Čtyři
Skupina kandidátů na funebráky
Plukovník letectva Spojených států ve výslužbě ing. mgr. dr.(honoris causa) Roger Torraway.
Probudil se toho rána ve chvíli, kdy noční směna končila zkušební zahájení provozu kyborgových fotoreceptorů. Když je kyborg naposled používal, zachytily monitory neidentifikovatelný pokles napětí, ale laboratorní zkouška nic neukázala a nic nebylo zjištěno, ani když byly rozebrány. Potvrdilo se, že se dají použít.
Roger spal špatně. Byla to strašlivá odpovědnost být andělem strážným poslední zoufalé naděje lidstva na svobodu a slušnost.
Když se probouzel, myslel právě na to: Roger Torraway nějakou svou částečkou, která se mu ve snách zjevovala nejčastěji, nedorostl z věku devíti let. V té částečce bral všechno, co řekl prezident, za dobrou minci, ačkoliv Roger, často v roli diplomata, známý v tuctu hlavních měst světa, ve své sebevědomé mysli doopravdy nevěřil, že ten Svobodný svět existuje.
Oblékal se zaměstnaný přemýšlením o dvou stranách mince.
Předpokládejme, že Dash hraje poctivě a zábor Marsu znamená záchranu lidstva, uvažoval. Co druhá strana mince? Zamyslel se nad Willym Hartnettem - dobře vyhlížel (přinejmenším do té chvíle, než si ho vzali do parády protetici). Manuálně šikovný. Ale také trochu lehkomyslný, když se na něj dobře podíváte. Jako kdyby o sobotní noci v klubu příliš mnoho pil. Raději ho nenechávat na večírku v kuchyni s cizí manželkou.
Nebyl hrdina podle žádného měřítka, na které si Roger mohl vzpomenout. Kým ale je? V duchu procházel seznam kandidátů na kyborga. Číslo jedna, Vic Freibart - v současné době je na oficiální cestě s viceprezidentem a dočasně odsunut z pořadníku. Číslo dvě, Carl Mazzini, má lékařskou propustku, než se mu zahojí noha, kterou si zlomil na Mount Snow. Číslo tři: on sám.
V žádném z nich nebyla kvalita Valley Forge.(* Zimní ležení jedenáctitisícové Washingtonovy armády, která v tragických podmínkách, bez teplého oblečení, bot a zaopatření tábořila v okolí tohoto místa po porážce v předchozí bitvě od 19 prosince 1777 do 19 června 1778. Choroby, zima a hlad zkosily 3000 vojáků, mnoho jich sotva přežilo.V tomto těžkém postavení oddíly cvičily a armáda se reorganizovala. Její vojáci prokázali velikou sílu ducha a hned v první bitvě o Filadelfii si odnesli vítězství.*) Udělal si snídani, aniž by vzbudil Dorrie, vyvezl auto z garáže a nechal je běžet na neutrál u chodníku, zatímco šel posbírat ranní noviny, hodil je do garáže, a zamkl dveře. Zastavil ho jeho soused, který se ubíral na parkoviště. "Viděl jste ranní zprávy? Včera večer byl ve městě Dash. Nějaká konference na vysoké úrovni."
"Ne," řekl Roger mechanicky, "ráno jsem si televizi nepouštěl."
Ale Dashe jsem viděl na vlastní oči, pomyslel si, a mohl bych ti vzít vítr z plachet. Dráždilo ho, že to nemohl říci. Služební tajemství bylo strašlivou zátěží. Byl si jistý tím, že jeho poslední nepříjemnost s Dorrie, napůl pocházela ze skutečnosti, že při ranních ženských sedáncích a kávových dýcháncích se mohla o svém muži zmínit jenom jako o bývalém aktivním astronautovi, který je nyní státním úředníkem.
Musela bagatelizovat dokonce i jeho cesty do ciziny: "je pryč z města", "na obchodní cestě", cokoliv kromě výroku "Můj muž má tento týden jednání se šéfem Botswanských leteckých sil". Zpočátku vzdorovala. Vzdorovala i nadále a přinejmenším si Rogerovi dost často stěžovala. Ale pokud věděl, služební tajemství neporušila. A dozvěděl by se to, protože nejméně o třech manželkách se vědělo, že donášejí bezpečnostnímu důstojníkovi institutu.
Když Roger nastoupil do auta, uvědomil si, že nepolíbil Dorrie na rozloučenou.
Řekl si, že na tom nezáleží. Nevzbudila by se, proto by o tom ani nevěděla, a pokud by se nějakou náhodou vzbudila, stěžovala by si na to, že ji budí. Přesto však od tohoto rituálu nerad ustupoval. Zatímco o tom přemýšlel, automaticky uvedl auto do pohybu a vyťukal svůj kód k cestě do institutu, a když se auto dalo do pohybu, povzdechl si, zapnul televizor a celou cestu do prác…
