Zloděj v domácnosti
Tim Myers
Tim Myers je autor detektivní série, jejímž hlavním hrdinou je Alex Winston, majitel svérázného hostince nacházejícího se v napodobenině majáku z mysu Hatteras, která stojí v podhůří Blue Ridge Mountains. Kromě toho je vysoce oceňovaným autorem více než sedmdesáti povídek V příběhu, kterým přispěl do tohoto výboru, vychází ze svých osobních zkušeností, čímž ovšem myslí zkušenosti otce v domácnosti, nikoli lupiče Kdo se chce o Timu Myersovi a jeho díle dozvědět víc, ať si otevře internetovou stránku www timmvers net.
Miluju alarmy; čím rafinovanější, tím lepší. Vlastně je to trošku jinak. Miluju dostávat se přes ně. Právě to je jeden z důvodů, proč mě tolik baví krást, dělá mi hrozně dobře, když převezu firmy vyrábějící alarmy s tím jejich srandovním ujišťováním, že každého dokonale ochrání před lidmi, jako jsem já.
Zápolil jsem s Watchdogem 2010 a po nose mi stékala kapička potu. Bylo už sice pozdě, ale lepkavé letní parno moc nepolevilo. Zítra musím vzít Annu na koupaliště. Bylo mi jasné, že když jí to navrhnu, bude s sebou chtít vzít nějakou kamarádku. Dělala to čím dál častěji a já čím dál hůř krotil žárlivost.
Na kontrolním panelu přede mnou se rozblikalo světýlko, které mělo zůstat zhasnuté, a mrkalo na mě přímo zběsile. Klídek, Chucku, hlavně nepropadat panice a soustředit se! Co se asi tak mohlo stát? V hlavě jsem si bleskově promítal schémata, která jsem si stáhl z internetu, a snažil se vykoumat, co jsem zvoral. Skoro jsem cítil, jak se mi v hlavě točí ozubená kolečka.
Odhrnul jsem stranou pár drátků v barevných bužírkách a zjistil, kde nastal problém. Když jsem si klestil přístupovou cestu k mechanismu, omylem jsem jeden z drátků přestřihl. Vypadalo to, že mi nezbývá moc času, abych průšvih napravil, a když to nestihnu, rozsvítí se světla a rozječí se siréna, což nebyla ani trochu lákavá vyhlídka. Opatrně jsem přitiskl konce drátku k sobě a omotal je kouskem izolační pásky. Světýlko zhaslo. Uf, to bylo o prsa!
Zakázal jsem si myslet na Annu a soustředil jsem se na rozdělanou práci.
Na dceru budu mít dost času zítra.
Než jsem odešel z domu, uložil jsem Annu do postele jako každý večer za posledních sedm let. Bylo to jen na mně. Jenny umřela při porodu a měla pohřeb v den, kdy jsem si přinesl Annu z porodnice. Neumím nic než krást, to je to jediné, na co mám talent, ale zatím jsme se s Annou vždycky nějak protloukli.
“Fakt musíš jít dneska večer pryč, táti?”
Odhrnul jsem jí dlouhé blonďaté vlásky z obličeje. “Neboj, pusinko, vedle v pokoji je Cindy. A než se probudíš, budu zpátky.”
“Tak mi aspoň ještě něco zazpívej,” škemrala
Naklonil jsem se k ní a šeptem zanotoval: “Už musím jít, už musím jít, dobrou noc, Aničko, dobrou noc, zlatíčko.”
“Ale no tak, táti, já chci opravdovou písničku.”
Rozesmál jsem se a zastrkal jí deku pod bradu. “Budeš si muset počkat do zítřka. Teď koukej spát.”
Usnula, ještě než jsem odešel z jejího pokojíčku. Cindy seděla u stolu v jídelně s nosem zabořeným do učebnic. “Chucku, do půlnoci potřebuju být doma. Zítra mám strašně důležitou zkoušku.”
“To už budu dávno zpátky,” ujistil jsem ji a zamířil ke dveřím.
“Jestli zase budu muset přespat tady na gauči, naúčtuju ti dvojnásobek,” upozornila mě zvesela.
“Víš, že jsi vydřiduch?” oplatil jsem jí úsměv.
“Studium na vysoký stojí balík,” prohlásila. “Blíží se konec semestru, takže se mi sešla spousta účtů.”
Jakmile jsem nasedl do auta, zmocnila se mě lovecká horečka. Krást pro mě není jenom zdroj obživy, ale i koníček.
Jakmile jsem sevřel volant, zpotily se mi dlaně, ale nemělo to vůbec nic společného s vedrem. Takhle se cítím pokaždé, když mám jít na věc, ať už je léto, nebo mrzne, až praští.
Když jsem si alarm konečně ochočil, zhluboka jsem se nadechl a vykročil k sejfu. Při loupežích mi vzduch vždycky voní; připadá mi, že všude kolem cítím nádhernou vůni ozonu. Jinak se to popsat nedá.
Majitel domu neměl vyhazovat tolik peněz za alarm, ale radši investovat do lepšího sejfu. Měl Claxton…
