Nezvaný host (Lee Child)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

„Také jsem je četl. Kapitola jedna, úspěšný případ. Kapitola dvě, úspěšný případ. A tak dále. Ani jedna kapitola o chybách. Což ve mně vzbuzuje otázku, jak často k nim došlo. Tipuju, že mnohokrát. Příliš často, aby se jim o nich chtělo psát.“

„Co tím naznačujete?“

„Jenom říkám, že metoda brokovnice vypadá vždycky dobře, když vypíchnete úspěch a neúspěchy smetete pod stůl.“

„To nedělají.“

„Ne, nedělají. Ne tak zcela. Neřídí se pouze odhadem. Snaží se na něm pracovat. Nejedná se však o exaktní vědu. Jejich metoda je nepřesná. A jsou jednou jednotkou z mnoha. Bojují o status, financování a pozici. Sama víte, jak organizace fungují. Právě nyní probíhá slyšení o rozpočtu. První a základní starostí je záchrana vlastní kůže. Chlubí se tudíž výsledky, a mlčí o neúspěších.“

„Takže vy si myslíte, že ten profil je k ničemu?“

Přikývl. „Nemyslím si to, vím to. Stojí na vodě. Obsahuje dvě prohlášení, která si protiřečí.“

‚Jaká dvě prohlášení?“

Zavrtěl hlavou. „To vám neprozradím. Blake se nejprve musí omluvit za Jodie a stáhnout Lamarrovou z případu.“

„Proč by ji měl stahovat? Je jeho nejlepší profilistkou.“

„Právě proto.“

Technik z motorového parku je vyzvedl na vnitrostátním letišti v D.C. Do Quantica dorazili pozdě. Čekala na ně jen Lamarrová. Blake byl na slyšení o rozpočtu a Poulton skončil práci a odjel domů.

„Jak se má?“ zeptala se Lamarrová.

„Vaše sestra?“

„Moje nevlastní sestra.“

„Má se dobře,“ ujistil ji Reacher.

„Jak vypadá dům?“

„Bezpečně. Nepřístupný jako Fort Knox.“

„Ale opuštěný?“

„Velice opuštěný.“

Přikývla. Reacher čekal.

„Takže jí nic nechybí?“ pokračovala.

„Přeje si, abyste ji navštívila.“

Zavrtěla hlavou. „To nemůžu. Cestovala bych k ní týden.“

„Váš otec umírá.“

„Můj otčím.“

„Každopádně si myslí, že byste měla přijet.“

„To nemůžu,“ zopakovala. „Vypadá pořád stejně?“

Reacher pokrčil rameny. „Nevím, jak vypadala předtím. Dneska jsem se s ní setkal poprvé.“

„Oblečená v kovbojském, opálená, hezká a sportovní?“

„Přesně tak.“

Zlehka přikývla. „Úplně jiná než já.“

Prohlédl si ji od hlavy k patě. Levný kostým zaprášený a pomačkaný, bledá, hubená a tvrdá. Koutky úst svěšené. V očích prázdný výraz.

„Ano, úplně jiná,“ souhlasil.

Odešla bez jediného slova. Harperová ho vzala do jídelny a dali si spolu pozdní večeři. Potom ho doprovodila na pokoj. Mlčky zamkla dveře. Naslouchal, jak v chodbě odeznívají její kroky, a potom se svlékl a osprchoval. Nakonec si lehl na postel, přemýšlel a doufal. A čekal. To především. Čekal. Čekal na druhý den ráno.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024