II
Ráno 15. června probudil Burckhardta jeho vlastní výkřik.
Byl to nejživější sen, jaký se mu v životě zdál. Ještě slyšel výbuch, dosud cítil tlakovou vlnu, která jím mrštila o stěnu. To, že sedí rovně jako svíčka v posteli a v nezdemolované místnosti, mu připadalo jako nesmysl.
Po schodech vyběhla jeho žena. »Drahouši!« děsila se. »Co se děje?«
»Nic,« zamumlal, »špatný sen.«
S rukou na srdci si oddychla a rozzlobeně spustila: »Tys mě tak vystrašil —«
Hluk zvenčí ji přerušil. Mohutné kvílení sirén a dunění zvonů přišlo jako šok.
Burckhardtovi na sebe pohlédli a srdce se jim znovu rozbušila. Pak se plni strachu vrhli k oknu.
Na ulici neduněly požární vozy, ale pouze malá dodávka, krokem projíždějící kolem. Jako koruna na ní sedělo paroží řvoucích ampliónů. Ječivý zvuk sirén se stále narůstající intenzitou a mísící se s řevem těžce namáhaných motorů a hlaholeni zvonů vycházel z nich. Byla to dokonalá nahrávka požárních stříkaček, ženoucích se k požáru století.
Burckhardt udiveně řekl: »Mary, to je protizákonné! Vidíš, co dělají? Pouštějí nahrávku z požárů! O co jim jde?«
»Třeba je to kanadský žertík,« navrhla žena.
»Žertík? Vzbudit v šest ráno celé okolí?« Zavrtěl hlavou. »Za deset minut tu bude policie,« prorokoval. »Počkej a uvidíš.«
Ale policie nepřijela — ani za deset minut, ani později. Ať už byli darebáci v autě kdokoli, měli zjevně pro svou produkci policejní povolení.
Auto zaujalo pozici mezi domy. Několik minut tiše stálo. Potom v ampliónu zapraskalo a obří hlas zapěl:
»Mrazák Mrazík!
Mrazák Mrazík!
Kup si taky
Mrazák Mrazík!
Mrazík, Mrazík, Mrazík
Mrazík, Mrazík, Mrazík —«
Pokračovalo to donekonečna. Okna všech domů v bloku se zaplnila obličeji. Hlas nebyl jen zvučný, byl přímo ohlušující.
Aby přehlušil řev, musel Burckhardt na ženu zakřičet: »Co je to, sakra, ten mrazák Mrazík?«
»Asi nějaký typ mrazáku, drahouši,« zaječela bezmocně žena.
Hlas náhle zmlkl; oněmělá dodávka stála bez hlesu. Bylo klidné, trochu zamžené ráno. Na střechy padaly šikmé sluneční paprsky. Uvěřit, že před okamžikem vyrval někdo na celý blok název nějakého mrazáku, nebylo vůbec možné.
»Hloupý reklamní trik,« řekl s trpkostí Burckhardt. Zívl a otočil se od okna. »Snad abych se šel obléknout. Počítám, že je to konec —«
Řev ho zasáhl zezadu; bylo to skoro jako pořádná rána přes uši. Drsný, ironický hlas, pronikavější než andělské trouby, kvílel:
»Máš mrazák? Smrdí! Když to není Mrazík, smrdí! Když to není nejnovější Mrazík, smrdí! Jenom letošní typ Mrazíku je dobrý! Víš, kdo má mrazák Ajax? Teplouši si kupujou Ajaxy! Víš, kdo má mrazák Zimák? Komouši si kupujou Zimáky! Každý mrazák smrdí! Jen nejnovější mrazák Mrazík ne!«
Hlas neartikulovaně a nenávistně ječel: »Varuju vás! Ven a rovnou koupit mrazák Mrazík! Honem! Rychle pro Mrazík! Fofrem pro Mrazík! Fofrem, fofrem, fofrem, Mrazík, Mrazík, Mrazák, Mrazík, Mrazík...«
Konečně bylo ticho. Burckhardt si olízl rty. Zrovna chtěl říct ženě: »Snad bysme na ně měli zavolat policii —,« když amplióny vybuchly znovu. Zaskočily ho nepřipraveného; chtěly ho zaskočit nepřipraveného.
»Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík! Laciné mrazáky ničí tvoje potraviny. Bude ti špatně! Pobliješ se. Bude ti blbě! Umřeš. Kup si Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík! Jen si vezmi kus masa ze svého mrazáku a koukni, jak hnije a plesniví! Kup si Mrazík, Mrazík, Mrazík, Mrazík! Chceš se krmit shnilým, smradlavým žrádlem, nebo chceš být chytřejší a koupit Mrazík, Mrazík, Mrazík —«
To rozhodlo. Prsty, strefujícími se do nepravých dírek, Burckhardt konečně dokázal vytočit číslo místní policejní stanice. Bylo obsazeno. Zjevně nebyl sám, koho to napadlo. Zatímco roztřesený vytáčel, hluk venku znovu ustal. Vykoukl z okna. Auto bylo pryč.
Burckhardt si uvolnil kravatu a objednal u číšníka další Ledový flip. Kdyby jen neměli v kavárně Krystal takové horko! Bylo tu nově vymalováno — pronikavě červeně a oslnivě žlutě — a už to bylo dost šeredné. Navíc se zdálo, že tu někdo trpí f…
