Mládí v hajzlu 6: Mladík v Nevadě (C. Douglas Payne)

NEDĚLE, 26. ČERVNA

Dnes oslavuju pět tejdnů od tý doby, co jsem musel naposled měnit prostěradlo uprostřed noci. Znamená to pro mě novej rekord. Doufám, že je to tím, že jsem konečně vyrostl z tyhle hnusný fáze. Byla by to značná překážka v dosažení šťastnýho sexuálního života (kdybych nějakej měl). Už ne tak dobrá zpráva je, že se v poslední době v noci budím s palcem v puse. Modlím se, aby to neznamenalo, že mám někde hluboko uloženou potřebu něco cucat (jako třeba ptáky, například). Trochu mě znervózňuje, že u mě tyto infantilní znaky přetrvávaj tak dlouho. Myslím, že co bych potřeboval, je terapeutickej týden v posteli s Umou.

Teď je to ale ještě míň pravděpodobný než předtím. Právě jsem se totiž dozvěděl od providera svýho blogu, že jsem byl vyhozenej kvůli "obscénnímu obsahu". Nechápu, jak může bejt skutečnej, upřímně popsanej život označen za "obscénní", ale stalo se. Tak skončil můj sen, že by při googlování svýho jména Uma mohla objevit můj blog a při tý příležitosti si uvědomit, že jsme si souzeni. Co se dá dělat. Stejně asi nejsem vhodnej živočišnej druh pro blogosféru. Jediný komentáře, jichž se mi dostalo, zněly jako od úchyláků středního věku, kteří se vydávaj za střelený dvanáctky.

Moje finanční hotovost klesla na 19 cenťáků. Dospěl čas k aspoň trochu lukrativnímu sledování televize s bábinou.