SEDMDESÁTÁ ŠESTÁ KAPITOLA
Nadcházející návštěva senátora Carltona Rileyho vnesla do města ticho a klid. Jako by se opět zavřela brána. Patrně nepadl oficiální zákaz vycházení, ale Rangers jsou dobří vojáci a velitel základny určitě jasně naznačil, že ta šaškárna vyžaduje stoprocentní účast. Opustil jsem bistro a zjistil, že hlavní třída se navrátila do původní letargie. Vzadu u kolejí parkoval pouze můj buick. Působil osaměle a opuštěně. Odemkl jsem ho, dojel k hotelu, vyzvedl si zubní kartáček a vyrovnal na recepci účet. Pak jsem se opět usadil za volant a vyrazil na průzkum.
Začal jsem naproti prázdnému pozemku mezi bistrem a úřadem šerifa. Ujel jsem odtamtud dvě stě metrů na jih k místu, kde se začíná zatáčet hlavní třída, svižně, ale ne šíleně rychle. Zabočil jsem do ulice malé Elizabeth Deverauxové a prohnal se k jejímu starému domu, ke čtvrtému na pravé straně. Celkem jsem potřeboval čtyřicet pět vteřin.
Zahnul jsem přes vyschlou louži bláta, projel po zarostlé příjezdové cestě kolem sešlého domu, přes zadní zahradu, kolem zdivočelého živého plotu, a zastavil u kozy na stahování vysoké. Popojel jsem doleva, zacouval, otevřel kufr a vystoupil.
Celkový čas minuta patnáct vteřin.
Po stranách a před sebou jsem měl stromy. I za denního světla jsem byl úplně sám. Sehrál jsem, jak podpírám bezvládně tělo, přeřezávám pouta na zápěstích a kotnících, odnáším ho k autu a ukládám do kufru. Ještě jsem ho trochu urovnal a odstranil pomyslné podložky, popruhy, pásky a šátky ze dvou zápěstí a dvou kotníků. Ustoupil jsem ke koze, zvedl fiktivní kýbl s krví, odnesl ho k autu a postavil do kufru vedle těla.
Zavřel jsem víko kufru a posadil se za volant.
Celkový čas tři minuty deset vteřin.
Odcouval jsem, otočil se, zdolal znovu příjezdovou cestu a zamířil k hlavní třídě. Ujel jsem stejných dvě stě metrů jako předtím a zastavil u chodníku mezi železářstvím a lékárnou. Přímo u ústí uličky.
Celkový čas čtyři minuty dvacet pět vteřin.
Plus jedna minuta na vylití krve do uličky.
Plus další minuta na umístění Janice May Chapmanové v uličce.
Plus patnáct vteřin na navrácení se do výchozího bodu.
Celkový čas šest minut a čtyřicet vteřin.
Blesková akce.
Možná natolik dlouhá, aby utkvěla někomu ve společenské situaci v paměti, možná ne.
Přetočil jsem hodiny v mé hlavě o čtyři minuty dvacet pět vteřin dozadu a vydal se na severovýchod k železničnímu přejezdu. Zastavil jsem na něm. Nový celkový čas čtyři minuty padesát pět vteřin. Plus minuta na odnesení Rosemary McClatchyové do příkopu, třicet vteřin na zpáteční cestu k autu a dvacet vteřin na návrat do výchozího bodu.
Celkový čas šest minut čtyřicet pět vteřin.
O něco delší, ale stále ve stejné dimenzi.
Hromadu štěrku, kde byla nalezena Shawna Lindsayová, jsem nenavštívil. Nemělo by to cenu. Ona vzdálenost spadala do úplně jiné kategorie. Musel bych podniknout dvacetiminutový výlet od místa, kde jsem stál. Její případ byl jiný. Nehrál v něm roli čas. Proběhl za jiných okolností. Bez kamarádů, mimo společenskou situaci. Pachatel se beze spěchu propletl doprava doleva po prašných cestách obehnaných příkopy, vykonal, co potřeboval, a pak se zase vrátil, pomalu a opatrně.
Na posledním místě odpočinku Shawny Lindsayové bylo zajímavého něco jiného. Auto, které ji tam odvezlo. Jakému autu by se podařilo projet dvakrát kolem domů v sousedství a nevzbudit při tom pozornost a komentáře? Jaké auto mělo oprávnění, aby se tam pohybovalo?
Na chvíli jsem zůstal sedět v buicku a pak jsem zaparkoval před bistrem, vešel dovnitř a zakoupil novou roličku čtvrťáků na telefon. Nejdřív jsem zkusil Neagleyovou a zjistil, že se už vrátila do kanceláře.
Poznamenal jsem: „Přišla jsi dneska pěkně pozdě do práce.“
Neagleyová opáčila: „Ani ne. Jsem tady už půl hodiny.“
„Omlouvám se za ten autobus.“
„To je v pořádku,“ řekla Neagleyová. Jízda veřejným dopravním prostředkem pro ni nebyla snadná. Hrozilo příliš mnoho nechtěných kontaktů s ostatními lidmi.
Zeptal jsem se: „Dostala jsi zprávu od Stana…
