Mládí v hajzlu 4: Mladík v chomoutu (C. Douglas Payne)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Sobota, 27. února

Když sme se ráno sešli na kafe a vdolky na našem oblíbeným fleku ve městě, ukázalo se, že to Sheeni až s takovým nadhledem nebere. Těsně před tím, než uraženě odešla, stihla mi moje milovaná sdělit, že jsem "choromyslný a zvrhlý degen", "šmírák nejhorší sorty" a "odporný deviant", který vykazuje všechny "klasické symptomy úchyláka" trpícího "zvrácenou a neukojitelnou sexuální posedlostí". Tak.

Přišlo mi to trochu nefér, zvláště s ohledem na to, že Carlotta všechny ty koblihy zacálovala.

11:25 – Po návratu do vopuštěnýho domova čekal na Carlottu další nepříjemnej šok dnešního dopoledne. Na finský pohovce, obklopená spěšně sbalenýma zavazadlama, seděla Vijayova nádherná šestnáctiletá sestra ve stavu nejvyššího zoufalství, což se projevovalo tím, že si rozmazávala neuvěřitelně tmavý oči hedvábným kapesníčkem.

"Apurvo!" zvolala Carlotta.

"Dobré ráno, Carlotto," odpověděla a popotahovala do kapesníčku. "Tvoje hospodyně byla tak laskava a pustila mě dovnitř. Já zpátky do Indie nepojedu. Utekla jsem z domu."

"Jak se ti podařilo otce setřást?"

"U něho v kanceláři došlo k nějakému vážnému problému. Neznámý virus napadl všechny firemní počítače."

Dveře z kuchyně se rozlétly a paní Fergusonová se přištrachala se dvěma hrnkama čaje a talířkem plným svýho prvotřídního ořechovýho závinu, lepivýho jak klíh. Postavila podnos na konferenční stolek, povzbudivě se usmála na Apurvu a obrátila se ke mně. "Vygruntovala sem… celej dům… slečno Carlotto… a taky vám vyprala povlečení... Proboha… ty prostěradla… ale vypadaly! Nechápu… co v tý posteli… děláte!"

Carlotta potlačila ruměnec. "Děkuji vám, paní Fergusonová. Dneska už můžete jít a máte to placené za celý den."

"Tak to moc děkuju… slečno Carlotto… A vám hodně štěstí... slečno Apurvo… a nenechte se… těma grázlama… sekýrovat."

"Nenechám," usmála se Apurva a lokla si čaje.

Hned jak se paní Fergusonová vzdálila, přešla Carlotta k jádru věci.

"Apurvo!" sprásk sem ruce. "Co budeš dělat?"

"Přirozeně to promýšlím ze všech stran. Moje situace se zdá beznadějně zoufalá. Nečetlas náhodou Deník Anny Frankové?"

"No, to ne, ale viděla jsem ten film. Proč?"

"Čtu tu knihu celý tento týden. Velice mě inspirovala. Doufám, že ji matka nezapomene vrátit do knihovny. Rozhodla jsem se následovat příklad statečné slečny Frankové a napadlo mě, jestli bych se nemohla uchýlit k tobě do podkroví. Ty bys mě mohla zásobovat jednoduchými pokrmy a možná sem tam nějakou knihou. Odvděčila bych se ti za tvou laskavost, hned jak bych začala pracovat nebo až vyjde můj senzační deník." Apurva na mě s nadějí vzhlédla od svého čaje. "Co na to říkáš, Carlotto?"

Nemoh sem říkat vůbec nic, protože sem měl křečovitě stažený rty. Vzal sem ubrousek a přitiskl si ho k puse, abych se moh vzpamatovat a nenápadně si ulevit. "Apurvo, tady žádné podkroví není. Střecha je rovná."

"No jo… A co takhle sklep"

"Ani sklep tady není. Vždyť jsme v Kalifornii. Tady máme leda tak úložné prostory."

"Ach bože… Tam by to asi bylo velice nepohodlné. Nemohla bych se třeba přes den schovat do skříně? A v noci bychom si pak společně ustlaly ve tvé posteli. Všimla jsem si, že je dostatečně veliká pro obě. V Indii děvčata často tráví noci tímto sesterským způsobem."

Françoise tato myšlenka zaujala, ale Nick věděl, že tenhle nápad by pravděpodobně neměl u Sheeni příliš naději na úspěch. A navíc mi bylo jasný, že vzhledem k tomu, jak málo mi stačí k erekci, by toto tulení příliš dlouho "sesterským" nezůstalo.

"Obávám se, že to nepůjde. Zde v Americe jsme příliš citliví na homoerotické implikace podobného uspořádání. Ne, tobě nezbývá nic jiného, než se za Trenta Prestona vdát."

Apurva málem upustila svůj hrnek s čajem. Zatímco se moje překvapená návštěvnice snažila vzpamatovat, Carlotta se omluvila a odešla do ložnice zvednout vyzvánějící telefon. Na druhým konci drátu byla moje milovaná a samým vzrušením se jí chvěl hlas: "Carlotto, právě mi volal Vijay celý bez sebe. Jeho sestra zmizela."

"É, a to jakože která?"

"Apurva přece. Není náhodou s tebou?"

"To teda není. Vždyť já ji skoro neznám. Je nejspíš s Trentem."

"Všichni teď hledají Trenta. Vijayovi rodiče to oznámili policii."

Policie! To je přesně ta část společnosti, které se uprchlík Nick Twisp musí za každou cenu vyhnout.

"Carlotto, tys opravdu zaplatila pět tisíc dolarů, aby ses ulila z toho těláku?" zeptala se mě má láska.

"No jasně, Sheeni. Můžu ti ukázat stornovanej šek, až mi ho vrátí z banky."

"Víš, Carlotto, přemýšlela jsem o tvé situaci. Možná bych pro tebe měla řešení v případě, že opravdu nejsi šmíráckej úchyl."

"Jaký?"

"Už jsi někdy byla v dívčí šatně?"

"Ne, tohle pondělí to bude poprvé. A nemám v plánu si vypíchnout obě oči, jestli máš na mysli tohle."

"V našich šatnách je pěkně zatuchlo. Kdybys řekla slečně Arbulashové, že jsi alergická na plíseň a vlhko, možná by tě nechala v tělocvičně. Ale musela bys mi slíbit, že se na mě nebudeš dívat. Měla bych pocit, že tam jsi na výzvědách."

"Tak jo. Budu se raději dívat na Soňu Klummplatzovou. Vždycky jsem toužila spatřit ji v šortkách."

"Carlotto, ty jsi opravdu narušená. Nemám dnes večer přijít? Mohly bychom si zahrát skrebl."

"Sheeni, přece víš, že kdykoli hrajeme skrebl, je z toho vždycky masakr."

"No dobře, tak bychom si mohly procvičit nepravidelná francouzská slovesa a jít brzy do postele."

"Víš, já dneska nemůžu. Já... slíbila jsem, že se stavím za Hárošem. Pořád ještě se nevzpamatoval z toho rozchodu s Heather."

"Jak myslíš. Tak mi nezbývá, než jít pomoct Vijayovi s hledáním té jeho sestry. Ahoj!" Klik.

V rozmezí pěti minut mi dvě lepé děvy nabídly, že se mnou budou spát, a já sem musel oba návrhy odmítnout. Dohajzlu!

12:35 – Trent Preston sedí vedle Apurvy na pohovce v mým obýváku, má na sobě bundu a kapuci staženou přes celej obličej. Ne, není to tím, že by mu bylo zima. Ten debil se jen pokouší dodržet svý slovo, že už nikdy neuvidí Apurvu a ani s ní nepromluví. Vyjednávání se nyní dostává do velice delikátní fáze.

"Carlotto, mohla bys Apurvě říct, že ji miluji z celého srdce, ale že jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych se oženil už na střední škole?"

Apurva mu stiskla ruku. "Plně to chápu, drahý. Kdyby ses se mnou oženil, zkazil by sis tím celý život. Jsme oba příliš mladí."

"Trente, ty to pořád nechápeš," vložila se do toho Carlotta. "Pokud se s ní neoženíš, bude se Apurva muset vrátit do Indie a provdat se tam za úplně cizího člověka. To chceš?"

"Byl bych nešťastný, ale předem dohodnuté sňatky jsou součástí jejich kulturní tradice."

"Kulturní tradice nechte plavat," odpověděl sem podrážděně. "Teď neřešte, kdo komu zkazí život. Milujete se, tak proč byste se nevzali? Vždyť zas nejde o tak závažnou věc."

"Sňatek je teda velice závažná věc," trval na svým Trent.

"Souhlasím," přidala se Apurva. "Miláčku, a můžeš tam dýchat?"

"Carlotto, mohla bys Apurvu ujistit, že mi nic nechybí?"

"Poslyšte," řekl sem, "polovina manželství v Americe končí rozvodem. Tady přece o žádný celoživotní závazek nejde. Když se později ukáže, že vám to nevyšlo, no tak co? Aspoň jste si mezitím užili trochu toho lidského tepla a hlavně sexu, ne?"

"Ale z čeho budeme živi?" zeptal se Trent. "To bych musel nechat školy a najít si nějakou práci."

"Školy bys nechávat nemusel," odpověděla Carlotta. "Potřebuji šoféra. Mohl bys pracovat na částečný úvazek u mě."

"Ale ty přece nemáš auto," připomněla Apurva.

"Nemám auto, protože nemám šoféra. Takže si koupím auto a je to."

"Nebo si můžeš pronajmout moje," navrhl Trent. "Mám poslední model Acury."

Tohle si musím zapamatovat: v příštím životě je bezpodmínečně nutný zařídit si to podle Trentova vzoru a vybrat si hodně prachatý rodiče.

"Ale kde budeme bydlet?" zeptala se Apurva.

"Mohli byste bydlet u mě," uvažoval sem nahlas. "Stejně jsem přemýšlela, že bych si pronajala něco hezčího – možná větší dům se zvláštním vchodem pro vás novomanžele. Umíš vařit, Apurvo?"

"Samozřejmě, Carlotto. Všechny řádně vychované indické dívky umějí vařit. Ale strašně nerada bych připravila paní Fergusonovou o práci."

"S tím si hlavu nelam, Apurvo. Stejně brzy odejde, hned jak si to ten její manžel odkroutí v base. Mohla bys vařit a normálně chodit do školy."

"Myslím, že nebudu mít dost financí, abych pokračovala ve studiu na té církevní škole," zamyslela se Apurva. "A navíc si nejsem jistá, jestli by jeptišky chtěly učit vdanou studentku."

"Mohla bys přestoupit na Redwoodskou střední," navrhla jí Carlotta. "Mohla bys ve třídě sedět vedle svého manžela a při plaveckých závodech ho povzbuzovat."

Oběma se ten nápad líbil, soudě podle jejich rozzářených očích.

"A tvůj pes Jean-Paul by mohl bydlet s námi a s Albertem. No jen si představ, jak by si ti dva spolu krásně hráli."

Albert ke mě znuděně vzhlídl a vohrnul pysk.

Apurva se na toho odpornýho čokla zářivě usmála. "To je pravda. Ani jsem nepomyslila, jak strašně by se mi po Jeanu-Paulovi stýskalo, kdybych byla provdaná za nějakého cizího a pravděpodobně krutého člověka v Indii."

"Ale kde se můžeme vzít?" zeptal se Trent. "Musíš mít osmnáct, aby tě oddali bez souhlasu rodičů."

"Máš pravdu," potvrdila Carlotta. "Tak je tomu v devětačtyřiceti z padesáti států."

V těch zoufalých chvílích, kdy sem samou láskou zmíral, sem si tohle téma pečlivě prostudoval.

"A který stát je ta výjimka?" zeptala se nedočkavě Apurva.

"Právě ten, v němž chci, abyste se vzali a strávili tam líbánky na můj účet. Hovořím o tom nejosvícenějším ze všech států – o Mississippi."

Bohužel však ani v tak ohleduplným a progresivním státě se nemůžou bez povolení grilovat čtrnáctiletí. Sheeni a já si budem muset zatím nechat svý manželský choutky zajít.

14:30 – Na cestě směrem k Bay Area v Trentově superfáru. Náš řidič se konečně nechal přemluvit, aby sundal z hlavy kapuci, porušil svůj slib a požádal Apurvu o ruku. Souhlasila bez zbytečných cavyků. Mezitím co sem běžel vyzvednout peníze do bankomatu, Trent pro jistotu zamazal poznávací značku blátem. Momentálně se kodrcáme jižním směrem po silnicích druhý třídy, abysme se vyhnuli poldům. Doposud de všechno podle plánu. Apurva sedí vedle svýho budoucího chotě a Carlotta na zadním sedadle luští autoatlas.

"Tak plán je následující," prohlásil sem. "Odletíte do New Orleansu a pak autobusem do Biloxi. Je to v zálivu a pravděpodobně se vám naskytne úžasná vyhlídka, pokud se ovšem budete dívat pouze směrem k moři. V tuto roční dobu byste mohli mít i docela příjemné počasí. Nezapomeňte ochutnat krevetové gumbo."

"To nezní špatně," řekl Trent. "Je tu možná jeden problém."

"Co tě trápí, miláčku?" zeptala se Apurva.

"Jak si asi myslíte, že tam dole budou reagovat na… smíšená manželství?"

"Dobře že sis na to vzpomněl," pochválila ho Carlotta. "Vůbec jsem si to neuvědomila." Začal sem znova studovat mapu. "Tak místo toho přejdeme k plánu B: poletíte do Memphisu a autobusem do Oxfordu. Je to univerzitní město v severní části státu. Měli by tam být o něco málo liberálnější."

"Možná tam budou mít i nějakou příjemnou indickou restauraci," řekla Apurva. "Mou matku to určitě trochu uklidní, až se dozví, že během svých líbánek jsem jedla striktně vegetariánská jídla."

"Moc bych si v tomto směru iluze nedělala, Apurvo," řekla Carlotta. "Doposud jsi byla jen v Kalifornii. Je na čase, abys poznala skutečné Spojené státy."

17:40 – Oaklandské mezinárodní letiště. Zatím to de všechno jak po másle. Trentovu akuru sme upíchli v Berkeley do míst, kde většinou parkují vysokoškoláci. Jestli bude mít Trent štěstí, najde ji, kde ji nechal – i se všema těma frajeřinkama. Autobusem sme dojeli na letiště, kde sme sehnali dvě letenky na večerní letadlo do Memphisu. Zaplatil sem šekem za cestu tam i zpět (1537,84 dolarů!) a dokonce se mi podařilo vymáčknout ještě další tři kila z bankomatu v odbavovací hale. Diskrétně sem podstrčil budoucí nevěstě impozantní balík zvíci osmi set dolarů a slíbil, že pokud by jim došly peníze, pošlu jim do motelu další.

"Ach, Carlotto," rozplývala se Apurva, "jak se ti jen za tvou velkorysost odměníme."

"Ano, Carlotto," řekl Trent, "proč jsi na nás tak neuvěřitelně hodná?"

Proč, Trente? Protože chci, abys už navěky zmizl z Sheenina života: jednou provždy, konec, amen, šlus. A sem ochotnej pro to udělat cokoli, snad kromě vraždy. Ale kdyby na věc přišlo, nevím, nevím…

"To nestojí za řeč," odvětila Carlotta skromně. "Někdy je prostě nutné trochu osudu pomoci. A prosím vás, abyste se o mé roli nikomu nezmiňovali, až se vrátíte zpátky do Ukiahu."

Letištní reproduktor vyzval cestující k nástupu do letadla.

"Tak dobře, vy dva," řekla Carlotta. "Víte, co máte dělat. V pondělí ráno zajdete v Oxfordu na soud. Necháte si udělat krevní test, ale to by snad neměl být problém. Nenechte se vyprovokovat k žádným polemikám. Kdyby přišlo na nejhorší, zkuste to s úplatky. A nezapomeňte: žádné otlapkávání se na veřejnosti, pokud se tam bude motat nějaký rasistický buran. Tam dole pořád ještě berou mísení ras hrozně vážně. A kdybyste přece jen měli nějaký problém, zavolejte."

"Cítím, že všechno bude v naprostém pořádku," řekla Apurva a šťastně stiskla Trentovu paži. "Zítra něco chlapečkovi nakoupíme. On se nám žení a nemá ani kartáček na zuby!"

"Dobrý nápad," řekla Carlotta. "A užijte si to. Trente, ne abys o věcech příliš přemýšlel. Nepřemýšlej, a konej."

"A konej," opakoval Trent. "Ano. Žij dneškem. Zítřek se o sebe postará sám."

"Tak to je ten správný přístup," řekla Carlotta. "Tento postoj už po staletí pomáhá mužům přežít svatební den. Pokud se musíš něčím v duchu zabývat, tak si představuj, jaká legrace tě čeká během líbánek. Ty máš ale z pekla štěstí."

Alespoň v tomto bodě sem byl upřímnej. Týden v mississippským motelu s roztouženou Apurvou a ještě na účet někoho jinýho – tomu se fakt říká štěstí. Pak ještě poslední objetí na rozloučenou a šťastnej pár stoupá po schůdcích do letadla. Vopuštěný Carlottě nezbývá než vymyslet, jak se dostane zpátky do Ukiahu.

O pět minut později. Myslel sem, že mě klepne pepka: když sem se snažil sehnat taxíka, aby mě odvezl přes celej štatl na autobusový nádraží, uviděl sem u chodníku před letištěm parkovat černobílej vůz oaklandský policie. Za volantem neseděl nikdo jinej než můj zlotřilej nevlastní fotr Lance Wescott. Ženatej muž a takzvanej "strážce pořádku", a on si nestydatě prohlíží Carlottin zadek.

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024