román

1. Ten muž, který tudy šel, / byl Rolf Fischer, jeden z nejdůležitějších / nacistů v Molchingu. / 2. Nová nadávka se na dveřích / objevila ani ne za šestnáct hodin. / 3. Hans Hubermann do NSDAP / přijat nebyl. Aspoň zatím. / Hans mohl být rád, že svou žádost nevzal zpět oficiálně. Spoustu lidí v příštím roce okamžitě přijali, ale Hanse dali na seznam čekatelů. Dívali se na něj s podezřením. Koncem roku 1938, když už se…

Více
  • 22. 3. 2024

  / „Dal jste nám i prémii, Lou. Mockrát děkujeme.“ / „To jsem nebyl já,“ zabručel Handy. / „Ne? A co se stalo?“ / „Hele, jsem nasranej.“ / „A proč?“ / „Držte hubu a poslouchejte, Arte. Už nechci poslouchat ty vaše kecy.“ Handyho hlas byl chladnější než za celý den předtím. „Máte pětačtyřicet minut na ten vrtulník. Ani o minutu víc – a já vám říkám, pane, že už se celej třesu, abych někoho zabil.…

Více
  • 22. 3. 2024

DÍL V / Tajemství osvobozeného otroka /   / PÁTEK 12. ŘÍJNA AŽ PÁTEK 26. ŘÍJNA /   / Čtyřiapadesátiletý běloch v obleku z Brooks Brothers seděl v jedné ze svých dvou manhattanských kanceláří a intenzivně debatoval sám se sebou. / Ano, nebo ne? / Dilema to bylo důležité šlo doslova o otázku života a smrti. / Štíhlý, ale dobře stavěný William Ashberry mladší se opřel v rozvrzaném křesle a zadíval se na siluetu New…

Více
  • 22. 3. 2024

Kathryn Danceová byla s Rhymem v jeho domě sama. Tedy, přítomen byl i Thom a havanský psík Jackson, kterého Danceová držela v klíně. / „Bylo to báječné,“ řekla Thomovi. Všichni tři právě dojedli večeři skládající se z dušeného hovězího na víně, rýže, salátu a kabernetu Cymus. „Poprosila bych vás o recept, ale takhle bych to stejně nikdy nesvedla.“ / „Á, uznalé publikum,“ řekl Thom a pohlédl na Rhyma. / …

Více
  • 22. 3. 2024

Zadýchaná Sachsová vyběhla po rampě a strčila do dveří Rhymova domu. / Prosprintovala halou a vřítila se do pracovny na pravé straně naproti laboratoři. / Thom na ni pohlédl. Stál právě nad Lincolnem Rhymem, který seděl se zavřenýma očima na vozíku a obličej měl bledý a zpocený. Mezi nimi stál jeden z Rhymových lékařů, dobře stavěný Afroameričan, jenž býval na univerzitě fotbalovou hvězdou. / „Doktore… / …

Více
  • 22. 3. 2024

David Handler / David Handler se narodil a vyrůstal v Los Angeles, v němž se odehrává i jeho povídka Poslední vamp, a vydal dva vysoce oceňované romány o dospívání v tomto městě, Kiddo a Boss. Poté se uchýlil k detektivním příběhům. Napsal osm knih, ve kterých vystupuje činorodý námezdní pisálek Stewart Hoag; jedna z nich The Man Who Would Be F. Scott Fitzgerald, vyhrála cenu American Mystery a Edgarovu cenu. Také…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Duch sebou bezděčně cukl, neboť napůl předpokládal, že ho Jintao zastřelí bez varování – což by on sám za opačných okolností bezpochyby učinil. / Hlaveň černé pistole však v rozmazané šmouze proletěla kolem něj a spočinula na muži na zadním sedadle. / „Ani se nehněte, Coe. Ani o centimetr. A opovažte se někam schovávat ruce.“ / „Co to… Co to je?“ zeptal se Coe a šokovaně sebou trhl. / „Ani hnout,“…

Více
  • 22. 3. 2024

„Takže Gaudia půjde po Třetí ulici, jasný? Většinou dělá do šesti nebo do půl sedmé, ale dneska půjde ještě na panáka s nějakou holkou, kterou vůbec neznám.“ / „A proč je vlastně v Maddoxu?“ zeptal se Philip Lombro Ralpha Balese. / „Zrovna vám to říkám. Staví se ještě na panáka v Jolly Rogue, Znáte to tam? A pak půjde do Callaghan’s na stejk.“ / Philip Lombro poslouchal se skloněnou hlavou. Dvěma prsty roztaženými do tvaru V se dotýkal své podlouhlé opálené tváře. Opálení však u Lombra neznamenalo bronz; jeho pleť byla spíše stříbrná jako platina, což dobře ladilo s hustou hřívou pečlivě nalakovaných bílých vlasů. „A co Gaudiova gorila?“ zeptal se. / „Ta tady nebude. Gaudia si myslí, že Maddox je bezpečný. O půl osmé má rezervaci. Je to pět minut chůze – změřil jsem to – a ve čtvrt na devět už zase odejde.“ / Ralph Bales seděl na předním sedadle světle modrého lincolnu a hovořil s Lombrem. Devětatřicetiletý Bales byl svalnatý a …

Více
  • 22. 3. 2024

DÍL II / FYZICKÉ DŮKAZY /   / Soudní patolog byl pěkně namíchnutý. Již podruhé za poslední dva týdny se v noci brodil v blátě vedle tohoto temného rybníka. Jeho obvyklé chování veselého televizního lékaře bylo totam. / Stále nádherná Emily Rossiterová se šmouhami na tváři a zablácenými vlasy nalepenými na čele na způsob „přehazovačky“ plešatých mužů ležela na zádech na dece. Na jednom spánku jí zela…

Více
  • 22. 3. 2024

YOU ASKED ME once when I knew that he was for me, and I told you that I had always known. But that wasn’t true, and I knew it even as I said it—I said it because it sounded pretty, like something someone might say in a book or a movie, and because we were both feeling so wretched, and helpless, and because I thought if I said it, we both might feel better about the situation before us, the situation that we perhaps had been capable of…

Více
  • 22. 3. 2024

5. KAPITOLA / ŠŤASTNÉ ROKY / ASI MESIAC PO tridsiatych ôsmych narodeninách si Willem uvedomil, že je slávny. Najprv ho to zaskočilo menej, ako čakal, lebo sa vždy považoval za trochu slávneho – seba aj Džejbího. Napríklad bol v meste s Judom alebo s niekým iným, niekto prišiel Juda pozdraviť a Jude ho predstavil: „Aaron, poznáš Willema?“ A Aaron nato: „Pravdaže. Willem Ragnarsson. Willema predsa pozná…

Více
  • 22. 3. 2024

He had not thought he’d be able to sleep, and indeed, for what felt like many hours he had lain awake, aware that he was dreaming and yet that he was still conscious, that beneath him he could feel the starched cotton of his bedsheets, and that the way he was resting, with his left leg bent into a triangle, would leave him sore and stiff the next day. And yet it seemed he had slept after all, for when he opened his eyes next, there were thin…

Více
  • 22. 3. 2024

DENÍKOVÝ ZÁZNAM: SOL 90 / Sedm dní od Pathfinderu a o sedm dní blíž k domovu. / Jak jsem doufal, moje vlastní stopy mě zavedly zpátky do Údolí Lewisové. Následovaly čtyři soly jednoduché jízdy. Díky kopcům nalevo jsem nemohl zabloudit a terén byl rovný. / Jenomže nic netrvá věčně. Jsem zpátky na Acidalia Planitia. Moje stopy dávno zmizely. Projížděl jsem tudy před šestnácti dny. Po tak dlouhé době je i příznivé…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Má mysl se tvrdošíjně vrací ke vzpomínkám na Lynn, aby mě ujistila, že Lynn už nežije, ale já jim odmítám věnovat pozornost. Jednou se k tomu všemu možná v duchu vrátím, pokud mě nepopraví jako zrádce, nebo cokoli se mnou noví lídři hodlají provést. Teď se však snažím udržet mysl prázdnou a namlouvám si, že nic kromě této místnosti nikdy neexistovalo a ani existovat nebude. Mělo by mi to činit…

Více
  • 22. 3. 2024

Epilog / Cesare býval kardinálem, vévodou a gonfalonierem, a tak mu v Římě uspořádali okázalý obřad, který vedl osobně papež Julius, a po něm byl jeho popel uložen pod obrovský náhrobek v kostele Santa Maria Maggiore. Lidé říkali, že papež Julius jej asi chce mít i po smrti někde, kde na něj bude moct dávat pozor. / Lukrécie však poslala Michelotta, aby popel jejího bratra ukradl a dal jej do zlaté umy. Michelotto to…

Více
  • 22. 3. 2024