6
Muž ve fádní tmavě modré kombinéze zaměstnance Algonquin Consolidated Power and Light, baseballové kšiltovce bez loga a ochranných brýlích na očích pilně pracoval na rozvodné skříni v zadní části fitnesscentra nacházejícího se v manhattanské čtvrti Chelsea.
Během práce – instaloval vybavení, obnažoval, propojoval a štípal drátky – přemýšlel o dopoledním útoku. Ve zprávách se nemluvilo prakticky o ničem jiném než o tom incidentu.
Jeden člověk přišel dnes dopoledne o život a několik dalších utrpělo zranění, když přetížení v rozvodně elektrárenské společnosti na Manhattanu způsobilo obrovskou jiskru, která přeskočila z rozvodny na sloupek autobusové zastávky a jen těsně minula autobus městské hromadné dopravy.
„Bylo to jako zásah bleskem,“ uvedl jeden očitý svědek, který zmíněným autobusem cestoval. „Ten záblesk zaplnil celý chodník. Oslepil mě. A pak ten zvuk. Ten vůbec nedokážu popsat. Znělo to jako takové hlasité zavrčení a pak přišel výbuch. Bojím se přiblížit ke všemu, co je na elektřinu. Jsem opravdu vyděšený. Každý, kdo viděl něco takového, musí být vyděšený.“
Nejsi sám, pomyslel si muž. Lidé o elektřině vědí už více než pět tisíc let – a stejně dlouho k ní chovají bázlivou úctu a děsí se jí. Slovo samotné pochází z řeckého výrazu pro „jantar“, ztvrdlou pryskyřici z jehličnatých stromů, kterou naši předkové třeli o sebe, a vytvářeli tak statické výboje. A už dávno před nástupem křesťanství se ve vědeckých pojednáních sáhodlouze popisoval ochromující účinek elektřiny vytvářené úhoři a jinými rybami v řekách a pobřežních vodách Egypta, Řecka a Říma.
Mužovy myšlenky se nyní přesunuly k vodním tvorům, protože během práce kradmo sledoval pětici lidí, kteří pomalu plavali v bazénu fitnesscentra. Tři ženy a dva muži, všichni v důchodovém věku.
Jednou z ryb, které muže uchvacovaly, byl parejnok, podle jehož latinského názvu „Torpédo“ byly pojmenovány zbraně odpalované z ponorek. Název pocházel z latinského výrazu torpore – ztuhnout nebo ochromit. Parejnok měl v těle v podstatě dvě baterie tvořené statisíci rosolovitými články. Ty generovaly elektřinu a složitý svazek nervů ji poté rozváděl po těle jako kabely. Parejnok používal elektřinu k obraně, ale také k útočným výpadům při lovu. Ležel na číhané a pak náhle ochromil svou příští potravu elektrickým výbojem, případně ji rovnou usmrtil – větší parejnoci dokázali generovat napětí až dvě stě voltů a dodávat víc ampérů než elektrická vrtačka.
Opravdu úchvatné…
Muž dokončil práci na skříni a prohlédl si své dílo. Stejně jako všichni elektrikáři po celém světě cítil i on jistou pýchu nad jeho elegancí. Postupně dospěl k přesvědčení, že práce s elektřinou je více než řemeslo; že je to věda a zároveň umění. Zavřel dveře a zamířil do zadní části fitnesscentra, nedaleko od pánské šatny. Uklidil se z dohledu a čekal.
Jako parejnok.
Tato čtvrť – okrajová část West Side – byla obytná, takže nyní, časně odpoledne, působila vylidněným dojmem. Žádní lidé v aktivním věku momentálně ve fitnesscentru neběhali, neplavali ani nehráli squash – teprve po skončení pracovní doby se měly sály zaplnit stovkami místních, kteří ze sebe potřebovali vypotit napětí uplynulého dne.
Muž však nepotřeboval početný dav. Momentálně ne. To přijde až později.
Aby ho ostatní lidé ve fitnesscentru pokládali za obyčejného řemeslníka a nevšímali si ho, upřel muž pozornost k ovládacímu panelu požární signalizace, sňal z něj víko a bez většího zájmu si prohlédl jeho střeva. Znovu si vzpomněl na elektrické parejnoky. Ti, kteří žili ve slané vodě, měli v těle paralelní obvody a generovali nižší napětí, protože mořská voda je lepší vodič než sladká a zásah proudem nemusí být tak silný, aby usmrtil kořist. Parejnoci obývající řeky a jezera byli naopak zapojení sériově a produkovali vyšší napětí, aby vykompenzovali nižší vodivost sladké vody.
Tento poznatek byl pro muže v danou chvíli nejen úchvatný, ale i důležitý – souvisel totiž s jeho testem vodivosti vody. Muž si v duchu kladl otázku, zda jsou …
