10
Marjorie se zastavila s dokumenty v neděli ráno. Sára se všemi souhlasila, podepsala je a vrátila. Nechala si kopii, kterou odfaxuje Stanleyho dědicům s nabídkou. Návrh maličko zaváněl střetem zájmů, protože je zastupovala, ale dodržovala zákonný postup.
„Měla byste zavolat Jeffovi a Marie‑Louise, až se vrátí z Evropy,“ nadhodila Marjorie. Sára na to pomyslela sama. Philovi se zatím o ničem nezmínila. Už v pátek byl překvapený, když mu pověděla, že si hledá byt. Což teprve kdyby mu řekla, že se zajímá o dům o rozloze 2790 metrů čtverečních. Myslel by si, že se zbláznila.
Zašla si na snídani, přečetla The New York Times, vyluštila křížovku a vrátila se domů. Našla vizitku architektů a rozhodla se, že jim zanechá zprávu. Věděla, že jsou ještě nejspíš v Evropě, ale ozvou se, až se vrátí. Chtěla si s nimi dům znovu projít a tentokrát všechno podrobně prozkoumat. Pokud dědicové přijmou její nabídku, musí si sestavit seznam všeho, co je potřeba udělat. Na elektrikářské a instalatérské práce si najde specializované firmy, ale většinu nekvalifikované manuální práce vykoná sama. V tom případě bude potřebovat pomoc architektů a jejich rady. Doufala, že si za své služby nenaúčtují vysokou cenu, jenže jinou možnost stejně neměla. Šla do toho naslepo.
Vytočila číslo do jejich kanceláře a čekala, až se spustí záznamník. Jeff jí dal čísla na americké i na evropské mobilní telefony, ale z té dálky jí stejně nemohou nijak pomoct. Sára zaslechla záznamník, ale kromě něj se ozval i nějaký mužský hlas. Oba se nejdřív snažili záznamník překřičet. Pak muž navrhl, ať počká, než ho vypne. Za chvilku zase zvedl sluchátko a Sára spustila znovu. Hlas v telefonu nepoznala.
„Dobrý den, Sára Andersonová, chtěla bych nechat vzkaz panu Jeffu Parkerovi a paní Marie‑Louise Foumierové. Mohl byste je požádat, aby mi, až se vrátí z Evropy, zavolali do kanceláře, prosím?“ Doufala, že zavolá Jeff, a ne jeho nepříjemná francouzská partnerka, ale byla odhodlaná jednat s kterýmkoli z nich, kdo bude mít čas a pomůže jí.
„Dobrý den, Sáro, tady Jeff.“ Jako předtím mluvil klidným vřelým tónem.
„Co tam děláte? Myslela jsem, že jste v Itálii nebo v Paříži.“ Neznala přesně plán jejich cesty.
„Byl jsem. A Marie‑Louise tam ještě zůstala. Já jsem se vrátil dřív, protože musím něco dokončit. Byli jsme ve skluzu.“
Sára se zhluboka nadechla a šla rovnou k věci. „Rozhodla jsem se, že dům koupím.“
Jeff nechápal. „Jaký dům?“
„Na Scott Street 2040,“ oznámila hrdě a muž na druhém konci linky oněměl úžasem. Sice to nebylo vidět, ale slyšet ano.
„Tenhle dům? No to je tedy překvapení a pěkně odvážné rozhodnutí.“ Tón jeho hlasu ji poněkud zarazil. Jako kdyby si myslel, že se zbláznila.
„Myslíte si, že jsem blázen?“
„Vůbec ne,“ odmítl zamyšleně. „Pokud ten dům máte ráda.“
„To mám,“ potvrdila. „Nechal ho postavit můj pradědeček.“
„Tak to je tedy opravdu senzační. Miluju takovéhle shody okolností. Předpokládám, že jste ochotná se pustit do práce,“ poznamenal významně a Sára se rozesmála.
„Ano, jsem a doufám, že vy taky. Potřebuju vaši pomoc a doporučení. Chci se držet plánu A.“
„Který to byl?“
„Ten, ve kterém renovace domu vyjde na půl milionu. Většinu práce si člověk udělá sám a dohlédne na každou penny.“
„Aha, tenhle plán. Já na vašem místě bych udělal totéž, obzvlášť kdyby moje rodina byla původním majitelem.“
„Rozdíl je, že vy jste architekt, já právnická. Znám daňové zákony a majetkové právo skrz naskrz. Ale nemám ani ponětí o tom, jak se opravují domy nebo jak zatlouct hřebíček.“
„To se naučíte. Většina lidí to neumí. Přijdete na to za pochodu, a když se spletete, budete si to dobře pamatovat.“ Povzbuzoval ji a choval se velmi přátelsky, tak jako předtím. Sára si oddechla, že tam Marie‑Louise není. Nebyla by ani zdaleka tak příjemná.
„Až budete mít čas, ráda bych si s vámi dům znova prošla. Zaplatím vám, samozřejmě. Ale opravdu potřebuju poradit, jak začít. Elektrika, odpady, osvětlení. Potřebuju určit směr a po cestě spoustu rad.“
„Od toho jsme tady. …
