Odpočívej v pokoji (Lee Child)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

DVACÁTÁ DRUHÁ KAPITOLA

Jeli tři hodiny a potom zastavili, aby se najedli a natankovali. Changová pořád neměla signál. Předpokládali, že ho bude mít až někde u I-25, hluboko v Coloradu. Až za další čtyři hodiny. Takže se mohli stejně dobře rozjet rovnou do Colorado Springs, kde si půjčila ford a odkud odlétaly pravidelné spoje do LA. Domluvili se, že LA bude jejich další cíl. Telefon je nádherný vynález, ale občas nestačí. Což znamenalo, že je čekala prohlídka na letišti, tak rozebrali smithy a vyhodili jednotlivé části do různých popelnic kolem odpočívadla. Lehce nabyl, lehce pozbyl.

Reacher převzal řízení, bez řidičského průkazu a protizákonně, ale během dvou hodin minuli jen dvě auta a ani jedno nebylo policejní. Pak převzala volant opět Changová a ujížděli dál, dokud se zlatý horizont nezbarvil do šediva, což znamenalo, že se blíží civilizace. Povídali si o tom, co udělat s Keeverovým kufříkem. Reacher, lhostejný vůči vlastnictví, navrhoval, aby ho zahodili. Changová se na něj ale dívala jako na talisman. Jako na paprsek naděje. Chtěla si ho nechat. Nakonec zvolili kompromis. Zastavili u FedExu v nákupním středisku na konci Colorado Springs a nechali kufřík poslat zpátky do žlutého domu ve slepé ulici na sešlém předměstí severně od centra Oklahoma City. Changová vyplnila na podacím lístku adresu a po dlouhém váhání zaškrtla políčko podpis není nutný.

 

To odpoledne se sešlo u pultu v obchodě se smíšeným zbožím v Mother’s Rest osm mužů. Majitel už tam byl, ve svých dvou tričkách a s neudržovanými vlasy, a jako první se k němu připojil prodavač náhradních dílů z obchodu se zavlažovacími systémy, po němž se dostavili řidič cadillaku, jednooký recepční z motelu, chovatel vepřů, muž od podávacího okýnka v bistru a Moynahan, který dostal kopanec do rozkroku a přišel o pistoli.

Osmý účastník setkání dorazil s pětiminutovým zpožděním. Byl to mohutný chlap, červený v obličeji, právě osprchovaný, ve vyžehlených modrých džínách a klasické košili. Starší než Moynahan a prodavač náhradních dílů a řidič cadillaku, mladší než recepční a majitel obchodu a zhruba stejně starý jako chovatel prasat a obsluha od okýnka. Vlasy měl vyfoukané jako moderátor televizních novin. Ostatních sedm mužů se vypjalo a ztuhlo, když vešel, a zmlklo a čekalo, až promluví jako první.

Přešel rovnou k věci.

Zeptal se: „Vrátí se?“

Žádná odpověď. Sedm prázdných pohledů.

Osmý muž požádal: „Nastiňte mi pro a proti.“

Následovalo ticho proložené kroucením a šoupáním a pak promluvil prodavač náhradních dílů: „Nevrátí se, protože jsme odvedli svou práci. Nic tady nezjistili. Nesehnali žádný důkaz, žádné svědky. Proč by se vraceli k vyschlému prameni?“

Řidič cadillaku řekl: „Vrátí se, protože tohle je Keeverovo poslední známé místo pobytu. Vrátí se tolikrát, kolikrát budou potřebovat. Kde jinde by mohli začít, když se jim nedaří pohnout se dopředu?“

Osmý účastník se otázal: „Jste si jistí, že nic nezjistili?“

Muž od okýnka ho ujistil: „Nikdo se s nimi nebavil. Nepadlo ani slovo.“

Majitel obchodu sdělil: „Jenom si jednou zavolali z telefonního automatu. Zkusili tři čísla, ani na jedno se nedovolali a pak zase odešli. Kdyby měli nějakou žhavou informaci, chovali by se jinak.“

„Takže konsenzus je, že nic nezjistili?“

„Jaký konsenzus?“

„To, co si všichni myslíte.“

Řidič cadillaku řekl: „Všichni si myslíme, že zjistili míň než nic. Naposledy se vynořili u mě v pobočce a hledali nějakého neexistujícího chlapa jménem Maloney. Nikam se nedostali. Přesto se ale vrátí. Vědí, že tady Keever byl.“

„Takže něco přece jenom zjistili.“

V obchodě se rozhostilo ticho.

Jednooký recepční namítl: „Dohodli jsme se, že to má vypadat, jako by někam odcestoval. Nikdy jsme se nechystali popřít, že tady byl.“

Osmý muž se zeptal: „Jak se tvářili, když odjížděli?“

Chovatel prasat objasnil: „Ten chlap dělal ramena. Nejspíš pro útěchu. Aby se cítil líp. Hrál si na siláka, protože věděl, že prohrál. Myslím, že tý holce to bylo trochu trapný.“

„Vrátí se?“

„Hlasuju, že ne.“

„Kdo hlasuje ano?“

Ruku zvedl pouze řidič cadillaku.

Osmý muž konstatoval: „Většina šest ku jednomu. Což je rozumný odhad. Myslím, že máte pravdu. A jsem na vás hrdý. Přijeli, zjistili pouze to, co si můžeme dovolit, aby zjistili, a pak zase odjeli. A hrozí jen velice malá pravděpodobnost, že se vrátí.“

Kroucení a šoupání nohou nabralo na radostnosti. Vypjala se prsa a koutky úst poklesly v rádoby skromných úsměvech, které naznačovaly, že taková chvála není zasloužená.

Osmý muž dodal: „I malá pravděpodobnost však může pohnout světem.“

Úsměvy se změnily ve vážná přikyvování. Sedm moudrých mužů slavnostně odsouhlasilo perlu moudrosti.

Osmý se zeptal: „Kam odjeli?“

Sedm pokrčení rameny, sedm prázdných pohledů.

Osmý muž prohlásil: „Moc na tom nezáleží. Pokud nevyrazili do LA. Ten novinář je naše jediné slabé místo. Podle toho, co jsme se dozvěděli od Keevera, je to jediný způsob, jak se jim může podařit vypáčit zámek.“

„Milion ku jedné,“ pravil Moynahan. „Jak by vůbec mohli vědět, co hledat? Jak by mohl Westwood vůbec vědět, co má v ruce?“

„Světem může pohnout i šance milion ku jedné.“

„Máme být úplně neviditelní,“ upozornil recepční. „Není-liž pravda? Neplatíme právě za tohle?“

„Ty za to neplatíš. Platím za to já.“

V obchodě se opět rozhostilo ticho, které prolomil prodavač náhradních dílů. „Dobře, neplatíte právě za tohle?“

„Ano, právě za to platím. A ještě za víc. Platím za pomoc. Za okamžitou pomoc, kdykoliv ji budu potřebovat. Jako v Trojitém áčku. V Americké automobilové asociaci. Všechny služby zahrnuty.“

Chovatel prasat upozornil: „Spojit se s někým zvenčí je velký krok.“

„Ano, to je,“ potvrdil osmý muž. „Nese s sebou značná negativa. Ale i pozitiva. Měli bychom si o nich promluvit.“

Moynahan se zeptal: „V čem ta pomoc spočívá?“

„Mám seznam služeb. Dostane se mi toho, za co platím. Od malých služeb až po velké.“

Majitel obchodu navrhl: „Měli bychom začít sledováním. Přinejmenším. Jestli se přiblíží k tomu Westwoodovi od novin, musíme o tom okamžitě vědět. Abychom byli připravení na další. Jestli se ta šance milion ku jedné obrátí proti nám.“

Ostatních šest mužů pozorovalo obličej osmého a čekalo na kritiku, a když se nedostavila, začali moudře a uvážlivě kývat na souhlas.

Osmý muž prohlásil: „Měli bychom hlasovat. Souhlasí všichni se sledováním?“

Moynahan se otázal: „Je to malá služba?“

Osmý muž přikývl. „Telefony, internet a lidské oči.“

„Kam až ty služby sahají?“

„Hodně vysoko až k tomu, čemu říkají trvalé řešení.“

„Tuhle část bychom zvládli sami.“

„Jak se daří bratrovi?“

„Příště budeme připravení.“

„Změnil jsi názor? Domníváš se teď, že nadejde příště?“

Ticho v obchodě.

Osmý muž se zeptal: „Kdo je pro sledování?“

Zvedlo se sedm rukou.

„Jsem rád, že souhlasíte,“ pravil osmý muž. „Protože jsem už zatelefonoval. Sledování začalo před hodinou. Poslali muže jménem Hackett. Prý jednoho z jejich nejlepších. Má zkušenosti v mnoha oblastech.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024