Kapitola jedenáctá
ZNOVU NA SVOBODĚ
Ráno Neználka probudil hrozitánský rámus.
“Vstávat! Svlékat se! Nástup!“ řval čísi protivný, huhňavý hlas.
Neználek otevřel oči, trošku se probral, rozhlédl se a poznal policajta Riggla. Stál ve dveřích, v ruce držel malý přístroj, křičel přímo do aparátu a ten zesiloval jeho hlas do takové síly, až to nahánělo hrůzu. Juks si všiml, že Neználek je už vzhůru, a křikl:
“Vstávej honem! A svlékej se!“
“Proč?“ zíval Neználek.
“Neptej se, uvidíš. Ale koukej sebou hodit, nebo zmokneš na kůži.“
Neřekl už ani slovo, rychle se svlékl, nechal šaty na pryčně a hup dolů. Neználek po něm. To už viděl, že všichni človíčkové stojí nahatí mezi palandami.
“V dvojstup nastoupit! Rrrruce k tělu!“ řval Riggel dál.
Přesvědčil se, že jsou palandy prázdné, a smáčkl jedno z tlačítek na chodbě u dveří. Všechny palandy i s pryčnami se okamžitě začaly propadat do čtverhranných otvorů, které se otevřely v podlaze. Za necelou minutu byla místnost prázdná - jen svlečení malíčkové tam zůstali. Otvory v podlaze se zase neprodyšně uzavřely, Riggel zamkl dveře a smáčkl další tlačítko. Z kulatých otvorů ve stěnách v tu ránu vychrstla voda. Malíčkové se rozprchli na všechny strany, ale voda je doháněla, podrážela jim nohy, a sotva někdo stačil vyskočit, hned se zas dostal do vodního proudu a znova se válel po zemi. Jak tak běhali sem a tam a padali, třeli se celým tělem o podlahu a o stěny, vráželi do sebe a otírali se volky nevolky jeden o druhého, až byli nakonec vydrhnutí jedna radost.
Správa věznice zařídila tohle mytí přímo v base, jednak aby ušetřila za stavbu zvláštní umývárny, jednak aby nemusela vodit vězně do lázní. I to by bylo totiž stálo peníze - a navíc by při tom mohl snadno někdo uprchnout.
Zatímco malíčci prodělávali vodní proceduru, jejich šaty i pryčny putovaly k dezinfekci: vykuřovaly se speciálními jedovatými plyny, které hubily štěnice, blechy a ostatní škodlivý hmyz. Ani to nedělala policie proto, že by se kdovíjak starala o blaho vězňů. Policajtům bylo dočista jedno, jestli blechy vězně koušou, nebo ne, důvod téhle péče byl docela jednoduchý: kdyby se totiž blechy nebo štěnice v base rozmnožily, rozlezly by se po celém policejním komisařství a začaly by kousat taky policajty - a to už by jim tak jedno nebylo. Po koupeli se otvory v podlaze znovu otevřely a palandy s vydezinfikovanými šaty vyjely zase z podzemí do místnosti. Malíčkové roztřesení zimou se rychle oblékali. Ještě nebyli hotovi a dveře se rozletěly podruhé.
“Nástup!“ zařval Riggel.
Malíčkové se rychle postavili do řady.
“Koho budu číst, krok vpřed!“ přikázal a začal vyvolávat podle seznamu:
“Kozlík, Bosák, Antikvář, Komár, Brumajzl, Virtuóz, Ámen, Flitr, Bolid, Neználek...“
Každý vyvolaný okamžitě vystoupil o krok vpřed. Neználek taky. Vtom ho někdo zezadu chytil za rameno. Otočil se a viděl, že mu Juks podává klobouk.
“Vem si ho,“ zašeptal, „naschvál jsem ho schoval před Pleškou. Kdo ví, jestli se sem ještě vrátíš. A v klobouku je dopis,“ dodal a položil si prst na ústa, jako že má Neználek držet jazyk za zuby.
Riggel odvedl vybrané malíčky přes chodbu a zavřel je do malé místnůstky.
“Sedět - a žádné řřřeči!“ zařval na ně.
Maličká místnost byla úplně prázdná, jen čtyři holé stěny bez oken a s dvěma dveřmi proti sobě jako v přetlakové komoře.
“To je dobré!“ zavrčel Kozlík a rozhlížel se. „Řekne: Sedět!, ale na čem?“
“A proč nás sem vůbec přivedli?“ zeptal se Neználek.
“Nejspíš k soudu,“ odpověděl Komár, který zřejmě věděl nejlíp ze všech, jak to na policejním komisařství chodí.
“K soudu? Proč?“ divil se Neználek.
Komár nestačil odpovědět, dveře v protější stěně se otevřely, do místnosti nakoukl Riggel a zařval:
“Komár! Fit! Fit!“
Komár si to nenechal dvakrát opakovat a zmizel za dveřmi. Za chvilku se otevřely znovu a Riggel houkl:
“Brumajzl! Fit! Fit!“ A pak to šlo dál:
“Ámen! Fit! Fit!“
“Flitr! Fit! Fit!“
“Bolid! Fit! Fit!“
Za krátkou chvíli zůstali v místnosti jen Neználek a Kozlík. Soudce zřejmě so…