26
Den díkůvzdání tentokrát probíhal mnohem rušněji než obvykle. Přijeli George a Mimi, která pozvala své obvyklé kamarádky. Ze St. Louis přiletěli Tom a Audrey. Sára se starala o dítě, Jeff pekl krocana a Audrey mu pomáhala. Jedli u velikého stolu v kuchyni, zatímco William spal v košíku. Sáře to slušelo jako nikdy dřív, Jeff vypadal trochu nevyspale a všichni se shodli, že William je nejkrásnější dítě, jaké kdy viděli. Krásný, zdravý chlapec. Rodiče na něj dlouho čekali, ale přišel v pravou chvíli. Mimi za ním chodila do svého bývalého pokoje.
Sára ho sama modře vymalovala, s Jeffovou pomocí, aby nespadla ze žebříku.
V jídle dodrželi tradici jako každý rok. Mimi prohlásila, že koláče byly skvělé.
„Je nádherný, viďte?“ ujišťovala se pyšně. Chlapeček spal po celou dobu, kdy večeřeli, a neprobudil se, dokud Jeff se Sárou nešli zas nahoru. Audrey pomáhala uklidit v kuchyni. Williamovi bylo sedm týdnů. Vážil pět a půl kilogramu, zatímco když se narodil, měl něco přes čtyři. George prohlásil, že vypadá na šest měsíců. A Tom ho podpořil, jakožto zkušený dědeček.
Druhý den se o Williama staraly babička a prababička. Sára se oblékala. Jeff se snažil trochu dospat. Bude stačit, když se připraví na šestou. Sára ho málem zapomněla probudit. Museli s ním cloumat dvakrát. Otcovství ho vyčerpávalo mnohem víc, než očekával, ale bylo hezké.
Sára se ještě chystala, když jí Audrey přinesla syna, aby ho nakojila. Kvůli tomu se o půl hodinky opozdila, než přišla dolů. Všichni už čekali. Mimi držela Williama. Jeff byl oblečen do tmavě modrého obleku a vypadal odpočatě. Tom a George stáli bok po boku a všichni otočili hlavy, když Sára pomalu sestupovala po schodech v dlouhých bílých šatech. Měly sice větší velikost, než by se jí líbilo, ale i tak vypadala úžasně. Krajková róba s dlouhými rukávy a stojáčkem zdůrazňovala její postavu, hezčí než dřív, třebaže trochu plnější. Vlasy měla stočené do volného uzlu ozdobeného konvalinkami a v ruce nesla kytici stejných květů. Jeffovi vhrkly slzy do očí, když ji uviděl. Tak dlouho čekal na tuto chvíli, ale Sára za to čekání stála.
Oba plakali, když si vyměňovali sliby, a ruce se jim třásly, když si navlékali prstýnky. A právě v tom okamžiku se probudil William a rozhlédl se kolem. Zároveň totiž probíhal i jeho křest. Jak později Jeff poznamenal, uspořádali kompletní obřad. Všechno zvládli najednou.
Potom se najedli, pili šampaňské a tančili a střídali se v chování Williama. Nakonec tančil Jeff se svou manželkou v tanečním sále. Využili ho poprvé. Letos zde chtěli uspořádat velký vánoční večírek. Postupně s domem srůstali, jak oni, tak jejich životy. Sára se stala paní Parke– rovou. Mateřskou dovolenou si prodloužila na rok a nedávno zakoupili menší dům, který chtěli společně na zkoušku zrenovovat. Uvidí, jak uspějí a kolik peněz zakázka vynese. Kdyby to vyšlo, odejde z právnické firmy. Daňové zákony a poslední vůle ji už unavovaly.
Při tanci si Sára vzpomněla na Stanleyho pobídku, aby nemarnila život, aby ho žila a vychutnávala, dívala se do budoucnosti a nedělala stejné chyby jako on. Umožnil jí, aby to dokázala. S domem vstoupil do jejího života Jeff… a William… a Tom do matčina… Tolik životů se změnilo díky Stanleymu a tomuto domu.
„Děkuju ti, že jsem tak šťastný,“ zašeptal Jeff, zatímco taneční sál se všemi nádhernými zrcadly a zlatém se míhal kolem nich.
„Miluju tě,“ ujistila ho prostě. Zaslechla pláč svého dítěte, které někdo choval, zatímco jeho rodiče tančili na své svatbě.
Nakonec Lilii ovlivnila životy všech. Žena, která odtud utekla před tolika lety, po sobě zanechala legendu i dědictví. Dceru, kterou sotva znala, hodnou vnučku a pravnučku, jež její dům opět probudila k životu láskyplnou péčí. A prapravnuka, jehož cesta životem právě začala. Generace žily dál. A když Sára tančila v Jeffově náruči, cítila, jak ta záhadná postava, jíž Lilii byla, konečně došla klidu.
…
