18
Další dny svého pobytu v Paříži trávila Sára prohlídkou památek, kostelů, muzeí, jedla v bistrech, sedávala v kavárnách. Procházela se po ulicích, objevovala parky, nahlížela do zahrad a prozkoumávala starožitnictví. Dělala to, co si vždycky přála v Paříži dělat, a když se vracela domů, měla pocit, jako kdyby tam prožila měsíc.
Jednou byla s Pierrem na večeři v restauraci Tour ďArgent a potom ji vzal tančit. V životě se tak nebavila. Ve svém prostředí byl Pierre skutečně okouzlující. Když ji ve čtyři ráno vysadil před hotelem, znovu ji políbil na obě tváře. Řekl, že by ji rád zase viděl, ale odjíždí do Londýna. I tak se velkou měrou zasloužil o úspěch jejího výletu. Sára navrhla, že mu pošle fotografie sanfranciského domu, a on jí slíbil snímky zámku pro Mimi. Také ho přiměla ke slibu, že jí zavolá, kdyby někdy přijel do San Franciska. Nepochybovala, že to udělá. Odlétala z Paříže s vědomím, že tu našla přítele.
Připadalo jí, jako kdyby odjížděla z domova, když se odhlašovala z hotelu a taxík ji vezl na letiště. Teď už chápala, proč se sem Marie‑Louise chce pořád vracet. Ona by se chovala stejně, kdyby mohla. Paříž byla kouzelné město a Sára tu prožila nejhezčí dva týdny v životě. A vůbec jí nevadilo, že jela sama. Necítila se ochuzená, naopak obohacená. V uších jí zněla Pierrova slova, že si má najít hodného muže, až se vrátí domů. To se ovšem snáz řekne, než udělá.
Jeff se jí mezitím ozval dvakrát. Jednou kvůli nějakému problému s elektrikou a podruhé kvůli výměně lednice, protože tu, kterou původně objednal, nemají a několik měsíců ještě mít nebudou. Psal krátce. Z kanceláře ji nekontaktovali vůbec. Užila si poctivou dovolenou, a ačkoli ji mrzelo, že odjíždí, těšila se zpátky. Ne že by se chtěla vrátit do práce. Nemohla se dočkat, až se přestěhuje. Jeff psal, že je vše připraveno.
Z letiště Charlese de Gaulla odlétala ve čtyři hodiny, takže do San Franciska dorazila v šest hodin večer tamního času. Byl krásný dubnový den, pátek, v pondělí ji čekalo stěhování a v úterý opět práce. Měla víkend na to, aby sbalila poslední věci a sama něco přepravila. Napadlo ji, že by mohla v novém domově přespat již o víkendu, i když stěhováci přijedou až v pondělí 1. května, přesně jak Jeff slíbil.
Sára se těšila, až bude babičce vyprávět o tom, co viděla a slyšela, ale matka jí poslala e‑mail, že Mimi je pořád v Palm Springs s Georgem a Audrey je v New Yorku s přáteli. Její matka se stala příznivcem moderní komunikace a zamilovala se do e‑mailu. Sáře to připadalo legrační. Přemýšlela, jestli se matce ještě ozval Tom, nebo zda vše vyšumělo do ztracena. Velká vzdálenost je vždy na překážku. Sára takový vztah ozkoušela, když studovala, ale nevyhovoval jí.
Na letišti sedla do taxíku, a když vešla do svého bytu, připadal jí ještě hroznější než jindy. Cítila, že už tady nemůže bydlet. Všude se povalovaly krabice, které sbalila před odjezdem, a na podlaze ležel na hromádce její ostatní majetek. Z charity si měli pro věci, které si nebude Sára brát s sebou, přijet v úterý.
Večer zavolala matce. Audreyin hlas zněl uspěchaně, říkala, že právě vyletěla ze dveří. Na víkend odjíždí do Carmelu. Zdálo se, že pořád někde poletuje a dobře se baví. Prozradila Sáře, že Mimi by se měla vrátit ve středu. Dcera chtěla, aby všichni přišli příští víkend do nového domu na večeři. Měla pro Mimi spoustu novinek.
Překvapilo ji, že se neozval Jeff. Věděl, kdy se Sára vrátí, ale měl asi hodně práce. Večer brzy usnula, pořád ještě adaptovaná na pařížský čas, a probudila se v pět ráno s pásmovou nemocí. Osprchovala se a oblékla, uvařila si kávu a v šest hodin už jela do domu. Panovalo úžasné slunečné ráno.
Sára vešla a zmocnil se jí pocit, jako kdyby v domě už bydlela. S potěšením si své hájemství procházela. Všechna světla fungovala, potrubí bylo vyměněné. Dřevěné obložení se lesklo. A kuchyň byla ještě krásnější, než Sára doufala. Nová lednička se jí líbila víc než původní. Příští týden se chystala začít malovat v menších místnostech a za čtrná…
