III.
Úplně ze všeho nejdřív bylo potřeba dvakrát zkontrolovat vybavení, zajít na úřad obnovit smlouvu a dohodnout se se Sub Vastrou. Pak přišel na řadu doktor. Játra mi dala na nějaký čas docela pokoj, ale to jsem celou dobu nesměl vypít ani kapku alkoholu.
Trvalo mi asi hodinu, než jsem se přesvědčil, že všechno, co potřebujeme na cestu, je na svém místě, včetně těch náhradních dílů, které bych klidně i mohl postrádat. Ordinace byla při cestě na odbory, takže nejdřív jsem se zastavil tam. Netrvalo to dlouho a nedopadlo to nejhůř. Líp, než jsem čekal. Dr. Morius pečlivě prostudoval výstupy z přístrojů. Jeho pečlivost mě přišla na sto padesát dolarů. Dal mi jistou naději, že bych mohl bez jeho ordinace ty tři týdny přežít za předpokladu, že si s sebou vezmu všechno, co mi předepíše a nebudu porušovat jeho dietetická nařízení víc, než obvykle.
"A co až se vrátím?" zeptal jsem se.
"Stále totéž, Audee," řekl vesele. "Totální vysazení je pravděpodobné, no, tak do tří měsíců."
Lusknul prsty. "Zaslechl jsem, že by tu pro vás bylo něco živého. Chcete si dát záznam na transplantaci?"
"O co by se jednalo?" zeptal jsem se.
"Suma je stejně pořád stejná," řekl mi pobaveně. "Dvě stě tisíc, plus nemocniční ošetřování, anesteziolog, předoperační pohovor s psychiatrem, léky... rozpočet jste už dostal."
Dostal. Věděl jsem, že to, co dostanu od Cochenoura a k tomu moje úspory a malá hypotéka na modul bude tak akorát. Až bude po všem, budu sice na mizině, ale naživu.
"Od zítřka za tři týdny se do toho dáme," řekl jsem. Když jsem odcházel, vypadal poměrně spokojeně - asi jako barmský majitel rýžových polí, když sleduje sklizeň své úrody. Drahý tatínek - proč mě raději neposlal studovat medicínu, místo takového vzdělání?
* * *
Mohlo by být docela příjemné, kdyby Heechee byli stejně vysocí jako lidé a ne skoro poloviční. V bočních tunelech, jako ten, který vedl ke kanceláří Pobočky 88, jsem musel jít celou cestu v předklonu.
Šéfův zástupce už na mě čekal. Bylo to jedno z těch mála slušných zaměstnání, která nejsou závislá na turistickém ruchu, alespoň ne přímo.
"Volal mi Subhaš Vastra," řekl. "Říkal, že jste se dohodli na třiceti procentech a kromě toho jste zapomněl zaplatit jeho třetí ženě účet v baru."
"Obojí souhlasí."
"A taky něco dlužíte mě, Audee. Tři stovky za faxovou kopii reference na toho vašeho holoubka. A stovku za otevření vaší smlouvy s Vastrou. A pokud budete chtít průvodcovské osvědčení, bude to stát šestnáct set."
Podal jsem mu svou kreditní kartu a on tu sumu převedl z mého účtu na účet Pobočky. Potom jsem podepsal připravenou smlouvu a dal na ni kolek. Vastrův třiceti procentní podíl se naštěstí nepočítal z celého miliónu, ale z mého čistého zisku a navíc ještě mohl na likvidačním účtu vydělat přinejmenším tolik co já, protože já jsem musel hradit všechny vedlejší náklady za výstroj a půjčky. Prostředníci dokážou člověka podržet, dokud zákazníka nezkásne, ale potom chtějí, aby zaplatil. Vědí, jak dlouho může trvat, než se bude kasírovat znovu.
"Díky, Audee," řekl náměstek a poklepal na podepsanou smlouvu. "Můžu pro vás udělat ještě něco?"
"Při vašich cenách ne," odpověděl jsem.
"Přeháníte. Boyce Cochenour a Dorotha Keeferová, Země Ohio, na palubě Jurije Gagarina, registrace Oděsa, pronájem. Další cestující nejsou. Bez dalších cestujících," zopakoval a citoval při tom souhrnnou zprávu, kterou mi poslal. "Copak, copak? Bude z vás bohatý člověk, Audee, pokud toho holoubka správně oškubete."
"To snad ani není potřeba," řekl jsem mu. "Mně stačí, když zůstanu naživu."
Ale nebyla to tak docela pravda. Ve skutečnosti jsem ve skrytu duše doufal - ne dost na to, aby to stálo za řeč, a vlastně jsem se nikdy nikomu ani slovem nezmínil - že bych se z toho mohl třeba dostat o maličko líp, než jenom zůstat naživu.
Ale byl v tom háček.
Víte, na základě běžných průvodcovských smluv a podmínek k pronajímání modulu člověk dostane svoje peníze a tím to končí. Když vezmete na výpravu do nových tunelů takového člena jako…