33 KAPITOLA
Milosevic s Broganem se tísnili připoutaní jeden vedle druhého vzadu ve vrtulníku vojenských sil. McGrath, Johnson a generálův pobočník se namáčkli do prostřední řady sedadel. Posádka seděla nalepená vepředu. Vzlétli ze Silver Bow a rachotili na severovýchod přes město Butte, nos dolů, nízko nad zemí. Vrtulník nabíral maximální rychlost. Byl to starý Bell, vybavený novým motorem, který dokázal vyvinout rychlost sto dvacet mil v hodině, což se neobešlo bez rámusu v kabině. Podle toho také McGrath a Johnson křičeli do mikrofonů, aby jim bylo rozumět.
McGrath byl spojený s Hoover Building. Pokoušel si promluvit s Websterem. Jednou rukou kryl mikrofon a druhou si tiskl sluchátka na uších. Podával hlášení o pohřešované raketové jednotce. Nevěděl, jestli ho Webster slyší. Jen tu zprávu dál a dál co nejhlasitěji opakoval. Potom zmáčkl tlačítko a sluchátka si serval. Podal je pomocnému pilotovi.
Jackson mluvil s Petersonovou základnou. Rádiové spojení nebylo obnoveno. Požádal jen o nejnovější informace za dvě hodiny na pohyblivé velitelské stanoviště, kabelovým spojením zabezpečeným proti odposlechu. Odpovědi nerozuměl. Sundal si sluchátka a tázavě se podíval na McGratha. McGrath pokrčil rameny, Vrtulník dál hřměl.
Pekelný lomoz ustal. Harland Webster zavěsil a naslouchal tichu své kanceláře. Potom se předklonil a zabzučel na sekretářku.
„Auto,“ požádal.
Prošel k výtahu a sjel do garáže. Dokráčel k limuzíně. Řidič mu podržel dvířka.
„Bílý dům,“ oznámil Webster.
Řidič tentokrát nic neřekl. Jen nastartoval a vyjel z garáže. Zařadil se do odpoledního provozu. Popojížděl tisíc šest set yardů na západ v naprosté tichosti. Webstera uvedli do známé šedobílé místnosti. Čtvrt hodiny tam čekal. Přišel Dexter. Očividně rozmrzelý, že ho vidí tak brzy.
„Máme ukradené rakety,“ sdělil mu Webster.
„Jaké rakety?“ zeptal se Dexter.
Webster mu všechno co nejlépe vysvětlil. Dexter si to vyslechl. Nepřikývl. Nezeptal se. Nedal najevo žádné emoce. Jen Websterovi řekl, aby počkal v místnosti.
* * *
Bell, vrtulník vzdušných sil, přistál na rozšířené štěrkové krajnici dvě stě yardů jižně od místa, kde se silnice do Yorku zužovala a stoupala rovně vzhůru do hor. Pilot nechal motor běžet a pět pasažérů vyklouzlo a běželo v předklonu z dosahu vzdušného víru. Vepředu na silnici stála auta. Hlouček vojenských vozidel zaparkovaných na asfaltu. Jedno z nich se začalo pomalu v úzké soutěsce mezi skalnatými stěnami otáčet. Rozjelo se a zastavilo padesát yardů před nimi. Generál Johnson vystoupil do popředí. Auto se znovu rozjelo a zabrzdilo přímo u něj. Byl to nový chevrolet natřený matnou zelenou barvou. Na kapotě a po stranách měl přes šablonu nastříkaná bílá písmena a čísla. Vyskočil důstojník. Zasalutoval generálovi, obešel auto a otevřel všechna dvířka. Pět mužů se namačkalo dovnitř, auto se opět otočilo a zavezlo je dvě stě yardů na sever ke skupině vozidel.
„Velitelské stanoviště je na cestě, pane,“ oznámil důstojník. „Mělo by tu být do čtyřiceti minut. Náklaďáky se satelity jedou hodinu za ním. Navrhuji, abyste počkali v autě. Venku začíná být pěkná zima.“
„Máte nějaké zprávy o raketové jednotce?“ zeptal se Johnson.
Důstojník zavrtěl hlavou.
„Ani slovo, pane.“
* * *
Webster čekal téměř hodinu. Potom se dveře šedobílé místnosti otevřely. Stál v nich agent tajné služby. Modrý oblek, zpod límce k uším se mu vinul drát.
„Prosím, následujte mě, pane,“ požádal.
Webster vstal a agent zvedl ruku a promluvil do manžety. Webster ho následoval dlouhou tichou chodbou do výtahu. Výtah byl malý a pomalý. Svezl je do prvního patra. Prošli další tichou chodbou a zastavili se před bílými dveřmi. Agent jednou klepl a otevřel.
Prezident seděl v křesle za svým stolem. Křeslo bylo otočené zády do místnosti. Prezident se díval neprůstřelnými okny do houstnoucího soumraku v zahradě. Dexter seděl ve druhém křesle. Ani jeden mu nenabídl, aby se také posadil. Prezident se neotočil. Jakmile slyšel zavřít dveře, začal mluvit.
„Dej…
