román

Podél bazénu se k nám blížil sebevědomě Graff. Za sebou vlekl svůj štěbetající harém a eunuchy. Neměl jsem chuť se s ním bavit, a tak jsem se otočil zády, dokud nepřešel. Sammy hleděl nepřátelsky a zíval. / „Já se potřebuju nutně napít,“ řekl. „Už z toho šilhám. Nechcete se ke mně připojit?“ / „Možná později.“ / „Tak nashle. A nikde mne necitujte.“ / To jsem mu slíbil a Sammy odešel směrem, kde… / …

  / Prešiel som k dverám a zavolal som na chyžnú. Pribehla, pričom sa kĺzala na parketách a pod blúzkou uniformy jej poskakovali drobné prsia. Keď zazrela muža ležiaceho na dlážke, priduseným hlasom vykríkla: / – Je mŕtvy? / – Zamdlel, srdiečko. Prineste vodu a uterák. / Ani nie o tridsať sekúnd pribehla späť, pričom polovicu vody vyliala na koberec. Trochu som Blackwellovi pokropil tvár a uterákom som mu šúchal vysoké…

Skoro osm odtikávaly unavené hodinky, když mě přivítal orchestr klaxonů ranního města. Pocit, že havaruji, mi nedovolil řídit rychleji, v mé hlavě se převalovaly útržky minulé noci s velkým otazníkem, s tím největším kolem Keitha Dallinga. Elegantně mě vyprovodil na velmi prapodivné místo a stejně elegantně zmizel. Dlužím drahému Keithovi příležitost k vysvětlení. Jeho žlutý buick odpočíval na… / Do…

Projel jsem zase pod sloupy Kolosea a areálem nákladních vozů u závozních firem a skladišť dřeva. Vzduch voněl čerstvě řezaným dřevem a pálícím se dieslovým olejem. Podél vysokých drátěných plotů a podél holých zdí prodejen stavebnin postávali a opírali se snědí muži. Zabočil jsem do Pelly Street. / Činžovní čtvrť, kde Donatovi bydleli, byla skupina prkenných domků připomínajících kurníky, postavených…

  / Nechal jsem nasupeného Galloriniho sedět za volantem a přešel jsem přes ulici. Měděnkou pokrytá mosazná deska u vchodu nesla nápis: „Konkvistador“. Od ní na kousku drátu visela opršelá papírová cedule: „Byt k pronajmutí“. Stěna v síni byla obložena mosaznými schránkami na dopisy, z nichž většina nesla vizitku se jménem nájemníka: žádné z nich jsem neznal. Schránka číslo jedna byla nadepsána…

Za okny vily svítila okna jako důvtip v hlavě vznešené vdovy. Zelené spektrum trávníků a stromů houstlo v jednolitou zelenou tmu. Zaparkoval jsem pod vraty a zatáhl za staromódní táhlo zvonku visícího u bočního vchodu. / Přišla otevřít tělnatá žena v zástěře. Po její ruce zbyl na klice bílý nános mouky. „Copak se děje?“ / „Je prosím slečna Treenová doma?“ / „Myslím, že zrovna nemá čas. Koho mám… / …