37. KAPITOLA
Spor
Vítězství každého zápasu se dalo snadno uhodnout. Když Jared a Kyle hráli spolu, vždy vyhráli. Když Jared hrál s Ianem, vyhrál zase tento tým. Zdálo by se, že Jared je neporazitelný, dokud jsem neviděla, jak spolu hrají oba bratři.
Ian se v jednom týmu s Kylem necítil dvakrát ve své kůži, aspoň zpočátku, ale po pár minutách hry už spolu tvořili dokonale seřízený stroj – znali se dost dobře a trénovali spolu tak dlouho, že se uměli sehrát beze slova. I když Jared na svou stranu přetáhl výborné hráče, stejně Kyle s Ianem vždycky vyhráli.
Nakonec Jeb fotbalový turnaj odpískal, sebral míč a strčil si ho do podpaží. „Vítěz je, myslím, jasný. Ale i když bych nerad vypadal, že nemám smysl pro legraci, práce čeká… a upřímně řečeno, jsem už ulítaný až běda.“
Ozvalo se sice pár chabých protestů, ale převládal smích. Nikomu nevadilo, že zábava končí. Podle toho, jak si hráči posedali na podlahu a s hlavou mezi koleny ztěžka lapali po dechu, nebyl vyřízený pouze Jeb.
Lidé se postupně v dvojicích a trojicích trousili ven z jeskyně. Přitiskla jsem se ke skalní stěně, abych u východu nepřekážela. Bez průduchů ve stropě téhle černé díry se dal jen těžko odhadnout čas, ale doba oběda už jistě minula. Mezi procházejícími lidmi jsem sledovala Kylea a Iana.
Po odpískání zápasu Kyle zvedl ruku, aby si s bratrem vítězoslavně pleskl dlaní o dlaň, ale Ian se jen obrátil a zamířil pryč. Kyle popadl bratra za rameno a prudce ho otočil obličejem k sobě, ale Ian jeho ruku odrazil. Kyle zaťal pěst a zamířil ji Ianovi přímo na žaludek. Ian však snadno uhnul; v jejich pošťuchování nebyla žádná přesvědčivost. Kyle bratrovi pocuchal vlasy, zřejmě právem staršího sourozence, Ian ho pleskl přes zápěstí a náhle se pousmál.
„Super výkon, brácho!“ zaslechla jsem Kylea. „Pořád ti to kope.“
„Jsi hrozný idiot, Kyle,“ odpověděl Ian.
„To víš, ty jsi pobral všechen rozum, já zase krásu, takže to je fér.“
Kyle předvedl další výpad pěstí na bratrův žaludek, ale Ian mu tentokrát ruku zachytil a zkroutil mu ji za záda. Teď už se smál na celé kolo a Kyle se k němu po pár nadávkách připojil.
Všechno mi to připadalo na hraně násilí; pohled na oba bratry mě stresoval, ale současně jsme si vybavila jednu z Melaniiných vzpomínek: po trávě se válejí tři štěňata a zuřivě si chňapají navzájem po krku, cení zuby a vrčí, jako by toužili sourozence zadávit.
Ano, jenom si hrají, potvrdila Melanie. Bratrská pouta jsou hluboká.
Takže tohle je v pořádku. A pokud mě Kyle skutečně nezabije, bude to mezi nimi dobré už napořád.
Pokud, zopakovala Melanie zlověstně.
„Máš hlad?“
Vzhlédla jsem a srdce se mi na jeden skoro bolestivý okamžik zastavilo v hrudi. Jared podle všeho stále nepřestal věřit.
Zavrtěla jsem hlavou. Tím jsem získala okamžik nutný k tomu, abych se vzpamatovala a dokázala odpovědět: „Nevím proč, když jsem celý dnešek jenom proseděla, ale jsem hrozně unavená.“
Natáhl ke mně ruku.
Ovládej se, varovala mě Melanie. Je jenom zdvořilý.
Myslíš, že to snad nevím?
Snažila jsem se zakrýt, jak se mi třesou ruce. Opatrně mě vytáhl do stoje; balancovala jsem na zdravé noze a náhle nevěděla, co dál. A stejně zmatený byl i Jared. Držel mě sice za ruku, ale stáli jsme dva kroky od sebe. Uvědomila jsem si, že až budu hopkat skrz jeskyně, budu vypadat k popukání, a zalil mě horký ruměnec. Sevřela jsem mu prsty, i když mě vlastně nepodpíral.
„Kam?“
„No…“ Svraštila jsem čelo. „Vlastně nevím. Nezůstala u skladiště ta rohož?“
Zamračil se. Ta představa se mu nelíbila o nic víc než mně.
Náhle mě v podpaží popadly silné ruce a podepřely mě.
„Odnesu ji všude, kam bude potřebovat,“ prohlásil Ian.
Jared se zatvářil ostražitě, zřejmě nechtěl, abych uhodla, co se mu honí hlavou. Pohlédl Ianovi do tváře.
„Zrovna jsme probírali, kde to bude pro ni nejlepší. Je unavená. Možná že nemocnice…“
Zavrtěla jsem hlavou současně s Ianem. Po těch příšerných dnech, které jsem tam prožila, jsem se nemocniční jeskyni toužila na hony vyhnout. Walterova prázdná postel…
…
