználek prob…

Více
  • 13. 5. 2023

Zděšení / Když jsem zaslechla hlasy, zpomalila jsem. Nedošla jsem tak blízko k nemocnici, aby to byl Doktor. To se museli vracet ostatní. Přitiskla jsem se k hrbolaté skalní stěně a plížila se co nejtišeji. Po dlouhém běhu jsem dýchala přerývavě a hlučně, proto jsem si zakryla ústa dlaní, abych svoje sípání přidusila. / „Proč v tom pořád pokračujeme?“ stěžoval si kdosi. / Ten hlas jsem nepoznávala, patřil někomu, koho jsem neznala příliš dobře. Snad Viole…

Více
  • 13. 5. 2023

Kde jsou Zurangorové / tam je Zurangor / znělo heslo / když nájezdníci zabírali / širé kraje nového domova / a požírali morbetarské / muže ženy i děti / A tak dnešní / zurangorská mládež / už ani neví / že jejich planeta / nesla kdysi jméno / Morbetar / Budiž však řečeno / že toto jméno / neupadlo tak docela / v zapomenutí / Jméno Morbetar / patří dnes výměnou / planetě pusté a mrtvé

Více
  • 13. 5. 2023

Bernhard se vznášel ve vesmíru asi dvacet stop od meteority zjizveného pláště Comet. Všiml si, že by potřebovala generální opravu. Zvlášť poslední přepadení ji výmluvně poznamenalo po celém trupu. Pak si uvědomil, že je ve vakuu bez skafandru a začal řvát hrůzou. / Ječel, dokud mu nedošel dech a pak přestal. Byl si jist, že umírá. Pomalu se obrátil, aby si dobře prohlédl vesmír, který konečně opouští. Comet zmizela ve věčné noci. Viděl blízké slunce…

Více
  • 13. 5. 2023

Přejete si, abych zase něco vypravoval? Dobrá. Vidím, že si Tarantoga už chystá těsnopisecký blok… malou chvilku, profesore. Když já opravdu nemám co vyprávět. Cože? Ne, nežertuji. A ostatně, mohu také jednou strávit jeden večer ve vašem kruhu mlčky. Proč? Ovšem, proč? Nikdy jsem o to nemluvil, moji milí, ale ve vesmíru žijí stejné bytosti jako my. Nejen že mají lidskou podobu, ale podobají se nám dokonce jak vejce vejci. Polovina obydlených pl…

Více
  • 13. 5. 2023

Výprava, o které chci psát, byla jak svými důsledky, tak svými rozměry největším dílem mého života. Je mi jasné, že mým slovům málokdo uvěří. Ale i když to vypadá jako paradox, nevěřícnost čtenářů mi úkol právě usnadňuje. Nemohu totiž tvrdit, že bych byl uskutečnil svůj záměr na výbornou. Po pravdě řečeno, dopadlo to spíš špatně. A přestože jsem to nezbabral já, nýbrž jistí závistivci a ignoranti, kteří mi zkřížili plány, není mi lehčeji na duši.

Více
  • 13. 5. 2023