KAPITOLA OSMÁ
CELKEM JICH JE DEVADESÁT JEDNA A VY POTŘEBUJETE ZVLÁDNOUT PŘESNĚ šest, což znamená ještě tři, takže co podniknete? Budete přemýšlet a plánovat. Přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet. Protože na přemýšleni je všechno založeno. Musíte je přelstít. Oběti i vyšetřovatele. Spoustu vyšetřovatelů. Jejich počet poroste. Místní poldové, státní poldové, FBI, odborníci z FBI. Vnesou nové úhly pohledu a nové metody. To je vám jasné. Hledají vás. Chtěli by vás dopadnout.
Vyšetřovatelé mají výdrž, ty ženy nepředstavují žádný problém. Přesně podle očekávání. V tom jste je nepodcenili. Ani trochu. Oběti se chovají podle plánu. Plánovali jste dlouho a usilovně a plán dokonale funguje. Otevřou dveře, pustí vás dovnitř, chytí se na háček. Chovají se tak hloupě, že si smrt zaslouží. Chtivostí nechat se polapit do pasti téměř vyplazují jazyk. A není to těžké. Ani trochu. Jenom se musíte držet svého plánu. Jako ve všem ostatním. Když pečlivě plánujete, když důkladně přemýšlíte, když jste správně připraveni a nacvičujete, potom je to snadné. Jedná se o technický proces, tak, jak jste si představovali. Jako věda. Nic jiného to být nemůže. Učiníte jeden krok, druhý, třetí a jste za vodou. Zbývají ještě tři. Potom konec. Další tři budou stačit. Nejtěžší část máte za sebou. Nepřestáváte však přemýšlet. Přemýšlet, přemýšlet, přemýšlet. Vyšlo to jednou, vyšlo to podruhé, vyšlo to potřetí, víte ale, že absolutní bezpečnost neexistuje. Víte to lépe než kdokoliv jiný. Takže pokračujete v přemýšlení, protože ztroskotat můžete jen na vlastní samolibosti.
* * *
„Vy to nevíte?“ zopakoval Reacher.
Lamarrová se zatvářila polekaně. Zírala před sebe, unavená, soustředěná, svírala volant a řídila jako stroj.
„Co nevíme?“ zeptala se.
„Jak zemřely.“
Povzdechla si a zavrtěla hlavou. „Ne, přesně to nevíme.“
Podíval se na ni. „Jste v pořádku?“
„Vypadám, že bych nebyla?“
„Vypadáte unaveně.“
Zívla. „Trochu unavená jsem. Mám za sebou dlouhou noc.“
„Tak si dávejte pozor.“
„Máte o mne najednou strach?“
Zavrtěl hlavou. „Ne, mám strach o sebe. Mohla byste usnout a sjet ze silnice.“
Znovu zívla. „To se mi ještě nestalo.“
Odvrátil pohled. Přistihl se, že si pohrává s uzávěrem airbagu před sebou.
„Jsem v pořádku,“ ujistila ho. „Nemějte strach.“
„Proč nevíte, jak zemřely?“
Pokrčila rameny. „Sám jste pracoval jako vyšetřovatel. Setkával jste se s mrtvolami.“
„No a?“
„Co jste na nich hledal?“
„Rány, zranění.“
„Tak vidíte. Když je někdo provrtaný kulkami, dojdete k závěru, že ho zastřelili. Když má rozbitou hlavu, nazvete to smrtí po úderu tupým předmětem.“
„Ale?“
„Ty tři ženy objevili ve vaně plné schnoucí barvy. Zajišťovatelé stop je vytáhli, patologové očistili a nic nenašli.“
„Vůbec nic?“
„Při prvním ohledání vůbec nic. Takže samozřejmě pokračovali. A také nic nenašli. Vědí, že se neutopily. Pitva neprokázala stopy vody nebo barvy v plicích. Takže pod mikroskopem prověřili zevní zranění. Na žádná nenarazili.“
„Ani na podkožní zranění? Na pohmožděniny?“
Zavrtěla hlavou. „Na vůbec nic. Nezapomeňte ale, že byly pokryty barvou. A ten armádní utrejch by mnoha zdravotními testy neprošel. Je plný chemikálií a žíravin. Poškozuje pokožku, ještě po smrti. Je možné, že zahladil drobné stopy. Ať už je ale zavraždil kdokoliv, počínal si velice opatrně. Žádné známky hrubého násilí.“
„Co vnitřní zranění?“
Opět zavrtěla hlavou. „Nulová. Nenašli ani podkožní zranění, ani poškozené orgány.“
„Jed?“
„Ani ten ne. Obsah žaludku odpovídá normě. Barvu nepozřely. Toxikologická testy negativní.“
Reacher zvolna přikývl. „Předpokládám, že neodhalili ani stopy pohlavního styku, protože Blake byl nadšením bez sebe, když jsem přiznal, že by se se mnou Callanová i Cookeová rády vyspaly, kdybych projevil zájem. Což znamená, že pachatele nehnal sexuální chtíč a neznásilnil je, jinak byste hledali někoho, koho kdysi odmrštily.“
Lamarrová přikývla. „Tak zní náš profil. Nejednalo se o sexuální záležitost. Důvodem nahoty bylo ponížení. Trest. Nešlo o nic jin…
