56. KAPITOLA
Roztavení
Ian na nás tři shlížel s takovou zuřivostí, až se Sunny roztřásla hrůzou. Bylo to zvláštní – jako by si Ian s Kylem prohodili obličeje, tedy, až na to, že ten Ianův byl pořád dokonalý, bez rozdrceného nosu. Krásný dokonce i ve hněvu.
„Iane?“ vyhrkl Kyle nechápavě. „V čem vidíš problém?“
Ian zlověstně procedil přes zaťaté zuby: „Ve Wandě!“ Natáhl ke mně ruku. Bylo znát, že jen s největším přemáháním ji nezatne v pěst a nechává dlaň otevřenou.
A-jé, pomyslela si Mel.
Zahltila mě zoufalá bolest. Původně jsem se chtěla loučení s Ianem vyhnout, ale teď už to nebude možné. Samozřejmě že se s ním rozloučím. Bylo by to hotový zločin, kdybych vyklouzla do noci jako zloděj a nechala na Melanii, ať mu sama vyřídí moje pozdravy.
Iana přestalo čekání na odpověď bavit. Drapl mě za paži a jediným trhnutím mě vytáhl do stoje. Současně se mnou se nadzvedla i Sunny, která se mě pořád ještě držela jak klíště, ale Ian mnou zalomcoval, až odpadla.
„Co je to s tebou?“ vybuchl Kyle.
Ian tvrdě kopl Kylea přímo do obličeje.
„Iane!“ rozkřikla jsem se naštvaně.
Sunny se vrhla před Kylea, který se držel za nos a pokoušel se vstát, aby ho zaštítila vlastním drobným tělem. Tím ho však zbavila rovnováhy, tak se svalil se zasténáním zpátky na podlahu.
„Pojď se mnou!“ zavrčel Ian a vlekl mě od nich; neráčil se jedinkrát ohlédnout.
„Iane…“
Hrubě se mnou škubl, takže jsem se nevzmohla na slovo. Vlastně mi to nevadilo. Neměla jsem potuchy, co říct.
Vylekané tváře ostatních mě rychle míjely jako rozmazané skvrny. Bála jsem se, že výjev rozruší bezejmennou ženu, protože nebyla zvyklá na hněv a násilí.
A pak jsme se prudce zastavili. Východ z jeskyně blokoval Jared.
„Ty ses vážně zbláznil, Iane?“ zařval rozzuřeně i šokovaně zároveň. „Co to s ní provádíš?“
„Věděl jsi o tom?“ řval na něho na oplátku Ian. Postrčil mě před Jareda a zalomcoval se mnou. Za námi se ozývalo tiché naříkání. Takže je přece jenom vyděsil.
„Nech toho, ublížíš jí!“
„Tak víš, co má v plánu?“ ryčel Ian.
Jared hleděl na Iana s nehybným, uzavřeným výrazem. Neodpověděl.
Ovšem Ianovi to stačilo.
Pěstí praštil Jareda tak bleskově, že jsem tu ránu ani nepostřehla – pouze jsem ucítila, jak pozpátku klopýtl do tmavé chodby.
„Iane, nech toho!“ zaprosila jsem.
„Nech toho ty!“ odsekl zuřivě.
Hrubě mě vtáhl do tunelu a vlekl mě směrem na sever. Musela jsem skoro klusat, abych stačila jeho dlouhým krokům.
„Héj, Iane!“ hulákal za námi Jared.
„Copak jí chci ublížit?“ houkl Ian přes rameno, ani nezpomalil. „No tak, chci? Ty pokrytecká svině!“
A pak už za námi bylo jenom ticho a tma. Škobrtala jsem v temnotě a snažila se držet stejné tempo jako on.
Po chvíli mi od jeho sevření začalo v paži tepat bolestí, protože mě nad loktem drtil prsty tak pevně, až mi do ruky neproudila krev.
Navíc ještě zrychlil a já pouze zmučeně lapla po dechu, skoro jsem zasténala.
Ten zvuk stačil k tomu, aby se Ian s klopýtnutím zastavil. Ve tmě jsem slyšela jeho chraptivé oddechování.
„Iane, Iane, já…“ dusila jsem se, neschopná dokončit větu. Když jsem si představila jeho rozzuřený obličej, najednou jsem nevěděla, co říct.
Prudce mě za ramena zvedl do výšky, přitiskl si mě k sobě a se mnou v náručí se opět rozběhl. Tentokrát mě však nesvíral tak drsně a vztekle jako předtím; držel mě jako dítě.
Prořítil se skrz hlavní sál a všechny ty udivené či dokonce podezřívavé pohledy nechal bez povšimnutí. V jeskyních se teď odehrávalo tolik neznámého a zneklidňujícího! Lidé, které jsme potkali – Violetta, Geoffrey, Andy, Paige, Aaron, Brandt a další, které jsem v tom trysku ani nepoznala – byli nervózní. Logicky je rozrušilo ještě víc, když kolem nich proletěl Ian s obličejem staženým zuřivostí a se mnou v náruči.
Zůstali daleko za námi, ale Ian se nezastavil dřív, dokud jsme se nedostali ke dveřím vedoucím do jeho a Kyleovy ložnice. Rozkopl je, až s plechovým zařinčením dopadly na kamennou podlahu, a hodil mě na matraci.
Stál nade mnou, hrudník se mu vzdouval vypětím a vztekem. …
