Fermi a mráz (Frederik Pohl)

Jeden možný závěr příběhu: Bylo již příliš pozdě, když se slunce nakonec vrátilo. Island byl posledním místem, kde přežily lidské bytosti, a i tam nakonec všichni zahynuli hladem. Nikde na Zemi nezůstalo naživu nic, co by mluvilo nebo vymýšlelo stroje nebo četlo knihy. Hrozná třetí Fermiho odpověď se ukázala nakonec jako jediná správná.

Ale existuje i jiné dokončení. V něm se slunce vrátilo včas. Snad to bylo na poslední chvíli, ale potrava ještě úplně nedošla, když denní světlo přineslo první doteky zeleně v některých částech světa a ze zmrzlého nebo uschovaného zrna začaly znovu růst rostliny. V tomto závěru Timothy žil a vyrostl. Když byl dost starý a protože se Malibert a Elda stali pravděpodobně manželi, oženil se s jednou z jejich dcer. A jeden z jejich potomků – o dvě generace nebo tucet generací později – se dožil dne, kdy se stal Fermiho paradox minulostí stejně tak nemístnou a směšnou jako strach námořníků v patnáctém století z plavby po vzdálených mořích, kdy se obávali, aby nespadli přes okraj ploché Země. V ten den nebe promluvilo a ti, kdo v něm žili, nakonec přišli na volání ze Země.

Možná toto je pravdivé ukončení příběhu a v něm si lidský rod nevybral handrkování a boj, který by vedl ke kataklyzmatu a definitivní zkáze. V této verzi lidský rod přežil a zachránil všechnu vědu a krásy života a s radostí přivítal návštěvníky z hvězd…

Ale tak se to skutečně stalo!

Alespoň v to doufáme.