PADESÁTÁ ČTVRTÁ KAPITOLA
Největší část peněz padla na vrtulníky. Na dva letecké taxíky nabízející služby firemním zákazníkům v Kansas City. Něco jako limuzíny na obloze. Nepřipadalo v úvahu, aby přistály. Ne na nepovoleném místě. Nepřipadalo v úvahu, aby se z nich někdo slanil. Nedovolila by to jejich pojišťovna. Nevadilo jim však letět bez pasažérů tam a zpátky. Nevadilo jim zvýšit dramatický efekt. Pro natáčení videoklipu, jak jim řekli. Dostali přesné GPS souřadnice, přímo z Googlu. Nejobtížnější bylo načasování. Aby je stihly zachytit videokamery. Měly ale v kokpitech počítače. Tak to nebylo nemožné.
Druhou největší část peněz dostal Westwood. Aby náležitě zapůsobil. Jeho kokpitový počítač byl tachometr ve fordu z půjčovny a jeho náramkové hodinky. Otázka ze střední školy, ne pro absolventy vysoké. Pokud má auto urazit dvacet pět kilometrů za patnáct minut, jak rychle musí jet? Vše samozřejmě vázáno na vlak. Westwood našel v rádiu stanici, která podávala zpravodajství o provozu a počasí, a tam se dozvěděl, že vlak jede načas. Podle jízdního řádu. Lépe si poradit nemohl.
Reacher s Changovou cestovali dodávkou FedExu. Zavolali večer do skladu v Oklahoma City a řekli, že mají supernaléhavou zásilku, která musí být nejpozději do následujícího ráno v místě zvaném Mother’s Rest. Dozvěděli se, dokdy ji musejí přinést. Dostavili se o pět minut dřív. Nočního řidiče našli kouřit v uličce. Řekl, že Mother’s Rest leží na jeho pravidelné trase. Souhlasil, že cihličky stodolarovek s originální páskou z banky jsou úžasná věc. Zejména, když na něj použili malý psychologický trik. Vezměte si, kolik chcete. Co považujete za přiměřené. Nechceme nic jiného, než jet vzadu v dodávce. A dorazit přesně současně s vlakem. Řidič řekl, že to může udělat. Žádný problém. Dokáže to se zavřenýma očima. Je to jeho pravidelná trasa. Můžou jet vepředu, jestli chtějí, a pak si naskočit dozadu, až se přiblíží.
A zase vyskočit, pokud možno nepozorovaně, za obchodem řidiče cadillaku, uprostřed zmatku způsobeného vrtulníky, přijíždějícím vlakem a Westwoodovou léčkou. Pokud vyjde načasování. A jak se zdálo, načasování vyšlo. Vznikl obrovský zmatek. Zcela bezesporu. A obchod byl prázdný. Což byl v krátkodobém měřítku bonusový bod. V dlouhodobém měřítku se z něj ale stane překážka. Jedna věc zbude na později.
Později začalo Moynahanem, kterého kopl Reacher do rozkroku. Zahlédli ho, jak kulhá po příčné ulici, směrem k bistru nebo obchodu. Nebo možná k motelu. Šel k zemi velice snadno a skončil svázaný do kozelce stahovacími páskami na kabely ze železářství a ústy zacpanými jedním z hadrů ze stejného zdroje, v opuštěné kanceláři CPA hned vedle FedExu, jejíž nábytek sestával pouze ze zámku.
Následoval jeho bratr, bratranec nebo kdo to byl, v podivuhodné kožené čepici, který cosi hledal. Byla s ním stejně lehká práce, pět stahovacích pásek, jeden hadr a místo na podlaze CPA, hned vedle příbuzného. Pak přišel na řadu prodavač náhradních dílů. Z obchodu se zavlažovacími systémy. Hledal předcházející dva. Tentokrát se nebavili o fotbalu. Jen pouta, hadr, podlaha.
Obyčejní obyvatelé se uklidili z cesty. Zůstali doma. Patrně nějaký pradávný instinkt. Možná kvůli samopalům. Vypadaly jako z vědeckofantastického filmu. Jako rekvizity. Nejlepší je schovat se. Linka 911 je de facto odpojená. Policajti sídlí hodně daleko. A stejně je horko. Mnohem příjemněji je uvnitř v domě s klimatizací.
Řidič cadillaku vešel přímo do pasti. Myslel si, že jeho obchod je pořád jeho. Pouta, hadr, podlaha. Za majitelem obchodu se smíšeným zbožím museli dojít. Narazili na něj, když vycházel zadními dveřmi ze svého domu, s lahvičkou pepto-bisomolu v ruce. Pouta, hadr, podlaha.
Pak vyschl pramen, když vyrazil zpoza bistra čtyřdveřový pick-up.
Westwood zůstal o samotě.
„Slíbili mi benzinový motor,“ oznámil.
Reacher přikývl. „Chtějí to zdání udržet až do konce. Jenom musíme přijít na to, co jím kryjí.“
„Patrně odjeli na farmu.“
„Kam jinam by jeli?“
„Jsme připravení?“
„Udělali j…
