Mládí v hajzlu 6: Mladík v Nevadě (C. Douglas Payne)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

STŘEDA, 24. SRPNA

Posbíral jsem svý krámy a vydal se do cukrárny na snídani. Když jsem chtěl platit, zjistil jsem, že mi někdo vybílil peněženku. Zřejmě si někdo pohrál se zámkem u skříňky. Jediný peníze, který mi zbyly, byla padesátidolarová bankovka, kterou jsem si na Veevinu radu schoval do boty. Po zaplacení mi nezbylo ani pětačtyřicet babek. Pěkně mě to sere. Lidi jsou svinsky špinaví bastardi . Ten debil mi tam aspoň nechal laptop, ale to asi jen proto, že nemá žádnou hodnotu.

Šel jsem přes kilák k místu, odkud jsem zdálky viděl, jak připravují cirkus. Velkej stan už stál a chlapi do něj stěhovali různý věci. U jedny z maringotek stála fronta lidí, tak jsem se k nim přidal, vyplnil formulář a ženská ve středním věku s neuvěřitelně velkýma brýlema mi dala vstupní test. Podala mi dvacetidolarovou bankovku a já měl za úkol jí z pokladničky vrátit na 6,73. Věděl jsem, že to tajemství spočívá v tom, že zapomenete na odčítání, ale stačí umět sčítat. Začnete se sumou 6,73 a přidáváte k ní mince tak dlouho, dokud nedosáhnete dvaceti dolarů. Ten test je jednoduchej, ale většina zájemců o práci vypadala, že v životě tak velkou sumu neviděla. Byl jsem jeden ze tří, kteří nakonec dostali práci jako prodejci občerstvení. Měl jsem štěstí, že cirkus při příjezdu do většího města na takovou práci někdy najímá místňáky. Plat je minimální mzda plus cokoli, co posbíráte na spropitným.

Do formuláře jsem uvedl, že se jmenuju Jake Darko a je mi 17. To jméno se mi docela líbí. Jake není tak afektovaný jako Noel a Darko má v sobě jakejsi temnej podtón. Když se mě ptali na číslo sociálního zabezpečení, uvedl jsem tam hausnumero, který získala Veeva od Benecie. Podle Veevy jde o interní kontrolní číslo, který se používá pro ladění systému, takže počítače na ně nereagují. Neptejte se mě, jak k němu Benecia přišla. Možná ho používají i někteří její příbuzní. Teď jen doufám, že se mi podaří najít tady někde klidnej koutek, kde bych si mohl odložit svý věci a pak se tam po večerním představení zašít.

19.48 Den na svinu. Na první odpolední představení přišlo jen pár lidí, takže mezi prodejci řádila značná řevnivost, kdo toho našeho předraženýho zboží udá víc. Mý šťastnější kolegové prodávali cukrovou vatu, kdežto já jsem se prohýbal pod limonádou v plechovkách. Byla to strašná dřina chodit uličkama nahoru a dolů a snažit se vyhnout lidem a nepraštit je do hlavy. A taky s sebou tahat spousty drobnejch, protože asi devět zákazníků z deseti platilo dvacetidolarovkama. Jeden idiot se dokonce snažil zaplatit útratu ve výši dvou dolarů stodolarovou bankovkou, ale to jsem uraženě odmítl.

Aspoň se mi podařilo vidět kousek představem. Uprostřed kruhový manéže se potácelo pár klaunů, ale došlo mi, že ten malej s knírem musí být Alfredo. Zastavil jsem ho, když šel do menšího stanu na večeři (my brigádníci se musíme živit za vlastní). Úplně mě smetl. Tvrdil, že nikoho jménem Sheeni Saundersová nezná a neví vůbec nic o žádným děcku. Když jsme se pak chystali na večerní představení, přišel za mnou šéfik prodavačů a řekl mi, že mám padáka. Že prej jsem na tu práci příliš slabej, neumím se prodat a že na mě "byly stížnosti". Dal mi dvacku za odpolední práci a řekl, ať padám.

Právě jsem volal Veevě a ani se neptejte, jak byla naštvaná. Viní mě za ztrátu svých sedmi set a tvrdí, že jsem měl nastoupit na Alfreda šikovněji. Ne, nemá další hotovost, kterou by mi mohla poslat, takže jsem uvízl tady ve státě Washington s méně než 60 dolary v kapse.

Netuším, jestli to byl Alfredo, kdo si na mě stěžoval, nebo ten zákazník se stodolarovkou nebo ten chlápek, jehož dceři jsem šlápl na ruku. Ten fagan řval, jako by ho na nože brali, až jsem myslel, že to nikdy nepřestane. Veeva říkala, že pokud mě nechal vyhodit Alfredo, pak to znamená, že ví svý a nechce mě tady. Jasně, má pravdu, ale co já s tím teď mám dělat?

Nikdy jsem neměl souhlasit s tímto šíleným podnikem. Člověk nikdy nesmí říct ano holce, se kterou leží nahej v posteli. Jo, kašlu na to, co si bude myslet nějakej polda, až si tohle kompromitující prohlášení přečte. Koneckonců ta jmenovaná je možná třiačtyřicetiletá ženská a vlastně tím zneužívaným jsem já.

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024