PÁTEK, 26. SRPNA
Soráč, skipnul jsem den. Bylo toho na mě moc. Rozhodl jsem se, že když jsem se dostal až tak daleko, tak to přece nevzdám. Noc ze středy na čtvrtek jsem přečkal opět v křoví. Zjistil jsem, že ve Spokane jsou noci mnohem chladnější než v Santa Monice. A zem je tu taky mnohem tvrdší. Příště až uteču z domu, tak si nesmím zapomenout přibalit spacák a nafukovací matraci.
Napadlo mě, že jeden ze způsobů, jak se bohatí lidi uchytnou, je využít rodinný kontakty. Proč tu mrznu, když mám slavnýho bráchu, o kterým psali i v časopise People!
Nemohl jsem si uvědomit, jestli má cirkus Herkules nějaký žongléry, ale vzpomněl jsem si, že jsem při představení viděl chlápka, kterej měl zajímavý číslo s mopsem, kterýho vybalancovával na nose. To by se přece dalo interpretovat jako jistá forma žonglování. Ráno jsem zašel rozmrznout do nedaleký cukrárny, vrátil se do cirkusu a našel toho chlápka, jak mezi maringotkama věnčí tři prťavý mopsy s roztomilýma motýlkama na obojku. Zeptal jsem se ho, jestli zná Nicka Twispa.
"Toho žongléra?" zeptal se opatrně, zatímco psi mi očuchávali boty. "Párkrát jsem se s ním setkal. Proč se ptáš?"
"Jsem jeho bratr a potřebuju práci."
"A jak poznám, že jsi jeho bratr?"
"Tak se mě zeptejte na něco z jeho života."
"Jakým jezdí autem?"
"Bavorákem. Šedým s promáčklinou v zadní části, kterou mu prokopl jeden rozzuřenej účastník dopravní nehody."
"Když to říkáš. A kde vystupuje?"
Původně pracoval v kasinu Normandie ve Vegas, ale teď se stěhuje do Paříže."
"Opravdu? Tak to jsem nevěděl. Zřejmě jsi skutečně jeho bratr. A máš číslo?"
"Bohužel."
"Umíš něco?"
"Ne. Ale pracuju lacino."
Musel jsem čekat skoro celej den, ale nakonec jsem se přece jen dostal k majiteli cirkusu, postaršímu plešatějícímu Řekovi (manželovi tý ženský s obrovskýma brýlema) jménem Balasi Patsatzis. Položil mi ještě pár otázek o bráchovi a taky se vyptával na osobní věci, jako třeba jestli je mi skutečně 17 a jestli naši vědí, kde jsem, apod. Víceméně jsem mu zalhal, ale nakonec souhlasil s tím, že mě na pár týdnů přijme, aby zjistil, co ve mně je. Budu dělat většinou údržbářský práce, smejčit kancelář a pojízdný noclehárny plus všechny záchody, kterým se tu z nějakýho důvodu říká donikery). Taky budu sbírat odpadky kolem stanu a mezi karavanama. Před a po představení budu ještě dohlížet na skákací maringotku uprostřed cirkusovýho placu. Je to nafukovací konstrukce ve tvaru cirkusový maringotky, kterou neustále dofukuje elektrickej fukéř. Děcka se zujou a vlezou si dovnitř, kde si můžou ten svůj malej mozeček vyskákat z hlavy. Musí se předtím ale zout. Za jedenáct hodin denně, sedm dnů v týdnu budu dostávat 95 dolarů plus jídlo á ubytování. Když si tu práci udržím sedm týdnů, budu finančně tam, kde jsem začínal. Doufám, že můj brácha se měl líp, když tenkrát zdrhl k tomu cirkusu ve Francii.
Pokud budu mít sílu, pokusím se zítra napsat víc.
