Mládí v hajzlu 4: Mladík v chomoutu (C. Douglas Payne)

Sobota, 27. března

Vopuchlost a rudý fleky pomalu mizí. Nos se už nepodobá shnilý vokurce. Je to zvláštní pocit, podívat se do zrcadla a vidět tam upřenej pohled jakýhosi cizího chlapa. Ani památka po starým dobrým Nickovi, snad kromě zanícenýho twispovskýho jebáku na nový, tak strašně drahý bradě. Mám dojem, že mi půlku ksichtu zabíraj rty. Má to tak bejt? Mám je vodulejší než sám Louis Armstrong. Trumpetisti by se z takových pysků samou radostí podělali. Probíral sem ten nadbytek retní hmoty s Andělou. Řekla, že dr. Rudolpho svým pacientům vždycky udělá rty tak, aby byly "móc líbatelná". François se dožaduje okamžitýho důkazu, Anděla souhlasí a dá mi sladkou pusu. To je ale síla. Upnutá sesterská uniforma a malý čepeček ještě zvyšujou erotickej náboj. Zajímalo by mě, jak vysoký sou v Mexiku pálky za znásilnění. Anděla se směje, když se jí vyptávám na soukromý život. Odmítá se bavit o možných milencích. Opět vodmítla Françoisovu upřímně míněnou nabídku k sňatku. Začala mi dávat pilulky jiné barvy. Rozhod sem se, že kariéra alkoholickýho romanopisce se už dnes nenosí. Musím jít s dobou. Měním plán a raději se stanu drogově závislým spisovatelem.