A přece nezemřeš (Lee Child)

04 KAPITOLA

Uvnitř skořápky místnosti ve druhém patře vznikala druhá skořápka. Ze zbrusu nového měkkého dřeva dvakrát čtyři palce, stlučeného tradičním způsobem. Vypadala jako nová místnost vznikající uprostřed té staré. Nová místnost byla ale ve všech rozměrech o stopu menší. O stopu kratší, o stopu užší a o stopu nižší.

Nové podlahové nosníky měly být položeny stopu nad starými, na dvanáctipalcových trámcích z měkkého dřeva. Nové trámky vypadaly jako les krátkých pilot připravených nést novou podlahu. Podél všech stěn byly připraveny další krátké trámky pro nové ostění, stopu od starého. Nové trámoví svítilo jasnou žlutí čerstvého dřeva a odráželo se od kouřově medové barvy toho původního. Staré trámoví vypadalo jako prastará kostra, uvnitř které najednou začala růst kostra nová.

Skořápku stavěli tři profíci. Postupovali od nosníku k nosníku se zaběhnutou zručností. Vypadali jako muži, kteří rozumějí svému řemeslu. A pracovali rychle. Dohoda zněla, že musejí skončit včas. Na tom zaměstnavatel trval. Nějaká fofrovka. Těm třem tesařům to nevadilo. Zaměstnavatel souhlasil s jejich cenou napoprvé. Byla to přemrštěná suma, která nechávala prostor ke smlouvání. Zaměstnavatel ale na návnadu neskočil. Vůbec nesmlouval. Jenom přikývl a řekl, aby začali okamžitě, jakmile budou dokončeny demoliční práce. Najít zakázky nebylo lehké. Tesaři pracovali rádi, pečlivě, rychle a dlouho do večera. Prahli po tom, aby udělali dobrý dojem. Když se rozhlédli, všude kolem sebe viděli další možné zakázky.

Tak se snažili ze všech sil. Běhali nahoru dolů po schodech s nářadím a novým dřívím. Pracovali od oka, značky vyrývali do dřeva nehty a řezali, až se z nich kouřilo. Často ale přestávali, aby změřili rozestup mezi novým a starým trámovým. Zaměstnavatel jasně zdůraznil, že tento rozestup je důležitý. Staré trámový bylo šest palců hluboké. Nové čtyři palce. Rozestup dělal dvanáct palců.

„Šest, čtyři a dvanáct,“ oznámil jeden tesař. „Dvacet dva palců celkem.“

„V pořádku?“ zeptal se druhý tesař šéfa.

„V naprostém,“ odpověděl šéf. „Přesně, jak to chtěl.“