science fiction

Půlnoční temnota. Srpek měsíce. Obloha plane hvězdami. Větrem nadouvaný stan archeologů. Někdo z něj vychází. Piurivar. Velmi útlý, pohybuje se s opatrností stáří. / Jistě doktor Huukaminaan. / Štíhlá postava stojí na silnici, čeká: další Metamorf, také starý, stejně hubený, otrhaný a podivně oblečený. / Khivanivod, je to on. Vidí sám sebe okem vlastni mysli. / Za ním se pohybují stínové postavy, pět, šest, je jich sedm. Samí Kožoměnci. Podle vzhledu vesniča…

Více
  • 13. 5. 2023

16 / Za branou se Rawlins prudce zastavil a zeptal se počítače, jestli by pro něj bylo bezpečné, kdyby si tu na chvíli vsedě odpočinul. Počítač souhlasil. Rawlins bez meškání poklesl v kolenou a sedl si na paty. Kamenná dlažba ho vzápětí začala příjemně chladit. Ohlédl se. Za ním se do výšky padesáti metrů tyčila děsivá konstrukce z kolosálních kvádrů, sestavených s dokonalou přesností a bez použití malty. Zdálo se, že musí každým okamžikem zavalit …

Více
  • 13. 5. 2023

Nakonec se na Holmanův svět přece jen vrátil. Sám si nebyl jist, proč vlastně. Nazývejme to neodolatelným nutkáním; nazývejme to sentimentalitou; nazývejme to hloupostí. Gundersen se na to místo nikdy vrátit nehodlal. A přesto byl tu, připravoval se na přistání a měl ji před sebou na obrazovce, dost blízko, aby se mohl natáhnout a sevřít ji v dlani, planetu o málo větší než Země, planetu, jež ho stála nejlepších deset let jeho života, planetu, na…

Více
  • 13. 5. 2023

Vstal za úsvitu a sešel na patio, aby se poprvé podíval na jediné město, které dosud neviděl, Alexandrii. Letošní pětici tvořila města Čchang-­an, Ásgard, New Chicago, Timbuktu a Alexandrie, tedy obvyklá směs staletí, kultur, skutečností. Když spolu s Gioiou minulé noci po dlouhém letu dorazili z Ásgardu, ležícího na dalekém severu, byla už tma, a tak šli přímo do postele. Teď, v něžném broskvovém úsvitu, mu štíhlé věže a hradby Ásgardu připadaly…

Více
  • 13. 5. 2023

 Detektor v rohu Mahlerovy kanceláře červeně zablikal. Mahler na to unaveným pohybem ruky upozornil smutně se tvářícího časoskokana, který před ním zkroušeně seděl za stolem a vypadal ve svém neohrabaném skafandru uskřípnutě a nejistě. / „Vidíte,“ pravil Mahler a poklepal na desku stolu. „Právě chytili dalšího. Jsme soustavně zaplavováni lidmi, jako jste vy. Až vás dopravíme na Měsíc, uvidíte sám, kolik jich tam už je. Jenom já sám jsem ji…

Více
  • 13. 5. 2023

V těch letech jsme vyvolávali různé slavné postavy z minulosti, abychom se podívali, co byly zač. To bylo uprostřed dvanáctých let, asi tak od roku 12 400 do roku 12 450. Povolali jsme Caesara a Antonia a samozřejmě také Kleopatru. Pozvali jsme Freuda, Marxe a Lenina k jednomu stolu, aby si mohli popovídat. Zhmotnili jsme Winstona Churchilla, který nás zklamal (příliš pil a šišlal), a Napoleona, který byl velkolepý. / Desetitisíciletí naší historie …

Více
  • 13. 5. 2023

McCulloch zde úplně ztratil i ten nepatrný smysl pro čas, který mu ještě zbýval. Napnout, udeřit, kupředu, napnout, udeřit, kupředu, to bylo vše, nekonečné opakování. Z hlubin se sem tam vznesla bublina chladné vody, jako těžkopádná řeka, zázrakem se vznášející nahoru a v tom prapodivném proudění tryskala fontána živin, malinkých, průhledných, zmítajících se stvořeníček a ještě menších skvrnek nějaké hmoty, která musela být jedlá, protože raci, a…

Více
  • 13. 5. 2023

  I.   Bří Arnoldové (zal. 1905) pravil, Všemu je konec; /   II.   Veškeré Záclony, Koberce, Ložní soupravy, Dámské prádlo, Hračky, Modelové klobouky, Galanterie, Kovomal, Instalační materiál; /   III.   Veškeré stěny, podlahy, stropy, výtahy, pohyblivá schodiště; /   IV.   Všechno musí pryč. / Z Knihy Nom, Nouzové východy, kap. 3, verš I – IV /   /   / Později, když se zaznamenávaly další kapitoly Knihy Nom, říkalo s…

Více
  • 13. 5. 2023

  VII.   I řekla Grimma, Máme dvojí volbu. /   VIII.   Můžeme utéct, nebo se můžeme schovat. /   IX.   I řekli, Co sobě zvolíme? /   X.   Pravila, Budeme bojovat. / Z Knihy Nom, Kamenolomy, kap. 3, Verš VII – X /   /   / Nebyla to zrovna chumelenice, jenom jedna taková sněhová přeháňka, jaké přicházejí začátkem zimy, aby daly jasně najevo, že zima je tu. Tohle říkala bábi Morkie. / Rada ji stejně nijak zvlášť nezajímala.…

Více
  • 13. 5. 2023

Ten byl domovem několika tisícovek nomů – jak si říkali – kteří dávno předtím opustili život v otevřené krajině a usadili se pod lidskými podlahami. / Ne že by měli s lidmi něco společného. Lidé byli velcí, pomalí a hloupí. / Nomové žijí rychle. Pro ně je deset let jako století. Ježto v Obchoďáku žili víc než osmdesát let, dávno zapomněli, že existují věci jako Slunce a Déšť a Vítr. Vše, co existovalo, byl Obchoďák – stvořený legendárním bří Arnoldové …

Více
  • 13. 5. 2023

(???) / Podle vzhledu byl neobyčejně starý, s tváří svraštělou jako vysušené jablko. Dlouhý šedý plnovous měl pečlivě vytvarovaný. V jeho očích nebylo vidět ani bělmo, ani žádný výraz. A už v žádném případě nebyl překvapený. / Že by jeden z budovatelů plochy? Zatímco Kin pozorovala, jak s ním Stříbřena hovoří, při čemž oba seděli se zkříženýma nohama ve stínu stromů, Kin rychle přemýšlela, kombinovala a odvozovala. Jeho oblečení nebylo nic jiného než o…

Více
  • 13. 5. 2023

Kin lay in her bunk, thinking. She thought of how attitudes to aliens got stereotyped. Kung were paranoid, blood-thirsty and superstitious. Shandi were calm, blood-thirsty and sometimes ate people. Shandi and kung thought humans were blood-thirsty, foolhardy and proud. Everyone thought Ehfts were funny, and no-one knew what Ehfts thought about anyone. / It was true that, once, four kung had boarded a grounded human ship during the bad old day…

Více
  • 13. 5. 2023

Když se na to dívám s odstupem času, všechno, co se udalo v následující rozvášněné čtvrthodině, se mi prolíná a mizí jako obrazce v rozvířeném kaleidoskopu. Ale přece si vzpomínám na určité výřezy, na fotografické momentky, které jsou zdánlivě bez vzájemné souvislosti: Vidím vlny pohrdání a nenávisti, které mě hrozily zaplavit ze všech stran, vidím v lóži nad sebou ztrhaný obličej presidenta, který něco marně křičí do kabiny zvukového technika, v…

Více
  • 13. 5. 2023

Timothy Clary nedostal ke svým devátým narozeninám žádný dort. Strávil je celé v čekárně terminálu TWA na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku, kde chvílemi spal a chvílemi plakal vyčerpáním či strachem. Jediné, co měl k jídlu, bylo okoralé dánské pečivo z jídelního vozíku. Nebylo ho však mnoho a on se strašně styděl, protože si pomočil kalhoty. Třikrát. Dostat se k toaletám přes na zemi poskládaná těla uprchlíků bylo téměř nemožné. V prostoru …

Více
  • 13. 5. 2023

Právě jsem poslal sekretářku pro pohárek kávy, a ona mi přinesla coca-colu s citrónovým džusem. / Vlastně jí ani nemohu nic vytýkat. Komu na světě se ostatně dá co vytýkat, kromě mne samého? Hazel je u mě zaměstnána patnáct let a bývala to výborná sekretářka, perfektní písařka, betonová pevnost proti lidem, které jsem nechtěl přijmout, a královna mezi ženami, když šlo o to dovědět se na dámské toaletě nějaké ty klepy. Teď to má ovšem většinu času v …

Více
  • 13. 5. 2023