16
Čas jako by začal pádit kosmickou rychlostí. Tammy konečně našla novou herečku do svého pořadu a v pátek večer mohla odletět na víkend prvního září. Sabrina ji vyzvedla na letišti. Candy a Annie teď byly celý týden v Connecticutu a tvrdily, že otec je na tom mnohem líp. Bylo těžké uvěřit, že maminka už je dva měsíce po smrti. Jako by se to stalo teprve včera.
Tammy měla s sebou jako vždycky Juanitu, která spala v její kabele. Zeptala se sester, jak se jim líbí v novém domě, a Sabrina odpověděla, že už si ho stačily zamilovat. Dům je skvělý. Jedinou starost jí dělalo, že se teď málo viděla s Chrisem. Vypadalo to, jako by nechtěl rušit její sestry, takže za ní moc často nechodil.
„Však on si zvykne,“ uklidňovala ji Tammy. „Už patří do rodiny. Asi přijede na víkend, ne?“
„Až zítra. Chtěl nám nechat tenhle večer na holčičí pokec. Chápeš už, jak to myslím? Jako by se držel zpátky, když jsme pohromadě.“
„Jenom se snaží chovat velkoryse.“
Bavily se celou cestu do Connecticutu. Dorazily tam v půl desáté večer. Ostatní seděli u bazénu a psi začali vyvádět jak pominutí, sotva ucítili Juanitu. Sestry i tatínek byli šťastní, že vidí Tammy. Zůstali vzhůru dlouho do noci a povídali si, jako by se už neviděli celá léta. Tammy byla pryč jen šest týdnů, ale připadalo jim to jako věčnost.
Ráno dorazil i Chris a prožili společně příjemný, zábavný víkend. Hráli scrabble, kostky, četli nedělníky. Ale Annie se ničeho z toho zúčastnit nemohla. Sabrina se na ni v jednom okamžiku pozorně zadívala a pak mávla na ostatní, aby odložili hry. Annie okamžitě pochopila, proč a kvůli komu s tím najednou přestali, a trvala na tom, že jí to vůbec nevadí. Ale nebyla to pravda. Sestry se snažily odlehčit napětí tím, že si dobíraly otce kvůli Leslii Thompsonové a jejímu jablkovému koláči.
„Vy jste tak bezcitné,“ namítal otec s úsměvem. „Ta chudinka má za sebou hrozný rozvod. Začala s podnikáním a ten hajzl ji o všechno připravil.“
„Jakpak to víš?“ Annie se na něj podezíravě zamračila. „Když tady byla, vůbec o tom nemluvila.“ Pokud tedy nepřišla znovu. Ale Jim jí to hned vysvětlil.
„Přišla si pro talíř, když jste s Candy byly ve městě.“
„Taje rychlá,“ komentovala to Tammy a otočila se na Sabrinu. Jejich otci ten pohled unikl. „A co ještě ses od ní dozvěděl?“
„Měla těžký život. Byla za toho chlapíka provdaná sedm let. Kvůli němu přišla o svůj podnik. Měla dítě, které jí umřelo brzy po narození, na syndrom náhlého úmrtí. Potom už s ním nechtěla zůstat a vrátila se k rodičům. Myslím, že ji to potkalo vloni. Teď už je konečně rozvedená. Možná proto je tak soucitná a přišla nás politovat, když slyšela o mamince. Jejímu děťátku bylo jen pár měsíců, sotva ho začala milovat a už o něj přišla.“ Podle toho, co jim vyprávěl, se s Leslií museli bavit hodně důvěrně.
„Jak dlouho si vyzvedávala ten talíř?“ zeptala se Sabrina.
„Vlastně mi jí bylo líto, když mi to začala vypravovat, a pozval jsem ji na oběd. Je to milá holka. Bydlí teď u rodičů, než si najde něco vlastního. Měly byste na ni být hodné.“
„Hm… možná,“ připustila Sabrina. Bylo jí Leslie líto kvůli děťátku, o které přišla, ale to nijak nezlepšilo její vzpomínky. Ale chápala, že už je to osmnáct let. Lidé se vyvíjejí. „To s tím děckem mě mrzí.“
„Rozpláče se pokaždé, když o něm začne mluvit. Myslím, že ji to ještě hodně bolí.“ Jim se tvářil rozpačitě. „Musím přiznat, že jsem se taky rozplakal, když jsme si povídali o vaší matce.“
„Tak to musel být báječně veselý oběd,“ zabručela Tammy pod fousy k Sabrině, která se po ní varovně podívala. Otec krátce po tom vešel dovnitř a Tammy poznamenala, že je úplně naivní, když roní slzy s ženskou, která si na něj dělá zálusk. Ale snad se v Leslii plete.
„Snad. Je moc mladá. A tátův styl to taky není,“ ujistila je všechny Sabrina. Věřila, že to tak bude.
„To nevíš,“ poznamenala cynicky Tammy. „V L. A. už jsem zažila věci. Holky, které šílí po chlapech v jeho věku. Je to úplně normální, zvlášť když má dotyčný peníze.“
„Jenže on ji nejspíš vnímá jako jednu…
