24
Matt vyrazil druhý den do města už v pět hodin a přijel k hotelu o čtvrt hodiny dříve. Posadil se v hale a přesně v šest hodin stál před Sallyiným apartmá a klepal na dveře. Věděl, že sem neměl vůbec chodit, ale když už to slíbil, musí to nějak přestát.
Otevřela dveře a vypadala velmi seriózně v elegantním černém kostýmku. Měla černé punčochy, vysoké podpatky a její světlé vlasy byly stejně krásné jako Vanessiny. Sally byla stále velice přitažlivá žena.
„Ahoj, Matte,“ řekla mile, pozvala ho dál a nabídla mu martini. Pamatovala si, že ho měl vždycky rád. Matt s díky přijal a posadil se na židli ke stolku.
Sally nalila i sobě a zamířila k pohovce naproti němu. Chvíli mlčeli a ani jednomu z nich neušlo, že mezi nimi stále působí ta podivná chemie vzájemné přitažlivosti. Nebo to spíš neušlo Sally. U Matta tomu tak bylo v první chvíli, ale vzápětí poznal, že on už jejich vztah cítí poněkud jinak, a nesmírně se mu ulevilo.
„Proč ses znovu neoženil?“ zeptala se Sally a pohrávala si s olivou ve své skleničce.
„Tys mě z toho vyléčila,“ odvětil s úsměvem a prohlédl si její nohy. Byly pořád tak krásné jako dřív a její krátká sukně mu na ně poskytovala dobrý výhled. „Posledních deset let jsem žil jako poustevník. Jsem samotář… umělec.“ Snažil se to zlehčit a nechtěl, aby se kvůli němu i teď cítila provinile. On byl se svým současným životem spokojený. Dokonce mnohem víc než s tím, který sdílel společně se Sally.
„Proč to nezměníš?“ zeptala se se zájmem.
„Mně to v podstatě vyhovuje. Žiju na pláži, maluju… a kamarádím s dětmi a jejich psy.“ Usmál se pro sebe a vzpomněl si na Pip a Ophélii. Uvědomil si, že Ophélie je mnohem krásnější než Sally – a hlavně: jak rozdílné tyhle dvě ženy jsou!
„Potřebuješ řádný život, Matte,“ řekla Sally jemně. „Napadlo tě někdy, že by ses zase vrátil do New Yorku?“ Ona na to myslela často. Nikdy se jí v Aucklandu ani jinde na Novém Zélandu nelíbilo a teď si mohla dovolit žít, kdekoli se jí zachtělo.
„Nikdy. Ani na minutu,“ přiznal se Matt upřímně. „Už jsem tam jednou žil a stačilo mi to.“ To, že si na okamžik vzpomněl na Ophélii, způsobilo, že naprosto vystřízlivěl a dokázal si od Sally udržet potřebný odstup.
„A co Paříž nebo Londýn?“
„Možná. Až mě přestane bavit být plážovým povalečem. Pak se třeba přestěhuju do Evropy. Ale teď bude Robert ještě čtyři roky na studiích, a proto mám důvod zůstat tady.“ Vanessa se mu svěřila, že by za dva roky chtěla jít buď na Kalifornskou univerzitu, nebo na Berkeley. Takže Matt o stěhování vůbec neuvažoval. Žil bez dětí už hodně dlouho a teď si hodlal užít každou chvilku, kterou mohl strávit v jejich společnosti.
„Překvapuje mě, že se tam na té pláži nenudíš, Matte. Vždyť jsi býval tak společenský a pracovitý.“ A umělecký ředitel jedné z největších reklamních agentur v New Yorku, která měla významné a vážené klienty. Spolu se Sally si pro potěšení kupovali domy, letadla a jachty. Ale jeho to přestalo bavit. Už deset let po něčem takovém netoužil.‘
„Myslím, že jsem v určitých věcech dospěl. To se tak někomu stává.“
„Vypadáš pořád tak, jak si tě pamatuju. Ani o den starší,“ pokusila se Sally o další udičku, když ty předešlé nezabraly. Neuměla si představit, že by s ním žila v malém domku na pláži. To by ji zabilo.
„Děkuju, ty taky vypadáš stále skvěle.“ Dokonce musel připustit, že nikdy nevypadala lépe. To, že trochu přibrala, jí jen prospělo, protože získala ženskou postavu. Dříve bývala hodně hubená, i když i tak se mu líbila. „No a jaké máš plány do budoucna?“ zeptal se se zájmem.
„Nevím. Snažím se něco vymyslet, ale je to ještě příliš čerstvá rána.“ Sally vůbec nevypadala jako truchlící vdova a ani jí nebyla. Na rozdíl od Ophélie, kterou smrt jejího manžela úplně zničila. Rozdíly mezi těmito dvěma ženami byly obrovské. „Přemýšlela jsem o New Yorku,“ pokračovala pak Sally a plaše se na Matta podívala. „Vím, že je to bláznivý nápad, ale napadlo mě, že…“ Podívala se Mattovi přímo do očí a nedopověděla. Nebylo to nutné, protože on ji znal.
„Vrátili b…
