NEDĚLE, 19. ČERVNA
Den otců
Uf, pěkná votrava. Bábina Wescottová mě přinutila zatelefonovat tatovi, z čehož nikdy nekouká nic příjemnýho. Je to děsnej mrzout. Jako bych já mohl za to, že mu tam kdesi v Oaklandu moje matka ustřelila kus genitálií? Jó, tak to vypadá, když se naplní ty nejhorší představy a úzkosti kastračního komplexu. Můj tata nikdy nebyl citově zrovna vřelej, ale od tý doby, co jsem začal mutovat, je ještě odtažitější. Tvrdí, že mluvím jako můj nevlastní brácha Nick – a tomu teda nemůže ani přijít na jméno. Netuším proč. Bábina se na téma poměrů v naší rodině nechce šířit. Říká jen, že co bylo, bylo.
Když jsem zavolal, tata se naštěstí zrovna chystal do práce, takže náš nesouvislej rozhovor byl milosrdně krátkej. Pracuje jako sekuriťák v jednom indiánským kasinu v Kalifornii kousek od Clear Lake. Zeptal se mě, jak se mám; odpověděl sem, že "nic moc". Na otázku, jak se má, řekl, že , jako obvykle". Zeptal jsem se ho, jestli dostal mý přání; řekl, že si pro poštu chodí jednou za měsíc. Zeptal jsem se ho, jestli přijede; řekl, že "možná na Vánoce, ale ať se na to moc netěším" (jako kdybych neměl nic lepšího na práci, než se toužebně třepat na toho chcípáka, jehož alimenty se objevují s pravidelností Halleyovy komety).
Zavěsil jsem a předal upocený sluchátko Tylerovi, který si pak tři čtvrtě hodiny vesele poklábosil se svým taťkou v Los Angeles a skončil se slovy: "Mám tě moc rád, tati." Dost neuvěřitelný, zvlášť když vememe v úvahu, že mluvil se svým nevlastním otcem. Možná v tom to je. Co když děcka můžou mít srdečnej a láskyplnej vztah s otcem jen tehdy, když s ním nejsou spřízněný?
Tyler, stejně jako všichni Twispové, je strašně soutěživej typ. Dnes probíhá už druhej den prvního ročníku soutěže Ptákohoňka Wescott versus Twisp. V každou celou se odebereme za zrezavělou boudu v zadní části parkoviště a honíme kdo s koho. První, kterýmu se nepostaví nebo nevyloudí ani kapku, prohrává. Zatím je to celkem nerozhodný, až (bohužel) na tu velikost. V tomto ohledu Tylerovi zoufale závidím. Ten jeho je fakt dělo. Neustále do něj hučím a snažím se ho přesvědčit, že je abnormálně přerostlej a že s ním bude mít potíže, protože se mu nikdy nepodaří najít holku, do který by se vešel, ale on se jen směje a bezstarostně si ten svůj obří nástroj strká zpátky do gatí. Tyler svý mamě slíbil, že začne sexovat, teprve až mu bude šestnáct, takže to ještě s žádnou ze svých mnoha ctitelek nedotáhl až do konce. Jen je nechá, aby mu ho hladily a zdokonalovaly se v orálních technikách. Jó, to kdybych já měl takovýhle štěstí! Akorát v šestý třídě jsem chodil s jednou holkou a dál než k experimentální líbačce jsme se nepropracovali. Consueliným rodičům vadilo, že se stýká s nekatolickým bělochem, a tak ji přinutili, aby se se mnou rozešla. Věřili byste tomu? Copak si fakt představovali, že se ve dvanácti vemem a pořídíme si bandu protestantskejch míšenců?
Když už je řeč o neplnoletých nevěstách, donesly se ke mně zvěsti, že můj nevlastní brácha Nick byl v mým věku krátce ženatej. Moc tomu nevěřím. Zeptal bych se ho, kdybych se s ním náhodou potkal, ale ještě nikdy se tu nestavil a na moje maily odpovídá jen málokdy. Je slavným žonglérem v Las Vegas a vede spokojenej a natolik společensky náročnej život (viz časopis People), že nemá potřebu špinit se s chudejma příbuznejma z lontu. Ale dárky k Vánocům/narozeninám posílá. Nojo, narodil jsem se 25. prosince, a to taky vysvětluje to mý přiblblý jméno: Noel Lance Wescott. Žádná velká sláva, to uznávám, ale aspoň že to není Twisp.
