ŠEDESÁTÁ PRVNÍ KAPITOLA
JULIE ZAVOLALA ROMEOVI a oznámila: „Obávám se, že to nevyšlo. Měli jsme smůlu. Shrago se jí potřeboval zmocnit poblíž svého auta. V nejlepším případě hned vedle něho. Nemohl ji vláčet ječící po ulici, rozhodně ne moc daleko. Tak ji předjel, zaparkoval, oběhl ji a vynořil se jí za zády. Všechno šlo jako po másle, chystal se ji minout na úrovni svého auta, zbývalo mu dvacet metrů, ale pak projel nějaký blbec na červenou, narazil do něj jiný blbec z vedlejší ulice a najednou tam stál hlouček lidí, přijelo policejní auto, pak další a Shrago nemohl před tolika svědky a zraky losangeleského policejního oddělení nic udělat. Holka se na tu zábavu minutu dívala a potom pokračovala dál. Shrago ji musel nechat jít, protože jeho auto stálo uprostřed té skrumáže, a když se konečně vymotal, zmizela mu holka z dohledu a nepodařilo se mu ji už najít.“
Romeo se otázal: „Tak co podnikneme?“
„Shrago to zkusí znovu. Na všech místech, kde by se mohla vyskytovat. Doma, u právnické kanceláře, v restauraci. Někde ji už najde.“
„S touhle záležitostí musíme skoncovat v Kalifornii. Nemůžeme si dovolit, aby se vrátili domů.“
Reacher zpomalil, Samantha přešla padesát metrů před ním, Reacher otočil volantem a vjel za ní na parkoviště. Samantha prošla rovnou do restaurace, Reacher zaparkoval a Turnerová se zeptala: „Chceš, abych šla s tebou?“
Reacher opáčil: „Ano, výslovně bych si to přál.“
Tak vešli dovnitř a zůstali stát hned za dveřmi, kde čekali poprvé. Restaurace skýtala úplně stejný pohled jako předešlý večer. Blonďatá servírka se vrátila do služby a obsluhovala levou stranu, na pravé straně se činila upachtěná tmavovláska, za pultem stál Arthur a Samantha seděla na stoličce u konce pultu. Blonďatá servírka k nim opět přikročila, opět se bezúspěšně pokusila o úsměv, Reacher ukázal k boxu na pravé straně, ob jeden za Samanthou, a blondýna je bez jakékoliv lítosti předala brunetě. Reacher s Turnerovou zamířili k boxu a usadili se. Reacher zase zády do místnosti a Turnerová naproti němu obličejem k laminátu z dob vodíkové bomby. Dívka seděla zády k nim oběma, zhruba dva metry daleko.
Ale pozorovala je v zrcadle.
Reacher zamával na její odraz. Napůl ji pozdravil a napůl ji vyzval, aby si k nim přisedla. Samantha se rozzářila, jako by nastaly Vánoce, sklouzla ze stoličky, zachytila Arthurův pohled, ukázala palcem za sebe, aby sdělila, že se přesouvá, a přešla k boxu. Turnerová jí udělala místo, Samantha si přisedla vedle ní a vytvořili malý spiklenecký trojúhelník.
Reacher je představil: „Samantha Daytonová, Susan Turnerová.“
Samantha se otočila na vinylu, potřásla Turnerové rukou a zeptala se: „Vy jste jeho asistentka?“
Turnerová upřesnila: „Ne, jsem jeho velící důstojník.“
„Páni, to je tedy něco. Z jakého úřadu?“
„Vojenská policie.“
„Úžasné. Kdo jsou ti ostatní?“
„Jsme to jenom my a FBI.“
„Řídíte akci nebo ji řídí oni?“
„My, samozřejmě.“
„Takže ten chlap v tom malém bílém autě je od vás?“
„Ano, ten je od nás.“
„Kde seskočil padákem?“
„Klidně bych ti to prozradila, ale pak bych tě musela zastřelit.“
Samantha se zasmála, šťastná jako blecha. Přibrali ji do party, velící důstojník byla žena a ještě s ní žertovala. Otázala se: „Takže ten chlap, co se má objevit, je voják? Opustil nedovoleně posádku, aby se rozloučil s rodinou, protože se chystá navždycky zmizet? Proč ale jeho rodina najala právníka? Nebo je to jeho právník? Je špion nebo něco podobného? Hodně zasloužilý důstojník, starý a důstojný, ale hořce rozčarovaný? Prodává tajemství?“
Reacher se zeptal: „Viděla jsi dneska někoho?“
„Stejné lidi jako včera.“
„Žádné osamělé muže?“
„Ten chlap s uříznutýma ušima je dneska sám. V autě z půjčovny. Jeho partner možná onemocněl.“
„Kdy jsi ho viděla?“
„Projel po Vinelandu. Byla jsem na snídani v bufetu. U právníkovy kanceláře. Musíme ale přehodnotit, jakou kdo hraje roli. Jedná se o trojúhelník, není-liž pravda? A nevíme, pro koho ten právník pracuje. Mohl by pracovat pro souseda, mohl by pracovat pr…
