A přece nezemřeš (Lee Child)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

19 KAPITOLA

 

Reacher si stočil řetěz do ruky a vyklouzl do řídnoucí noci před stájí. Ušel dvacet kroků a zastavil se. Svoboda. Noční vzduch byl chladivý a plný příslibů. Byl volný. Nevěděl ale, kde se nachází. Stáj stála o samotě, od hloučku stejně starých hospodářských stavení ji dělilo padesát yardů. Viděl dům, několik menších kůlen a otevřený přístřešek, ve kterém byl zaparkovaný nový náklaďák. Vedle náklaďáku stál traktor. Vedle traktoru svítila v měsíčním světle jako přízrak bílá dodávka. Reacher k ní po kamenité polní cestě vykročil. Přední dveře byly zamčené. Stejně jako zadní. Běžel zpátky do stáje a prohledal mrtvému řidičovi kapsy. Nenašel v nich nic jiného než klíč od závory. Klíčky od zapalování chyběly.

Běžel zpátky a pevně tiskl řetěz, aby nechřestil. Minul přístřešek s auty a zamířil k domu. Obešel ho. Přední dveře byly pevně zavřené. Zadní také. A za nimi hlídal pes. Reacher zaslechl, jak se ve spánku pohnul a tiše zavrčel. Šel pryč.

Zastavil se na půli cesty ke stáji a rozhlédl se. Zahleděl se na vzdálený horizont a potom se otáčel kolem své osy. Obrovská, prázdná krajina. Plochá, nekonečná, neurčitá. Vlhká noční vůně milionu akrů polí. Na východě bledý proužek úsvitu. Pokrčil rameny a vrátil se do stáje. Holly se zvedla na lokti a tázavě se na něj podívala.

„Malér,“ oznámil jí. „Klíče od pout jsou v domě. Stejně jako klíčky od dodávky. Dovnitř pro ně nemůžu, protože tam mají psa. Rozštěkal by se a všechny probudil. Je jich tam víc než jenom ti dva. Na té farmě se hospodaří. V přístřešku stojí traktor a náklaďák. V domě může být tak pět ozbrojených mužů. Když se pes rozštěká, dostanou mě. A začíná svítat.“

„Malér,“ souhlasila Holly.

„Přesně tak. Do dodávky se nedostaneme a pěšky utéct nemůžeme, protože jsi připoutaná na řetězu, nemůžeš chodit a jsme milion mil od jakékoliv civilizace.“

„Kde se nacházíme?“

Pokrčil rameny.

„Nemám tušení.“

„Chtěla bych se podívat. Jít ven. Už to tady vevnitř nevydržím. Nepodařilo by se ti uvolnit ten řetěz?“

Reacher se kolem ní protáhl a prohlédl si železný kruh ve zdi. Prkna byla v o něco lepším stavu než v jeho stání. Méně zpuchřelá. Zatahal za kruh a poznal, že je to beznadějné. Holly neochotně přikývla.

„Počkáme,“ řekla. „Počkáme na lepší příležitost.“

Reacher obešel prostřední stání a prohlížel stěny dole u podlahy, kde byly nejvlhčí a prkna nejdelší. Poklepával na ně a zkoušel je nohou. Vybral si nejvhodnější místo a vší silou zatlačil. Hlavička rezavého hřebíku o kousek vyjela. Chvíli rozšiřoval štěrbinu, prkno uvolnil a potom další a další, až vznikla padací dvířka, kterými se mohl protáhnout. Vrátil se do prostřední uličky a stočil volný konec řetězu řidičovi na břiše. Zajel mu do kapsy a vytáhl klíč od závory. Vzal ho do zubů. Sklonil se a zvedl mrtvolu i s řetězem. Otevřenými vraty ji vynesl ven.

Ušel asi dvacet pět yardů. Pryč od domu. Potom si mrtvolu postavil na nohy a opřel si ji o ramena, jako by tančil s mrtvým partnerem. Sehnul hlavu a přehodil si ji přes rameno. Popadl do ruky řetěz a vyrazil po polní cestě.

Sel ostrým tempem asi dvacet minut. Víc než míli. Po polní cestě na silnici. Na silnici zahnul doleva a kráčel prázdnou krajinou. Byla to koňařská oblast. Silnici po obou stranách lemovaly ohrazené výběhy. Nekonečné ploché pastviny, chladné a vlhké v posledních nočních hodinách. Občas se z temnoty vyloupl strom. Úzká, přímá, hrbolatá silnice.

Šel jejím středem. Potom zahnul na travnatou krajnici a našel příkop. Táhl se podél hrazení výběhu. Otočil se kolem své osy, řidiče stále na ramenu. Nic neviděl. Nacházel se víc než míli od farmy a od další ho mohlo dělit sto mil. Sklonil se a shodil mrtvolu do příkopu. Žuchla do mokré trávy a zaryla se obličejem do bláta. Reacher se rozběhl zpátky k farmě. Jasný pruh svítání na východě se rychle rozšiřoval.

Zabočil na polní cestu. V oknech farmy svítilo světlo. Proletěl ke stáji. Zvenku zavřel těžká vrata. Spustil závoru a zamkl ji klíčem. Popoběhl zpátky po polní cestě a hodil klíč daleko do pole. Nad horizontem se začínala probouzet středa. Doběhl k zadní straně stáje a našel uvolněná prkna. Nejprve jimi prostrčil řetěz. Potom se protáhl rameny a vlezl dovnitř. Urovnal prkna, aby vypadala co nejméně porušeně. Nakonec se vrátil do uličky a ohnutý v pase prudce oddechoval.

„Hotovo,“ oznámil. „Nenajdou ho.“

Popadl ešus se zbytky studené polévky. Sesbíral ve svém stání vyrvané šrouby. Smetl všechny úlomky dřeva, co našel. Zamíchal je v polévce a natlačil zpátky do děr. Vrátil se do Hollyina stání a položil ešus na zem. Lžíci si nechal. Protáhl šrouby otvory v železném kruhu na konci řetězu. Zastrčil je do rozmělněných úlomků. Koncem lžíce je přimáčkl. Provlékl řetěz kruhem a opatrně jej rozprostřel po podlaze. Snažil se, aby vratkou konstrukci zbytečně nezatížil.

Hodil lžíci Holly. Chytila ji jednou rukou a položila zpátky do ešusu. Sklonil se k prknům a naslouchal. Pes běhal venku. Slyšel ho, jak čenichá. Potom zaslechl lidi. Kráčeli po cestě. Došli k vratům stáje. Zacloumali závorou. Vraceli se. Křičeli. Znovu a znovu opakovali jedno jméno. Škvírami ve stěnách začalo pronikat ranní světlo. Prkna praskala v teplých paprscích slunce, které se vyhouplo nad horizont.

Kroky se vrátily ke stáji. Zarachotil zámek se řetězem. Na zemi zaduněla závora. Vrata se se sténáním otevřela. Vstoupil Loder. V ruce držel glock a ve tváři měl vepsané napětí. Za vraty se zastavil. Klouzal pohledem z Reachera na Holly a zpátky. Napětí v jeho obličeji se mísilo se vztekem. V očích mu planulo podivné studené světlo. Potom se objevil nervózní chlápek. Stevie. Držel řidičovu brokovnici. A usmíval se. Protáhl se kolem Lodera a rozběhl se uličkou. Zvedl brokovnici a namířil ji na Reachera. Loder vyrazil za ním. Stevie zasunul nábojnici do komory. Reacher posunul levou nohu, aby zakryl železný kruh za sebou.

„Máte nějaký problém?“ zeptal se.

„S tebou, ty mrzáku,“ oznámil mu Loder. „Situace se změnila. Máme o muže méně. Takže ty jsi přebytečný.“

Reacher padal k zemi, když Stevie zmáčkl kohoutek. Vrhl se dopředu a přimáčkl se na kameny. Brokovnice zaduněla a stání se rozlétlo na kusy. Vzduch byl najednou plný úlomků vlhkého dřeva a zápachu střelného prachu. Prkno s železným kruhem vypadlo z roztříštěné zdi a řetěz zazvonil o podlahu. Reacher se převalil a vzhlédl. Stevie podržel brokovnici vodorovně a v komoře zapraskala další nábojnice. Sklonil hlaveň a znovu namířil.

„Počkejte,“ zaječela Holly.

Stevie se na ni musel podívat.

„Nebuďte blázen,“ křičela. „Co to, sakra, děláte? Na něco takového nemáte čas.“

Loder se k ní otočil.

„Utekl, že je to tak?“ řekla. „Váš řidič utekl. To je to, co se stalo? Dostal strach a vzal roha. Musíte pokračovat. Na střílení nemáte čas.“

Loder na ni zíral.

„Ještě se z toho můžete dostat,“ přesvědčovala ho Holly naléhavě. „Když ho ale zastřelíte, máte do půl hodiny na krku místní policajty. Musíte pokračovat.“

Reacher ji s obdivem pozoroval. Byla úchvatná. Upoutala na sebe veškerou pozornost. Zachraňovala mu život.

„Jsme dva na dva,“ nepřestávala. „To snad zvládnete.“

Rozhostilo se ticho. Ve vzduchu kroužil prach. Potom Loder ustoupil a držel je oba v šachu automatem. Na Stevieho tváři se objevilo zklamání. Reacher se pomalu postavil a vytáhl řetěz z trosek. Kovový kruh se uvolnil z roztříštěného prkna a zazvonil o kameny.

„Děvka má pravdu,“ prohlásil Loder. „Zvládneme to.“

Kývl na Stevieho. Stevie se rozběhl k vratům a Loder se otočil, vytáhl klíč a odemkl Holly pouta. Odhodil je na matraci. Váha řetězu je stáhla ke stěně. Sklouzla z matrace a se zazvoněním přeběhla po kamenech.

„A teď, mrzáku, rychle,“ přikázal Loder. „Dokud si to nerozmyslím.“

Reacher si stočil řetěz do ruky. Sklonil se, uchopil Holly pod koleny a rameny a nadzvedl ji. Slyšeli nastartovat dodávku. Couvala ke vratům. Zastavila. Reacher se k ní s Holly v náručí rozběhl. Položil ji dovnitř. Naskočil za ní. Loder zapráskl dveře a uzavřel je do temnoty.

„Řekl bych, že teď dlužím něco já tobě,“ pronesl Reacher tiše.

Holly jen mávla rukou. Malé rozpačité gesto. Reacher si ji prohlížel. Líbila se mu. Líbil se mu její obličej. Díval se do něj. Vzpomněl si, jak zbělel vztekem a nechutí, když se jí řidič vysmíval. Vybavila se mu ladná křivka jejích ňader a řidičův uslintaný chtíč. Potom se ten obraz změnil a Reacherovi vyvstal před očima Stevie, jak se usmívá a střílí na něj, připoutaného řetězem ke zdi. Zaslechl Loderova slova: situace se změnila.

Všechno se změnilo. On se změnil. Ležel a cítil, jak se v něm roztáčejí ozubená kola starého vzteku. Chladného, nesmiřitelného vzteku. Nekontrolovatelného. Dopustili se chyby. Proměnili ho z pozorovatele v nepřítele. Hrubé chyby se dopustili. Otevřeli zakázanou komnatu a netušili, co se na ně vyvalí. Ležel tam a připadal si jako časovaná puma tikající v samém středu jejich území. Vnímal příliv hněvu a děsil se ho, vychutnával ho a schovával si ho na pozdější příležitost.

 

* * *

 

Nyní měli v dodávce jen jednu matraci. Pouze tři stopy širokou. A Stevie byl divoký řidič. Reacher a Holly leželi na matraci a tiskli se k sobě. Na levém zápěstí měl Reacher stále pouta se řetězem. Pravou paží objímal Holly kolem ramen. Držel ji pevně. Pevněji, než by bývalo bylo zapotřebí.

„Jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptala se.

„Do setmění jsme na místě,“ odpověděl jí tiše. „Nevzali s sebou tvůj řetěz. Už se nikde na noc nezastavíme.“

Chvíli mlčela.

„Nevím, jestli mám být ráda nebo ne,“ pronesla potom. „Tuhle dodávku nenávidím, nevím ale, co mě očekává na místě určení.“

Reacher přikývl.

„Naše šance se sníží. Pravidlo číslo jedna říká, uteč, dokud jsi na cestě. Potom je to daleko obtížnější.“

Podle pohybu dodávky museli být na dálnici. Buď se ale změnil povrch, nebo Stevie neuměl dodávku řídit, anebo obojí, protože to s nimi prudce zmítalo. Stevie vybíral zatáčky na poslední chvíli a cestoval autem ze strany na stranu, jako by měl problémy udržet se v jízdním pruhu. Holly to hodilo na Reachera. Ten ji k sobě přivinul a pevně stiskl. Instinktivně se k němu přimkla. Cítil, jak zaváhala, jako by si uvědomila, že jednala impulzivně, a potom se rozhodla, že se neodtáhne.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se ho. „Právě jsi zabil člověka.“

Reacher dlouho dobu mlčel.

„Nebyl první. A právě jsem došel k závěru, že nebude ani poslední.“

Otočila k němu hlavu, aby něco řekla zároveň s ním. Dodávka se prudce naklonila doleva. Jejich rty se téměř setkaly. Dodávka se znovu naklonila. Políbili se. Nejdřív lehce, na zkoušku. Reacher vychutnával nový, nezvyklý dotek a vůni jejích rtů. Potom se políbili prudčeji. Potom se dodávka vřítila do řady prudkých zatáček a oni na líbání zapomněli a jen se pevně drželi a snažili se nepřistát na tvrdé kovové podlaze.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024