18. cesta
Výprava, o které chci psát, byla jak svými důsledky, tak svými rozměry největším dílem mého života. Je mi jasné, že mým slovům málokdo uvěří. Ale i když to vypadá jako paradox, nevěřícnost čtenářů mi úkol právě usnadňuje. Nemohu totiž tvrdit, že bych byl uskutečnil svůj záměr na výbornou. Po pravdě řečeno, dopadlo to spíš špatně. A přestože jsem to nezbabral já, nýbrž jistí závistivci a ignoranti, kteří mi zkřížili plány, není mi lehčeji na duši.
Výprava, na kterou jsem se vydal, měla za úkol stvořit vesmír. Ne nějaký nový vesmír, který do té doby neexistoval, naopak - právě ten vesmír, ve kterém žijeme. Tohle prohlášení vypadá jako nesmysl, jako úplná pitomost, protože nelze přece stvořit něco, co už existuje - a dokonce tak dlouho a neodvolatelně jako kosmos! Čtenář by si ještě mohl pomyslet, že propaguji nějakou extravagantní hypotézu, ve které se tvrdí, že dosud neexistovalo nic jiného než Země a že všechny galaxie, slunce, mračna a mléčné dráhy byly jen jakási fata morgána. Ani to však není správné. Já jsem totiž skutečně stvořil všechno, absolutně Všechno - a tedy i Zemi a sluneční soustavu a metagalaxii, což by jistě byl důvod k vychloubání, nebýt toho, že ten můj výtvor má tolik nedostatků. Týkají se částečně stavebního materiálu, ale hlavně živé hmoty, především člověka. S člověkem souvisí mé největší trápení. Jistě, ti, které uvedu jménem, se mi zapletli do práce a pokazili ji, což ovšem nemá znamenat, že bych se proto cítil bez viny. Měl jsem si to všechno pečlivěji naplánovat, na různé věci dohlédnout, na různé věci vzít zřetel. Ale teď už je pozdě na jakékoli opravy a zdokonalování. Od dvacátého října minulého roku jdou všechny, úplně všechny konstrukční chyby univerza a vady lidské povahy na můj vrub. Před tímto vědomím nemohu nikam utéci.
Začalo to před třemi lety, kdy jsem se dík profesoru Tarantogovi seznámil v Bombaji s jistým fyzikem slovanského původu. Pobýval tam jako takzvaný "visiting profesor". Tento vědec jménem Samuel Skala se po více než třicet let zabýval kosmologií, tedy odvětvím astronomie, které zkoumá původ a okolnosti vzniku vesmíru.
Když se s tímto předmětem zevrubně seznámil, dospěl k matematicky exaktnímu závěru, který přivedl v úžas i jeho samého. Jak známo, dělí se všechny teorie kosmogeneze na dvě kategorie. Do první patří ty teorie, které považují vesmír za trvající věčně čili nemající počátek. Druhá obsahuje teorie, podle nichž vesmír kdysi vznikl a to explozivně, dík výbuchu praatomu. Oba tyto názory vždycky narážely na obrovské potíže. Pokud jde o prvé, má věda vzrůstající počet důkazů, že viditelný kosmos je starý několik miliard let. Vyznačuje-li se něco určitým věkem, není nic jednoduššího než zpětným počtem dojít k momentu, kdy tento věk začal od nuly. Jenže věčný kosmos takovouhle "nulu", tedy počátek, mít nemůže.
Pod nátlakem nových poznatků se proto většina vědců vyslovuje pro vesmír, který vznikl před nějakými patnácti či osmnácti miliardami let. Nejdřív existoval určitý útvar zvaný ylem, praatom nebo ještě jinak, ten explodoval a zrodila se z něho hmota s energií, hvězdná mračna, vířící galaxie, tmavé a světlé mlhoviny, plovoucí v zředěném plynu plném záření. To všechno se dá velmi přesně a pěkně vypočítat, pokud někoho nenapadne otázka: "A kde se vlastně vzal ten praatom?" Na tu otázku totiž neexistuje odpověď. Existují jen určité výmluvy, to ano, ale ty žádného poctivého astronoma nemohou uspokojit.
Než se profesor Skala pustil do kosmologie, dlouho studoval teoretickou fyziku, zejména takzvané elementární částice. Když pak soustředil svůj zájem na nový obor, začal se mu brzy rýsovat následující obraz: kosmos určitě počátek měl. Je úplně jasné, že vznikl z jednoho praatomu před 18,5 miliardy let. Současně však praatom, z něhož se vylíhl, existovat nemohl. No, kdo by ho byl taky nastrčil do té prázdnoty? Na samém začátku neexistovalo vůbec nic. Kdyby bylo něco existovalo, bylo by se to pochopitelně hned začalo rozvíjet a celý kosmos by byl vznikl mnoh…
