PADESÁTÁ SEDMÁ KAPITOLA
EDMONDSOVÁ ZAVOLALA ve dvě v noci místního času, což bylo v pět ráno na východním pobřeží. Reacher i Turnerová se probudili. Reacher položil otevřený telefon mezi jejich polštáře a oba se k němu překulili čely, aby slyšeli. Edmondsová pravila: „Ptal jste se mě na Jasona Kennetha Rickarda a muže jménem Shrago. Máte tužku?“
Reacher odvětil: „Ne.“
„Tak dobře poslouchejte. Jsou stejní jako ti první dva. Slouží u stejného praporu ve Fort Bragg. Tři týmy tvoří družstvo a ti čtyři jsou tým. Netuším, co to přesně znamená. Patrně mají každý jinou specializaci a spoléhají jeden na druhého.“
„A zachovávají vzájemná tajemství,“ doplnil Reacher. „Povězte mi o Shragovi.“
„Ezra-bez prostředního jména-Shrago, štábní seržant, velitel týmu. Věk třicet šest. Prarodiče maďarského původu. V jednotce je od začátku války. Pět let se pohyboval mezi Amerikou a Afghánistánem a od té doby je umístěn výhradně doma.“
„Co se mu stalo s ušima?“
„Zajali ho.“
„V Severní Karolíně, nebo v Afghánistánu?“
„Zajal ho Tálibán. Zmizel na tři dny.“
„Proč mu neuřízli hlavu?“
„Patrně ze stejného důvodu, jako jsme nezastřelili Emala Zadrana. Mají také politiky.“
„Kdy k tomu došlo?“
„Před pěti lety. Pak mu přidělili trvalý kvartýr doma. A do Afghánistánu se od té doby už nepodíval.“
Reacher zavřel telefon a Turnerová si postěžovala: „Vůbec se mi to nelíbí. Proč by prodával zbraně lidem, kteří mu uřízli uši?“
„Neuzavírá obchody. Je jenom kolečko ve stroji. Jeho chlebodárce nezajímá, co si myslí. Potřebují jeho svaly, ne názory.“
„Mohli bychom mu nabídnout imunitu. Když obrátí.“
„Málem ubil Moorcrofta.“
„Řekla jsem nabídnout. Pak mu můžeme vrazit nůž do zad.“
„Tak mu zavolej a vznes nabídku. Pořád je v seznamu rychlé volby, v Rickardově telefonu.“
Turnerová vstala, našla správný mobil, vrátila se do postele, zavolala, ale telefonní společnost jí sdělila, že volané číslo nepřijímá její hovory.
„To šlo ale rychle,“ poznamenala. „Uklízejí za pochodu, minutu po minutě. Pan Rickard přestal existovat. Stejně jako Baldacci a Lozano. Všichni patří minulosti.“
„Obejdeme se i bez informací od Shraga,“ ujistil ji Reacher. „Přijdeme na to sami. Třeba za pět minut ve snu.“
Turnerová se usmála a popřála: „Dobře, tak ještě jednou dobrou noc.“
Julie zavolala Romeovi, protože jisté záležitosti měla na starosti ona, a oznámila: „Shrago našel jejich auto. Stojí u motelu jižně od letiště Burbank.“
Romeo se otázal: „Ale?“
„Shrago má pocit, že z bezpečnostních důvodů patrně nestojí přímo před jejich pokojem. Musel by jich prohledat nejméně deset a obává se, že to by mu neprošlo. Jeden dva možná, ale víc ne. A nemá cenu, aby to auto ničil, protože by si jedině půjčili jiné, na jednu z našich vlastních kreditních karet.“
„Nemůže se dostat k té holce?“
„Ne předtím, než zase odejde z domu. Je neprodyšně střežený.“
Romeo sdělil: „Někdo se napojil do právnického archivu. Osamělý uživatel s přístupem vojenské prokuratury. Cosi hledá. Což je v tuhle dobu neobvyklé.“
„Kapitán Edmondsová?“
„Ne, ta pracuje na velitelství lidských zdrojů. Před hodinou si posvítila na Rickarda a Shraga. Utahují smyčku.“
„Možná kolem Shragova krku. Ale ne kolem našich. Neexistuje přímé napojení.“
„To napojení existuje přes Zadrana. Svítí jako neon. Tak pověz Shragovi, aby vypadl z Burbanku. Nařiď mu, aby si počíhal na tu holku. Řekni mu, že na něj spoléháme a že tahle záležitost musí být hned ráno smetená ze stolu, ať to stojí, co to stojí.“
Edmondsová zavolala podruhé v pět ráno místního času, což bylo v osm na východním pobřeží. Reacher s Turnerovou se zase překulili čely k sobě a Edmondsová pravila: „Tak pro vás mám nejnovější informace. Skončila rozcvička na běžících pásech, ale ještě nezačaly úřední hodiny, tak ty informace nejsou ověřené, ale i neověřené informace bývají ve Washingtonu přesnější než kdekoliv jinde.“
Reacher se zeptal: „Co jste zjistila?“
„Mluvila jsem s osmi lidmi, kteří jsou ve styku s kanceláří hlavy ministerstva nebo v ní přímo pra…
