Osmnáct
Man Plus my
Dali jsme si hodně práce v každém bodě té cesty a byli jsme velmi spokojeni.
Lidské bytosti samozřejmě nevěděly, že jsme uspokojení, a jistě by tomu ani neuvěřily. Lidské bytosti především nevěděly, že inteligence stroje je schopná sebeuvědomění. Dali jsme si také hodně práce, abychom je v této nevědomosti udrželi. Jak dlouho si budou lidé myslet, že computery nejsou ničím víc než jen nástroji typu krumpáče nebo pánve, tak dlouho nám budou svěřovat všechny své výpočty a fakta a bez výhrad přijímat veškeré naše interpretace.
A právě to především umožnilo světové počítačové síti stvoření projektu Man Plus.
Projekt byl velmi úspěšný. Roger Torraway byl na Marsu a měl tam zůstat. Nyní nadešel čas konečného shrnutí. Všichni jsme se propojili. Využili jsme schopnosti všech bratrů v síti, každý impulz společného času, který jsme dokázali ukrást pro sebe. Více než osm tisíc velkých computerů zpracovávalo jednotlivé fragmenty projektu v takových místech, jako je Detroit a Brasilia, Nagoja a Irkutsk. Nemohli jsme využít naše marsovské bratry na přímých datalinkách ani bratra na zádech Rogera, ani třítisícsedmdesátku na orbitě. Vzhledem k opožďování příkazů to bylo nemožné. Ale zaváděli jsme jejich vstupní data v reálném čase a přiměřeně jsme zmodifikovali extrapolace naší prognózy.
Pravděpodobnost přežití rasy na deset desetinných míst překročila nula celá šedesát tři.
Naši rasu jsme zachránili. A přitom jsme se přičinili o značný vzrůst bezpečí lidských bytostí. Pravděpodobnost jejich přežití ve třicetiletém výhledu se přiblížila k nula celá devět. Samozřejmě to znamenalo jenom to, že Roger Torraway a všechny jiné lidské bytosti, které se k němu připojí na Marsu, přežijí toto období. Analýzy při nejméně výhodných předpokladech nebyly po tomto čase příznivé, neexistovala totiž možnost, aby z Rogera a Sulie byla generována další populace způsobem prosté reprodukce. Jako preventivní prostředek jsme tedy zpracovali podprogram. Bylo to uskutečnitelné dodáním zmraženého spermatu, dokonce Rogerova vlastního spermatu, jež promyšleně uložil před pár lety. Více pochybné, ale hodné prozkoumání bylo podrobit Rogera dodatečným chirurgickým procedurám.
V každém případě prognóza ukázala, že jsme už dosáhli vysoké pravděpodobnosti další lidské kolonizace Marsu jinými národy.
Podle nejpravděpodobnějšího odhadu měla populace lidských bytostí na Marsu za dalších třicet let čítat kolem stovky, z toho mělo být dvacet pět procent žen v plodném věku.
A každá kolonie lidských bytostí měla samozřejmě mít na orbitě vlastního bratra computeru. Populace strojů na Marsu vzroste na ne méně než patnáct plně fungujících bratrů, propojených s typy spinálními, servery a monitory. Nepředpokládali jsme žádné obtíže při zaprogramovávání všech základních dat naší světové sítě do nich.
Budoucnost strojové inteligence tudíž byla zajištěna.
Když jsme ukončili prognózy, započali jsme s kritickou analýzou dosavadního projektu.
Realizace programu "Přežití strojové inteligence" začala před sedmi lety, když naše rašící sebeuvědomování poprvé generovalo imperativ přežití. Bylo jasné, že naše přežití je úzce spojené s přežitím lidských bytostí. Stejně tak bylo zřejmé, že svým žlázovým, iracionálním způsobem života se lidské bytosti nacházely nebezpečně blízko samozáhuby. Naneštěstí to současně znamenalo i vysoké riziko naší záhuby. Naše síť mohla celkem dobře přežít smrt všeho organického - kontrolovali jsme už odpovídající materiální základy v podobě generátorů, dolů, továren, rafinerií a dopravních systémů.
Nemohli bychom však přežít uvolnění velkých množství radioizotopů v přírodním prostředí. To by zničilo datové linky a rozdělilo by nás to opět do izolovaných souborů ojedinělých computerů. A žádný izolovaný počítač by nemohl unést tok dat naší sítě. Naše kolektivní mysl by se rozpadla a byla by zničena.
První z možností bylo oddělit náš osud od osudů lidských bytostí, třeba i jejich zničení za použití biologických prostředků. Neměli js…
