KONDOR
ZDÁLKY VYPADALA RAKETA jako šikmá věž. Tento dojem zvyšoval písek navátý kolem: závěj na západě byla vzhledem k převládajícímu směru větrů značně vyšší než na východě. Několik traktorů poblíž bylo téměř úplně zasypáno, dokonce i nehybný zářič antihmoty se zvednutým krytem byl zavát pískem asi do poloviny. Ale koráb sám měl otvory trysek volné, neboť stál v nezasypané prohlubni. Předměty rozsypané kolem nákladní rampy byly díky tomu přikryty jen tenkou vrstvou písku.
Výprava z Nepřemožitelného se zastavila na okraji nánosu. Vozidla, která ji přivezla, obklopila už velkým kruhem celý terén a energie vyzařovaná z emitorů se spojila v ochranné pole. Transportéry a inforoboty lidé zanechali několik desítek metrů od Kondora a hleděli z náspu dolů.
Nákladní rampa se vznášela pět metrů nad zemí, jako by ji při spouštění něco znenadání zadrželo v pohybu. Lešení osobní výtahu však stálo pevně a prázdná kabina měla dveře pohostinně dokořán. Vedle ní vyčnívalo z písku několik kyslíkových bomb. Jejich hliníkové stěny se leskly, jako by tam byly pohozeny teprve před několika minutami. O kus dále vyčnívala z písku modravá část nějakého předmětu, z něhož se vyklubal kontejner z umělé hmoty. Chaoticky rozházených předmětů bylo ostatně v prohlubni kolem rakety mnoho: plné i prázdné konzervy, theodolity, fotoaparáty, dalekohledy, stativy i termosky; některé byly celé, jiné nesly stopy poškození.
Docela jako kdyby je někdo vyhazoval z rakety! pomyslel si Rohan a pohlédl vzhůru, kde byl v temném trupu vchod pro posádku: jeho záklopka byla pootevřena. De Vriesovo malé průzkumné letadlo narazilo na mrtvý koráb čirou náhodou. De Vries se nepokoušel dostat dovnitř, ale ihned uvědomil velitele. Teprve Rohanova skupina měla prozkoumat tajemství dvojníka Nepřemožitelného. Technici už přibíhali od svých strojů a přinášeli bedničky s přístroji.
Rohan si povšiml malé vypoukliny, kterou pokrývala tenká vrstva písku; odstranil ji špičkou boty v domnění, že jde o nějaký malý glóbus. Stále si ještě neuvědomoval, co to je, když zvedal onu bledě žlutou kouli ze země. Vykřikl a všichni se k němu obrátili. Držel v ruce lidskou lebku.
Brzy nato našli další kosti a také jednu celou kostru oblečenou do kombinézy. Mezi dolní čelistí a horními zuby vězel ještě náustek kyslíkového přístroje, jehož tlakoměr se zastavil na čtyřiceti šesti atmosférách. Jarg otočil ventilem kyslíkové bomby a plyn zasyčel. V naprosto suchém vzduchu pouště nebyla na ocelových částech redukčního ventilu ani stopa rzi a šel otevřít docela lehce.
Mechanismus výtahu se dal ovládat z kabiny, ale síť byla zřejmě bez proudu, protože knoflíky mačkali bezvýsledně. Vyšplhat se po čtyřicetimetrové konstrukci výtahu znamenalo velkou námahu a Rohan váhal, zda nemá poslat nahoru několik lidí na létajícím talíři. Po konstrukci však už lezli dva technici, připoutaní k sobě lanem. Ostatní mlčky přihlíželi.
Kondor, hvězdolet přesně stejné konstrukce jako Nepřemožitelný, opustil loděnici o několik let dříve. Jejich obrysy byly naprosto stejné. Lidé mlčeli. Ačkoliv o tom nikdy nemluvili, viděli by raději trosky zničené nehodou, například výbuchem reaktoru. To, že hvězdolet stál zde, zabořený do písku pouště, nakloněn na jednu stranu, jako by půda povolila pod váhou zadních podpěr, obklopen změtí předmětů a lidských kostí, a přitom téměř nedotčený, všechny ohromilo. Oba technici dorazili ke vchodu, bez námahy jej otevřeli a zmizeli uvnitř. Neobjevovali se dlouho, až se Rohan začal znepokojovat. Vtom však se výtah neočekávaně pohnul, poskočil asi o metr a potom přistál na písku. Současně se v otevřených dveřích objevila silueta jednoho z techniků, který ukazoval, že mohou nastoupit.
Rohan, Ballmin, biolog Hagerup a jeden z techniků, Králík, vyjeli nahoru. Ze starého zvyku pozoroval Rohan trup, který se objevoval za konstrukcí výtahu, a poprvé, ne však naposled toho dne strnul. Titano-molybdenové pláty pancíře byly rozryté nějakým nesmírně tvrdým nástrojem; tyto stopy nebyly příliš hluboké, a…
